3 Co 37/2025-129 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením zamítl námitku žalobce o nepřípustnosti vstupu do řízení vedlejšího účastníka , právnická osoba, , reg. č. , IBAN, , se sídlem , Anonymizováno, , a vedlejšího účastníka , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , na straně žalované.2. V odůvodnění připomněl, že žalobce se původně návrhem na vydání platebního rozkazu domáhal zaplacení 2 253 890,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný ve svých provozovnách neoprávněně užívá zvukové záznamy vydané k obchodním účelům spolu s uměleckými výkony na nich zaznamenanými, jejichž kolektivní správu vykonává žalobce. Žalovaný proti vydanému platebnímu rozkazu podal odpor, v němž namítal, že uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , licenční smlouvu o užití hudebních děl, na jejímž základě se , právnická osoba, zavázala sestavit pro žalovaného hudební program o nejméně 2 000 konkrétních hudebních dílech, přičemž licence byla poskytnuta s časovým omezením na dobu trvání licenční smlouvy a územně omezená k užití v prostorách provozoven žalovaného. Podle žalovaného disponovala , právnická osoba, v době uzavření licenční smlouvy oprávněním k udělení podlicence k užití zastoupeného repertoáru hudebních děl v souladu s autorským zákonem, a to na základě smlouvy ze dne 1. 7. 2018, kterou uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, . Podle žalovaného společnost , právnická osoba, byla a je zapsaným nezávislým správcem práv ve smyslu § 104 a násl. zák. č. 121/2000 Sb., autorského zákona (dále jen „AZ“), a je tak oprávněna kolektivně spravovat autorská práva zastupovaných autorů, výkonných umělců podle § 2 odst. 1 a § 67 AZ a poskytovat licenční smlouvy podle § 104a ve spojení s § 98a odst. 1 AZ. Dne 2. 4. 2024 oznámila , právnická osoba, /dále jen „vedlejší účastník 1)“/ svůj vstup do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované, s tím, že má právní zájem na výsledku sporu, jelikož je žalobou zpochybňováno, že na základě licenční smlouvy uzavřené mezi vedlejším účastníkem 1) a žalovaným, nabyl žalovaný platně licenci k užití hudebních nahrávek, jejichž údajné neoprávněné užití je předmětem žaloby. Dne 24. 4. 2024 pak oznámila svůj vstup do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované společnost , právnická osoba, , /dále jen „vedlejší účastník 2)“/ s tím, že má právní zájem na výsledku sporu, jelikož je součástí skupiny společnosti , Anonymizováno, , která řídí veškeré obchodní aktivity skupiny po celém světě v oblasti licencování hudebních děl v komerčních prostorech. Součástí skupiny jsou dále i lokální společnosti, v ČR společnost , právnická osoba, , která poskytla oprávnění udělovat podlicence vedlejšímu účastníkovi 1). , právnická osoba, je nezávislým správcem zapsaným v seznamu nezávislých správců vedeném Ministerstvem kultury pod reg. č. MK ČR , Anonymizováno, a je tak v rámci skupiny , Anonymizováno, oprávněn vykonávat kolektivní správu na území České republiky ve smyslu § 104 a násl. autorského zákona. Vedlejší účastník 2) uvedl, že i přesto, že společnost , právnická osoba, je lokálním nezávislým správcem, je to vedlejší účastník 2), který v rámci smluvních vztahů ve skupině vystupuje jako poskytovatel licence a má tak právní zájem na tom, aby žaloba byla zamítnuta. Následně soud prvního stupně shrnul námitky žalobce vůči přistoupení vedlejších účastníků na stranu žalovanou, když ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi 1) namítl, že se žalobou domáhá plnění z titulu práv výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, nikoli z titulu práv k hudebním dílům, proto je právní vztah založený tvrzenou licenční smlouvou pro spor irelevantní, neboť kompenzace za bezesmluvní užívání hudebních děl není předmětem žaloby. Ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi 2) namítl, že tento netvrdí a zejména neprokazuje svůj konkrétní věcný vztah k žalovanému a k předmětu sporu a netvrdí ani neprokazuje, v čem spočívá jeho právní zájem na výsledku sporu. Na námitku reagoval vedlejší účastník 2), přičemž zopakoval to, co uvedl při oznámení vstupu do řízení a zdůraznil, že stojí na počátku licenčního řetězce, který končí u žalovaného a v případě, že žalovaný soudní spor prohraje, bude vzniklá újma požadována regresem postupně po všech článcích licenčního řetězce počínaje vedlejším účastníkem 1) a konče právě vedlejším účastníkem 2), který je primárním garantem právní bezvadnosti licencí, jejichž platnost žalobce zpochybňuje.3. S odkazem na § 93 odst. 1, 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud prvního stupně shrnul, jaké skutečnosti má z předložených důkazů a tvrzení účastníků za osvědčené a uzavřel, že výsledek soudního sporu může významně zasáhnout do právních vztahů mezi žalovaným a vedlejším účastníkem 1) a v konečném důsledku i do právní sféry vedlejšího účastníka 2), neboť v případě, že by soud dopěl k závěru, že je žaloba důvodná, může být vzniklá újma požadována regresem postupně po vedlejším účastníku 1) a v konečném důsledku po vedlejším účastníku 2). Se závěrem, že oba vedlejší účastníci mají právní zájem na výsledku sporu, námitku žalobce o nepřípustnosti jejich vstupu do řízení jako nedůvodnou zamítl.4. Usnesení napadl odvoláním žalobce a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že namísto stávajícího výroku nově rozhodne o tom, že vstup vedlejšího účastníka 1) i vedlejšího účastníka 2) do řízení na stranu žalovanou se nepřipouští. Namítl, že soud prvního stupně nesprávně posoudil existenci právního zájmu na výsledku sporu u obou navrhovaných vedlejších účastníků. K tomu uvedl, že pokud soud prvního stupně neposoudil hlavní argument žalobce spočívající v tvrzení, že jde o nárok z titulu práv výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, pak nepostupoval správně, neboť nejde o existenci právního zájmu, ale vymezení předmětu řízení. Lze vycházet z toho, že právní zájem na výsledku sporu má ten, jehož právní postavení bude vydaným rozhodnutím v řízení ovlivněno. Nejsou-li předmětem žaloby autorská díla, pak licence k užití autorských děl nezavdává žádnému právnímu zájmu na výsledku věci, tedy bez ohledu na to, zda žalovaný bude či nebude shledán odpovědným za neoprávněné užití výkonů a záznamů, neovlivní to právní postavení vedlejšího účastníka poskytujícího žalovanému licenci. Podle žalobce navíc soud prvního stupně postupoval nesprávně, pokud rozhodl o obou námitkách žalobce týkající se různých procesních subjektů jediným výrokem.5. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi 1) bylo jediným argumentem žalobce tvrzení, že předmětem licenční smlouvy nejsou práva výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, nicméně předmětem licenční smlouvy jsou jak autorská díla, tak umělecké výkony i zvukové záznamy a vedlejší účastník 1) má tak právní zájem na výsledku řízení. Je dále přesvědčen, že soud prvního stupně postupoval správně i ohledně vedlejšího účastníka 2), jelikož vedlejší účastník 1) udělil žalovanému podlicenci na základě smlouvy se společností , právnická osoba, , která je součástí skupiny Soundreef, jejíž součástí je i vedlejší účastník 2), který spravuje licence v rámci skupiny a pokud by soud dospěl k závěru o důvodnosti žaloby, mohla by být vzniklá újma regresem požadovaná i po vedlejším účastníkovi 2). Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.6. Odvolací soud přezkoumal dle § 212 a násl. o. s. ř. napadené usnesení soudu prvního stupně a, aniž nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř./, dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.7. Podle § 93 odst. 1 o. s. ř. se vedle žalobce nebo žalovaného může jako vedlejší účastník zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku. Podle odst. 2 do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. Podle odst. 3 o přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh. V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.8. Je třeba uvést, že právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku řízení znamená, že mohou být rozhodnutím soudu dotčena jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva, nestačí mít pouze zájem „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ (SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3960/2013). Musí jít tedy o taková práva a povinnosti, kterými vedlejší účastník disponuje ve vztazích k hlavnímu účastníku. K prokázání právního zájmu vedlejšího účastníka na řízení je pak dostačující, že existuje možnost, že v případě úspěchu žalobce bude povinen hradit újmu vedlejší účastník na straně žalované a právní zájem je třeba zkoumat ve všech souvislos