9 Cmo 8/2025-91 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud I. stupně zastavil řízení (výrok I.), navrhovateli uložil povinnost zaplatit účastníku náklady řízení ve výši 26 170 Kč (výrok II.) a navrhovateli vrátil poměrnou část soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (výrok III.).2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že se návrhem doručeným Okresnímu soudu ve Strakonicích dne 14. 2. 2023, navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti rozhodnutí honebního výboru účastníka ze dne 13. 4. 2022 o pronájmu honitby , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, za období od 1. 4. 2023 do 31. 3. 2033. Navrhovatel opíral svůj návrh o § 21 odst. 1 písm. c/, § 21 odst. 2, § 22 odst. 8 zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. s tím, že rozhodnutím valné hromady účastníka ze dne 20. 11. 2002 byla přenesena působnost valné hromady rozhodovat o způsobu využití společenstevní honitby, včetně uzavření, změny nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby na honební výbor, přičemž předmětné rozhodnutí výboru je podle navrhovatele, coby dlouhodobého zájemce o pronájem honitby, v rozporu se zákonem a stanovami a bylo jím závažným způsobem zasaženo do práv navrhovatele.3. Soud I. stupně vyšel též ze skutečnosti, že v návrhu bylo rovněž argumentováno řízením před Okresním soudem ve Strakonicích pod sp. zn. 6 C 16/2013 o žalobě na vyslovení neplatnosti usnesení honebního výboru o pronájmu honitby ze dne 14. 4. 2012 s tím, že odvolací soud v uvedené věci měl konstatovat, že postupem žalovaného došlo k porušení zákona a stanov , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, .4. Konečně soud I. Stupně vyšel ze skutečnosti, že Vrchní soud v Praze, usnesením ze dne 4. 7. 2024, č. j. Ncp 1532/2023-62 určil, že k rozhodnutí věci v prvním stupni jsou věcně příslušné krajské soudy a věc postoupil k dalšímu řízení Krajskému soudu v Českých Budějovicích, přičemž po postoupení věci uvedenému krajskému soudu, před zahájením jednání, navrhovatel vzal svůj návrh zpět.5. Za dané situace soud I. stupně rozhodl o nákladech řízení podle § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). Uzavřel, že navrhovatel zavinil zastavení řízení, přičemž v daném případě soud I. stupně neshledal prostor pro aplikaci § 150 o. s. ř., když tento případ je podle jeho právního názoru odlišný od řízení před Okresním soudem ve Strakonicích sp. zn. 6 C 16/2013 o žalobě na vyslovení neplatnosti usnesení honebního výboru o pronájmu honitby.6. Výše přiznaných nákladů řízení podle soudu I. stupně odpovídá nákladům na advokáta, jenž měl vykonat 6 úkonů právní služby spočívajících v přípravě a převzetí zastoupení včetně porady s klientem, v písemném podání soudu z 16. 5. 2023, v písemném podání k vyjádření navrhovatele z 6. 9. 2023, v účasti u jednání u Okresního soudu ve Strakonicích 2. 10. 2023, v písemném podání vyjádření účastníka k výzvě soudu z 26. 10. 2023 a v účasti u jednání 14. 10. 2023. Odměně za 6 úkonům podle soudu I. stupně odpovídá částka 18 600 Kč, když sazba mimosmluvní odměny advokáta činí podle § 7 a § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu částku 3 100 Kč za jeden úkon a 6 úkonům odpovídá částka 18 600 Kč. Dále soud přiznal advokátu 6x režijní paušál po 300 Kč, tj. 1 800 Kč a náklady jízdného k soudu ve Strakonicích společně s náhradu za ztrátu času strávenou na cestě. Jízdné podle platné vyhlášky o cestovních náhradách a podle spotřeby použitého motorového vozidla představuje částku 828 Kč a náhrada za ztrátu času strávenou na cestě odpovídá čtyřem započatým půlhodinám strávených advokátem na cestě 4x 100 Kč, tedy 400 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce účastníka je plátcem DPH, celkové náklady ve výši 21 628 Kč bylo podle soudu I. stupně třeba navýšit o příslušnou DPH a celkové náklady řízení tak měly představovat částku 26 170 Kč.7. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání (odvolatel). Vyjádřil názor, že navrhovatel při podání návrhu vycházel z právního názoru opírajícímu se o rozsudek odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 11. 2019, č. j. 8 Co 1578/2019-252, kdy však soud zaujal ke „zcela obdobné situaci“ odlišný právní názor.8. Podle odvolatele soud I. stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení nevzal dostatečně v úvahu okolnosti, za kterých byl návrh podán. Proto navrhl, aby odvolací soud změnil výrok II. napadeného usnesení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání navrhovatele proti výroku II. bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podaného odvolání a dospěl k závěru, že odvolání proti výroku II. napadeného usnesení není důvodné.10. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).11. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.12. Podle právního názoru odvolacího soudu princip procesního zavinění při rozhodování o nákladech řízení v případech zpětvzetí návrhu se v souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř. projevuje tak, že kdo procesně zaviní, že řízení muselo být zastaveno, hradí jeho náklady. Toto zavinění se tak posuzuje výlučně z procesního hlediska a podle této doktríny v obecné rovině nejsou např. podstatné důvody, které žalobce (navrhovatele) vedly ke zpětvzetí žaloby (návrhu).13. Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí žaloby (návrhu), zákon za zcela specifických okolností připouští úvahu v tom směru, že žalobce (navrhovatel) nezavinil zastavení řízení, a to výlučně za situace upravené v § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Podle této úpravy citované shora, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení), byl-li pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně. Pouze v tomto případě při zpětvzetí návrhu netíží povinnost hradit náklady řízení žalobce (navrhovatele), jenž vzal zpět žalobu (návrh na zahájení řízení).14. Aby se při zpětvzetí žaloby (nebo jiného návrhu na zahájení řízení) nejednalo o zavinění žalobce (jiného navrhovatele), musí být tak naplněny zároveň (kumulativně) obě podmínky:- žaloba (jiný návrh) byla podána důvodně a- ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení).15. V projednávaném případě navrhovatel podle svých podání přistoupil ke zpětvzetí návrhu v návaznosti na předběžný názor soudu na projednávanou věc.16. Podle právního názoru odvolacího soudu vyjádření předběžného názoru soudem představuje jednu z významných činností soudu ve vztahu k účastníků, aby tito v dalším průběhu řízení nebyli překvapeni postupem soudu a jeho rozhodnutím a mohli tak zaměřit svá vyjádření a procesní postupy na okolnosti, jež jsou pro rozhodnutí podstatné. Předběžný názor soudu je tak pouze odrazem zejména obsahu návrhu na zahájení řízení postupu účastníků v řízení, jakož i výsledků dokazování.17. S ohledem na uvedené bylo zcela na úvaze navrhovatele, který byl v této věci pánem jím zahájeného řízení, zda bude na návrhu trvat či nikoliv.18. Z procesního hlediska navrhovatel zpětvzetím návrhu zavinil zastavení řízení.19. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně neshledal příčinnou souvislost mezi chováním účastníka a zpětvzetím návrhu navrhovatelem.20. Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě nejsou splněny kumulativní podmínky pro aplikaci ustanovení § 146 odst. 2. věta druhá o. s. ř., je nutné v dané věci postupovat dle ustanovení § 146 odst. 2 věta první o. s. ř.21. Jestliže proto v projednávaném případě navrhovatel procesně zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit náklady řízení, jež vznikly účastníku.22. Ve vztahu k § 150 o. s. ř. odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně zastává názor, podle něhož k § 150 o. s. ř. je třeba přistupovat jako k mimořádnému prostředku a je třeba s ním i tak zacházet, kdy podmínky jeho použití musí být interpretovány nikoli extenzivně, ale restriktivně v souladu s právní zásadou (exceptiones non sunt extendendae) vyžadující, aby výjimky nebyly interpretovány rozšiřujícím způsobem.23. Za důvody hodného zvláštního zřetele dle § 150 o. s. ř. se i podle odvolacího soudu považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatn