4 Cmo 61/2026-240 – Vrchní soud v Praze

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.Odůvodnění1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků za dovolání podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2025, č. j. 4 Cmo 53/2025-164.2. Odůvodnil své rozhodnutí mimo jiné tím, že žalovaný účelově neposkytl ucelený obraz o svých majetkových poměrech a není ze sta procent prokázané, že by zaplacením soudního poplatku „byla ohrožena jeho existence“. Žalovaný totiž soudu nepředložil požadované výpisy ze svých bankovních účtů, ani nedoložil, že s nimi nemůže z důvodu exekuce disponovat. Nepředložil soudu daňová přiznání za roky 2023, 2024; výpis z evidence motorových vozidel; výkaz zisků a ztrát společnosti , právnická osoba, , , IČO, , v níž je společníkem a jednatelem, a uvádí rozporuplná a nevěrohodná tvrzení o tom, kdo a z jakých zdrojů hradí rodinné výdaje. Žalovaný je spoluvlastníkem nemovitostí, u nichž je exekučním příkazem nařízen prodej. Vlastní rovněž živnostenské oprávnění na výrobu, obchod a služby uvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, není nikde zaměstnán, nepobírá žádné sociální dávky, dokonce tvrdí, že nedostává žádnou finanční odměnu ze společnosti , právnická osoba, Z rozvahy ve zkráceném rozsahu ke dni 31. 12. 2024 této společnosti přitom plyne, že její hrubá aktiva jsou 1 202 000 Kč a oproti předchozímu období stoupla o 535 000 Kč. Společnost tudíž prosperuje, nicméně i případný neúspěch v podnikání není důvodem pro přiznání osvobození od soudního poplatku, jehož výše ostatně není nijak závratná, a jeho úhrada není nepřekonatelnou překážkou pro žadatelův přístup k soudu.3. Proti tomuto usnesení se žalovaný včas odvolal. Namítá, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzením věci. Tvrdí, že soudu prvního stupně doložil, že všechny jeho účty jsou zajištěny exekučními příkazy, případně se ohledně nich vede spor. Živnost přerušil v květnu r. 2025, jakýkoli jeho výdělek je exekučně postižen, jeho finanční situace se neustále zhoršuje.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, aniž nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.)]. Odvolání není důvodné.5. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.6. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne zcela jednoznačně, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. je třeba přihlédnout k celkovým majetkovým poměrům účastníka, k výši soudního poplatku, k povaze uplatněného nároku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování apod. Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen platit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Soud však musí mít pro své rozhodnutí dostatek informací a podkladů, které je povinen předložit žalovaný. Důkazní břemeno o prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudních poplatků totiž nese účastník řízení, který o osvobození od soudních poplatků žádá.7. Podle obsahu spisu žalovaný v březnu 2025 zaplatil soudní poplatek z odvolání 29 861 Kč. Poté, co byl vyzván k úhradě soudního poplatku za dovolání ve výši 14 000 Kč, požádal podáním z 29. 9. 2025 o osvobození od soudních poplatků. Uvedl pouze, že mu jeho majetková a finanční situace „nyní neumožňuje“, aby hradil soudní poplatky, protože je „mimo jiné“ vůči němu vedena exekuce k vymožení povinnosti. K výzvě soudu prvního stupně předložil vyrozumění o zahájení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva ze dne 10. 6. 2025, č. j. 131 EX 3673/25-12, k zajišťované pohledávce 2 407 155,88 Kč, a následující exekuční příkaz ke zřízení exekutorského zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví žalovaného ze dne 19. 5. 2025, č. j. 131 EX 3673/25-16, dále předložil přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2022, doklad o platbách záloh na pojistné za rok 2022.8. K opakované výzvě soudu uvedl, ale žádnými listinami nedoložil, že je vlastníkem (pouze) vozidla Tatra, RZ , SPZ, , že na účtech má finanční prostředky zanedbatelné hodnoty, je vůči němu vedena exekuce a se svými účty tudíž nemůže disponovat, že za výkon své funkce jednatele ve společnosti , právnická osoba, nepobírá žádnou odměnu, výdaje na bydlení má minimální (hradí pouze zálohy na elektřinu), část výdajů hradí partnerka ze svých úspor. Předložil sice výpis z katastru nemovitostí a výpis z veřejné části živnostenského rejstříku, podle něhož dne 21. 5. 2025 přerušil živnost, nepředložil však (ani na opakovanou výzvu soudu prvního stupně) výpis z evidence motorových vozidel ve svém vlastnictví, výpisy z bankovních účtů za posledních 6 měsíců, potvrzenou kopii daňového přiznání za roky 2023 až 2025 a předložil naopak doklady z r. 2022, které jsou pro posouzení jeho aktuální majetkové a výdělkové situace irelevantní.9. V předchozím prohlášení o majetkových poměrech přitom uvedl mimo jiné, že s ním v domácnosti žije partnerka a syn, rok narození 2018, partnerka je kvůli péči o syna bez zaměstnání, nemajetná, ale je společníkem společnosti , právnická osoba, Uvedl, sám má příjmy z podnikání, že podniká jako OSVČ a jeho roční příjem za poslední zdaňovací období byl 174 804 Kč. Daňové přiznání za poslední zdaňovací období však nepředložil.10. Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně zcela správně dovodil, že pouhá tvrzení o majetkové situaci, nejsou-li doložena relevantními doklady, jsou-li navíc ve vzájemném rozporu, nemohou být podkladem pro rozhodnutí soudu, protože nemohou osvědčit skutečné výdělkové a majetkové poměry žadatele. Žalovaný přesvědčivě nevysvětlil, z čeho hradí své základní potřeby a životní náklady partnery a svého syna, deklaruje-li (ale neosvědčuje) měsíční příjem e výši 14 567 Kč., tvrdí-li současně, ž žádné příjmy nemá a svou živnost přerušil, nespecifikoval ani výši těchto nákladů. Neprokázal, že by nemohl disponovat se svými účty, neprokázal ani, že by jejich zůstatek byl minimální, jak tvrdí. Exekuční příkazy, které předložil, se týkají nemovitostí, nikoliv účtů u bank. Z rozporuplných tvrzení žalovaného a jím předložených listin nelze dovodit, jaká je jeho aktuální majetkové situace.11. Odvolací soud tedy sdílí názor soudu prvního stupně, že žalovaný neosvědčil, že jsou u něj splněna zákonné podmínky pro osvobození od soudních poplatků dané ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soudu proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.