9 Cmo 82/2025-78 — Vrchní soud v Praze

1. Dne 6. 12. 2024 došel Městskému soudu v Praze coby soudu prvního stupně (dále též jen „soud“) návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady obchodní společnosti , Jméno advokáta B, . (dále též jen „společnost“) konané dne 4. 12. 2024 o odvolání jednatele , jméno FO, a jmenování , jméno FO, a současně i návrh na vydání předběžného opatření (dále též jen „první návrh“).2. Usnesením ze dne 10. prosince 2024 č. j. 62 Cm 412/2024-11 soud návrh na vydání předběžného opatření zamítl a též vyzval navrhovatele k zaplacení soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 2 000 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení (výrok V.), přičemž v záhlaví byl jako navrhovatel uveden , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. 22. července 1987 /namísto skutečného navrhovatele , tituly před jménem, , jméno FO, / (dále též jen usnesení - 11). Usnesení - 11 bylo doručeno zástupci (skutečného) navrhovatele - advokátovi , Jméno advokáta A, dne 11. 12. 2024.3. Usnesením ze dne 8. ledna 2025 č. j. 62 Cm 412/2024-29 soud řízení pro nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě, jež skončila dnem 27. 12. 2024 zastavil, a doručil usnesení navrhovateli prostřednictvím jeho zástupce dne 9. 1. 2025 (dále též jen „usnesení - 29“).4. Dne 13. 1. 2025 podal opětovně návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady obchodní společnosti konané dne 4. 12. 2024 o odvolání jednatele , jméno FO, a jmenování , jméno FO, (dále též jen „druhý návrh“ či „opětovný návrh“).5. Usnesení - 29 nabylo právní moci dne 25. ledna 2025.6. Usnesením ze dne 28. ledna 2025 č. j. 62 Cm 412/2024-51 (dále též jen „usnesení - 51“) soud vydal opravné usnesení, jímž opravil záhlaví usnesení - 11 stran nesprávně označeného navrhovatele (výrok I.) a dále zrušil usnesení - 29 (výrok II.). Usnesení - 51 neobsahovalo odůvodnění a bylo doručeno všem účastníkům řízení, zástupci navrhovatele ještě téhož dne, tedy 28. 1. 2025. Usnesení - 51 - nebylo odůvodněno, přičemž soud ve výroku II. ani neuvedl, podle kterého zákonného ustanovení usnesení - 29 zrušil bez náhrady a ani důvod rozhodnutí, jak stanovuje ustanovení § 169 o. s. ř., přičemž vydání takového usnesení je dle § 169 možné jen u tam vyjmenovaných usnesení, připouští-li to povaha věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto.7. Usnesením ze dne 3. března 2025 č. j. 62 Cm 412/2024-59 (dále též jen „usnesení - 59“), tedy v záhlaví označeným usnesením, soud rozhodl tak, že řízení zastavil (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.8. Soud v odůvodnění usnesení uvedl, že podáním doručeným soudu dne 6. 12. 2024 se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 4. 12. 2024. Podání doručené soudu dne 13. 1. 2025, kterým se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti stejného usnesení valné hromady, tedy před pravomocným zastavením tohoto řízení, je spojeno s již zahájeným řízením ze zákona (§ 88 odst. 2 z. ř. s.). Poté soud citoval příslušná zákonná ustanovení (§ 4 odst. 1 písm. a/ zákona č. 549/1991 Sb., /dále jen „z. s. p.“/, § 7 odst. 1 z. s. p. § 9 odst. 1 z. s. p.). s tím, že mu podáním návrhu vznikla poplatková povinnost. Jelikož navrhovatel soudní poplatek ve výši 2 000 Kč nezaplatil spolu s podáním návrhu, vyzval ho soud k jeho zaplacení usnesením ze dne 10. 12. 2024, č. j. 62 Cm 412/2024-11, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení. Výzva k zaplacení soudního poplatku byla navrhovateli doručena dne 11. 12. 2024, a to prostřednictvím datové schránky právního zástupce. Z důvodu zjevné nesprávnosti bylo usnesení opraveno v „hlavičce“ opravným usnesením ze dne 28. 1. 2025, č. j. 62 Cm 412/2024-51, které bylo doručeno právnímu zástupci navrhovatele datovou schránkou dne 28. 1. 2025. Stanovená patnáctidenní lhůta k zaplacení soudního poplatku tak začala navrhovateli běžet dnem následujícím po tomto dni, tedy dnem 29. 1. 2025 (§ 57 odst. 1 o. s. ř.), a skončila dnem 13. 2. 2025. Vzhledem k tomu, že navrhovatel soudní poplatek za podaný návrh ve stanovené lhůtě nezaplatil, postupoval soud podle § 9 odst. 1 z. s. p. a po marném uplynutí lhůty určené k zaplacení poplatku řízení zastavil, uzavřel soud prvního stupně.9. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. Namítl, že zcela zásadním procesním pochybením soudu prvního stupně je skutečnost, že ve vztahu k druhému podání ze dne 13. 1. 2025 soud nikdy nevydal výzvu k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 z. s. p., přestože tato povinnost soudu je kogentní a nemůže být dotčena ani skutečností, že došlo ke spojení řízení. Navrhovatel podal druhé podání právě z důvodu vědomí, že u prvního podání již uplynula lhůta k zaplacení soudního poplatku podle původní výzvy. Právě proto navrhovatel legitimně očekával, že ve vztahu k druhému podání bude soudem řádně vyzván k zaplacení soudního poplatku, přičemž tato výzva by obsahovala všechny potřebné platební údaje včetně variabilního symbolu nezbytného pro správnou identifikaci platby. Bez řádné výzvy k zaplacení soudního poplatku za druhé podání navrhovatel objektivně nemohl znát platební údaje, zejména variabilní symbol, který je pro identifikaci platby soudního poplatku naprosto klíčový. Soud tak navrhovateli fakticky zcela znemožnil splnit svou poplatkovou povinnost ve vztahu k druhému podání. Obzvláště závažným důsledkem procesního pochybení soudu je skutečnost, že navrhovateli nyní fakticky uplynula tříměsíční lhůta pro podání návrhu na neplatnost předmětného usnesení valné hromady stanovená v § 191 z. o. k.10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.11. Předně odvolací soud poukazuje na nesprávnost závěru soudu prvního stupně o tom, že podáním druhého návrhu došlo ke spojení s řízením zahájeném prvním návrhem, tedy že došlo ke spojení řízení ze zákona dle § 88 odst. 2 z. ř. s.12. Dle § 88 odst. 2 z. ř. s. „S řízením o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby je spojeno každé další řízení o neplatnosti téhož rozhodnutí.“13. Ze zákona podáním každého dalšího návrhu dalšího navrhovatele požadujícího totéž, co je již předmětem dříve zahájeného řízení - tj. vyslovení neplatnosti stejného rozhodnutí, dochází ke spojení obou věcí do společného řízení a další navrhovatelé se stávají bez dalšího účastníky tohoto dříve zahájeného řízení. Soud pak o všech návrzích (tj. jak původního, tak i dalšího navrhovatele či dalších navrhovatelů) rozhodne společně v jednom rozhodnutí.14. Výše uvedené promítnuto do posuzované věci znamená, že v daném případě nebyly vůbec splněny zákonné předpoklady pro spojení řízení zahájeného návrhem ze dne 6. 12. 2025 a řízení zahájeného návrhem ze dne 13. 1. 2025, neboť se jednalo sice o stejné rozhodnutí valné hromady, které bylo těmito dvěma návrhy napadeno, ale jednalo se o téhož navrhovatele. Předpokladem aplikace § 88 odst. 2 z. ř. s. je skutečnost, že se jedná o rozdílné navrhovatele, kteří se domáhají vyslovení neplatnosti téhož rozhodnutí valné hromady. V daném případě proto ze zákona nedošlo k spojení řízení o těchto svou návrzích stejného navrhovatele, jak se mylně domníval soud prvního stupně.15. Podle § 4 odst. 1 písm. b) z. s. p. „Jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním odvolání.“ Dle § 7 odst. 1 věta první z. s. p. „Poplatek, …, je splatný vznikem poplatkové povinnosti.“ Podle § 9 odst. 1 z. s. p. „Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, … zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“16. Poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem, vzniká již podáním žaloby/návrhu, odvolání nebo dovolání - viz § 4 odst. 1 z. s. p. a tímto okamžikem je poplatek také splatný - viz § 7 odst. 1 z. s. p. Účastník by tedy měl poplatkovou povinnost zásadně řádně splnit již při podání žaloby/návrhu, odvolání, dovolání a zaplatit ho společně s tímto podáním. Povinnost soudu stanovená v § 9 odst. 1 a 2 z. s. p. vyzvat účastníka k úhradě splatného soudního poplatku a poskytnout mu další ("dodatečnou") lhůtu k zaplacení, je tak do jisté míry beneficiem, což ostatně také zdůraznil v řadě svých rozhodnutí i Ústavní soud. Skutečnost, že se jedná o dodatečnou lhůtu (lhůtu "navíc") akcentuje i současná úprava § 9 z. s. p. Podle právní úpravy účinné do 29. 9. 2017 nebyla lhůta, kterou soud stanovil k zaplacení soudního poplatku účastníkovi, jenž svou poplatkovou povinnost nesplnil při podání žaloby/návrhu, odvolání, dovolání, propadná. Po jejím marném uplynutí sice soud řízení zastavil (§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve znění účinném do 29. 9. 2017), byl-li však poplatek poté zaplacen do konce lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení, poplatková povinnost byla splněna a soud toto usnesení zrušil. Po novele zákona o