9 Cmo 54/2025-227 — Vrchní soud v Praze

1. Navrhovatel se svým návrhem - došlým soudu prvního stupně dne 29. 12. 2023, domáhal určení, že výsledky hlasování mimo zasedání ze dne 16. 12. 2023, kdy „členská schůze“ schválila nadpoloviční většinou k 15. 12. 2023 změnu stanov podle návrhu v bodu 1., a kdy „členská schůze“ schválila nadpoloviční většinou k 15. 12. 2023 za předsedu , Anonymizováno, , , adresa, , IČO , IČO, , jsou neplatné a nelze podle nich jednat.2. V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Praze rozhodl tak, že „Krajský soud v Praze vyslovuje svou místní nepříslušnost.“ (výrok I.), „Po právní moci usnesení bude věc postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému.“ (výrok II.). Soud prvního stupně (dále též jen „soud“) citoval ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř., § 105 odst. 1 o. s. ř., § 85 písm. a) z. ř. s. a tím, že podle § 86 odst. 1 věty první z. ř. s. pro řízení ve věcech uvedených v § 85 písm. a), b) a e) z. ř. s. a pro řízení uvedená v § 85 písm. c) z. ř. s., jde-li o věci podle § 3 odst. 2 písm. c) z. ř. s., je příslušný soud, u něhož je právnická osoba zapsána ve veřejném rejstříku. Vzhledem k tomu, že , adresa, IČO , IČO navrhovatele B, , je zapsané v rejstříku společenství vlastníků jednotek vedeném u Městského soudu v Praze, pod sp. zn. S 9718, je místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci Městský soud v Praze, proto Krajský soud v Praze vyslovil podle ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. Poukázal na to, že sepsání odvolání není v jeho odborných silách s tím, že již podal na ČAK žádost o ustanovení zástupce. Nicméně namítl tyto „vážné vady“ - není zřejmé, které soudkyně je to asistent s tím, že jméno soudkyně je nezbytné uvést, protože věc soudily 2 soudkyně a „žádná se nevyjádřila, že by tu druhou zastupovala“ Odvolatel v současné době uznává jen , tituly před jménem, , jméno FO, . Dále namítl, že není jasné, o jaký soud se jedná s tím, že „Městské soudy jsou v Praze na třech adresách“. Dále namítl, že v usnesení je uvedená , jméno FO, , ale takovou nezná. Navrhl, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadené usnesení a věc mu vrátil k novému projednání.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Ohledně zákonného soudce ve věci odvolací soud odkazuje na své předchozí rozhodnutí v této věci ze dne 2. května 2024 sp. zn. 9 Cmo 122/2024, v němž výslovně uvedl následující - což platí i nadále:“… ohledně odvolací námitky týkající se rozhodujícího soudce odvolací soud uvádí, že „první rozhodnutí ve věci“ (- viz usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2024 č. j. 79 Cmo 1/2024-11) učinila samosoudkyně Mgr. Alena Šindelářová, následně rozhodovala dne 11. ledna 2024 a 16. ledna 2024. Z této skutečnosti zřejmě odvolatel dovozoval, že věc byla původně přidělena Mgr. Šindelářové a tudíž že následně rozhodující Mgr. Hemelíková nebyla oprávněna ve věci rozhodovat. Skutečnost je však zcela opačná. Na čísle listu 51 se nachází úřední záznam, v němž je uvedeno, že „Mgr. Hemelíková byla v období od 2. 1. 2024 - 19. 1. 2024 v PN (tj. pracovní neschopnosti - poznámka odvolacího soudu). Zástup po tuto dobu dle rozvrhu práce Mgr. Šindelářová.“ Rozhodovala-li tedy v době pracovní neschopnosti Mgr. Hemelíkové dne 16. 1. 2024 (a i dříve - dne 5. ledna 2024 a dne 11. ledna 2024) samosoudkyně Mgr. Šindelářová, bylo to zcela v souladu s rozvrhem práce - viz zastupování v oddělení č. 79, kdy samosoudkyni Mgr. Hemelíkovou zastupuje při jednotlivých úkonech i dlouhodobě Mgr. Šindelářová.“ Dle rozvrhu práce v oddělení 79 Cm rozhoduje samosoudkyně Mgr. Zuzana Hemelíková a je zde veden jako asistent soudce Mgr. Martin Kosec. Tento byl tedy v souladu s rozvrhem práce oprávněn v této procesní věci (tedy nikoliv ve věci samé - viz § 121 odst. 1 písm. a/ zákona č. 121/2008 Sb.) rozhodovat. Jelikož rozvrh práce je veřejně dostupný na příslušných webových stránkách u každého soudu, nebylo zapotřebí v záhlaví rozhodnutí uvádět, „které soudkyně je to asistent“.6. Vadou není ani to, že soud prvního stupně neuvedl ve výroku rozhodnutí přesnou adresu Městského soudu v Praze. Z hlediska správnosti rozhodnutí o určení místní příslušnosti soudu je podstatné uvést soud v souladu s jeho značením uvedeným v zákoně o soudech a soudcích (z.č. 6/2002 Sb.), což se v daném případě stalo. Na kterém pracovišti (adrese) se nachází konkrétní soudní oddělení je z tohoto hlediska právně irelevantní a jde o vnitřní záležitost soudu. Ostatně z žádného právního předpisu nevyplývá taková povinnost soudu uvést přesnou adresu soudu ve výroku rozhodnutí, jemuž je věc postupována. Jakmile bude věc příslušným soudem projednávána a bude-li se případně konat nařízené soudní jednání, bude navrhovatel řádně soudem vyrozuměn, kdy a kam se má dostavit k soudnímu jednání.7. Ohledně další odvolací námitky, že „, jméno FO, “ nezná, odvolací soud uvádí, že se jednalo o zjevnou nesprávnost ve jméně účastnice, jíž soud prvního stupně napravil vydáním opravného usnesení ze dne 26. listopadu 2024 č. j. 79 Cm 1/2024-145.8. Dále odvolací soud uvádí, že nesdělení ustanoveného právního zástupce a nesepsání odvolání advokátem, nebránilo odvolacímu soudu přezkoumat k odvolání příslušné usnesení soudu prvního stupně, protože rozhodnutí lze v režimu zákona č. 292/2013 Sb. přezkoumat i tehdy, když nebyl ani přes výzvu soudu uplatněn odvolací důvod. Jinak řečeno odvolací soud by byl v režimu zákona o zvláštních řízeních soudních povinen k odvolání přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně i bez uvedení jakéhokoliv odvolacího důvodu. V daném případě však odvolatel uvedl odvolací důvody.9. Odvolací soud poukazuje na nesprávné označování účastníků řízení ze strany samotného navrhovatele, a potažmo odvolatele. Platí, že řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého mimo zasedání shromáždění o změně stanov a volbě předsedy společenství je nesporným řízením, řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 85 písm. a) z. ř. s. Z toho vyplývá i to, jak mají být správně označování účastníci takového nesporného řízení - navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno (další účastníci) - viz § 6 z. ř. s., nikoliv žalobce a žalovaný, jakožto účastníci sporného řízení podle první definice účastníků v § 90 o. s. ř.10. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.11. Podle § 105 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) místní příslušnost zkoumá soud …. jen před tím, než začne jednat o věci samé,…12. Podle § 3 odst. 1 z. ř. s. pro řízení v prvním stupni jsou příslušné okresní soudy, nestanoví-li zákon jinak. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. ř. s. krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve statusových věcech právnických osob, …Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. ř. s. řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob jsou řízení ve statusových věcech právnických osob,... Podle § 86 odst. 1, věta první z. ř. s. pro řízení ve věcech uvedených v § 85 písm. a), … je příslušný soud, u něhož je právnická osoba zapsána ve veřejném rejstříku.13. Dle § 105 odst. 2 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu…14. Z pohledu procesněprávního zákonodárce zahrnul bez dalšího řízení, v němž soud přezkoumává platnost rozhodnutí orgánu právnické osoby, mezi tzv. nesporná řízení upravená zákonem č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (to vyplývá již jen z výslovného znění ustanovení § 88 odst. 2 či § 90 z. ř. s.), a to řízení ve statusových věcech právnických osob. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2019 sp. zn. 27 Cdo 1435/2019 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016, v němž Nejvyšší soud uvedl, že „Závěr, …že řízení o vyslovení neplatnosti usnesení nejvyššího orgánu obchodní korporace je řízením ve statusových věcech, platí i po 1. 1. 2014 … i na řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu i jiných právnických osob (včetně spolku).“15. V daném případě se navrhovatel domáhá, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí předmětného společenství přijatého mimo zasedání shromáždění o změně stanov a o volbě předsedy společenství. Jedná se o tzv. nesporné řízení ve statusové věci právnické osoby. , adresa, v okamžiku zahájení řízení mělo sídlo v Čáslavi, a tudíž bylo (a je i kde dni rozhodování odvolacího soudu) zapsáno v rejstříku společenství vlastníků jednotek vedeném Městským