58 CO 91/2022-540 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud ve [obec] (soud I. stupně) rozsudkem ze dne 18. 3. 2022, č. j. 36 C 155/2021-483, rozhodl takto: I. Soud zastavuje řízení v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 385.200 Kč; II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 298.211 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku.; III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 10.460.266 Kč; IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupkyně Mgr. [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 83.834 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku. 2. Podle podstatné části odůvodnění soud I. stupně řízení ohledně ušlého výdělku ve výši 385.200 Kč zastavil (§ 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jako o. s. ř.) poté, co žalobce vzal žalobu v této části se souhlasem žalované zpět. 3. Z žalobcem uplatněného nároku na náhradu majetkové újmy spočívající v náhradě nákladů na obhajobu žalobce [příjmení] [příjmení] soud I. stupně žalobci přiznal z částky 29.977 Kč částku 18.695 Kč (tj. odměnu za 4,5 úkonu právní služby po 3.100 Kč na úkon dle § 10 odst. 3 písm. d/ ve spojení s § 7 bod vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen AT, neboť žalobce byl trestně stíhán za pokus zvlášť závažného zločinu loupeže dle § 173 odst. 1, 2 písm. a/, 3 trestního zákoníku s trestní sazbou [číslo] let, paušální náhradu hotových výdajů na 5 úkonů právní služby po 300 Kč na úkon dle § 13 odst. 1, 4 AT a DPH z přiznané odměny a náhrad dle § 14 odst. 1 AT) a částku 3.717 Kč za dostavení se JUDr. [příjmení] k veřejnému zasedání dne [datum], které bylo zrušeno a on o tom nebyl uvědomen (tj. odměnu 1.550 Kč ve výši poloviny sazby dle § 11 odst. 2 písm. f/, 3 AT, paušální náhradu ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT, náhradu jízdních výdajů ve výši 1.222 Kč dle § 13 odst. 5 AT ve spojení s § 156 odst. 1 písm. a/, § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a DPH z přiznané odměny a náhrad dle § 14 odst. 1 AT); námitky žalované neshledal soud I. stupně důvodnými, když konstatoval, že byť náklady na účast JUDr. [příjmení] u veřejného zasedání nařízeného na den [datum] uhradila družka žalobce [jméno] [příjmení], jedná se stále o majetkovou újmu způsobenou žalobci a že tyto náklady obhajoby nebyly uplatněny dvakrát, tj. i družkou žalobce v řízené vedeném jí vůči žalované u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. 38 C 126/2021. V částce 7.565 Kč soud I. stupně žalobu zamítl. 4. Při posouzení žalobcem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy, a to zadostiučinění za újmu způsobenou rozhodnutím o vazbě, soud I. stupně za aplikace § 9 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, v platném znění, dále jako zákona č. 82/1998 Sb., dovodil, že odpovědnost státu za tuto újmu dána je, neboť žalobce vykonal vazbu v souvislosti s trestním stíháním pro skutek, pro nějž nebyl pravomocně odsouzen, neboť pravomocný odsuzující rozsudek byl zrušen a trestní stíhání vůči žalobci bylo pravomocně zastaveno dle § 172 odst. 1 písm. c) trestního řádu, protože nebylo prokázáno, že žalobce skutek spáchal, přičemž na projednávaný případ současně nedopadá žádná z výluk odpovědnosti. Vazba u žalobce trvala od 21. 10 2014 do [datum] (tj. 164 dní). Za aplikace rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, jímž byla jako adekvátní shledána sazba za den vazby v rozpětí 500 až 1.500 Kč uzavřel, že nebyly zjištěny žádné okolnosti, jimiž by žalobce k rozhodnutí o vazbě přispěl a popsané skutečnosti způsobené rozhodnutím o vazbě (ztráta dosavadního života, zhoršení mezilidských vztahů, stres a úzkosti způsobené životem ve vazbě a obavami z budoucnosti, doba trvání vazby) vylučují, aby mu způsobená nemajetková újma byla odškodněna omluvou. [jméno] žalovaná žalobci poskytla odškodnění ve výši 1.000 Kč/den. Soud I. stupně po srovnání se skutkově obdobnými případy (věc souzená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Co 292/2020, věc souzená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 199/2014, věc souzená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 259/2018 a věc souzená u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. 36 C 285/2016) uzavřel, že doba strávená žalobcem ve vazbě nebyla tak dlouhá, jako ve srovnávaných případech, že žalobce zůstal v kontaktu s rodinou a rodina za ním stála, že v souvislosti s výkonem vazby nevznikla žalobci ani profesní újma, že současně nelze odhlédnout, že žalobce byl již před vazbou ve výkonu trestu a nelze na něj nahlížet jako na bezúhonnou osobu, pro niž je zásah do osobnostních práv způsobený výkonem vazby citelnější; vyplacené zadostiučinění ve výši 1.000 Kč za den vazby zohledňuje typovou závažnost trestní věci, která byla ve srovnávaných případech stejná; po srovnání měl za spravedlivé přiznat žalobci nižší zadostiučinění, neboť nebyl bezúhonná osoba, nestrávil ve vazbě tak dlouho a v souvislosti s vazbou nebyly v jeho případě zjištěny žádné specifické okolnosti odůvodňující navýšení odškodnění. Přiměřeným a spravedlivým tedy soud I. stupně shledal zadostiučinění ve výši 164.000 Kč (tj. 164 x 1.000 Kč); žalobu ohledně dalších žalobcem požadovaných 82.000 Kč zamítl; žalobu zamítl i ohledně částky 164.000 Kč, která byla v průběhu řízení žalovanou vyplacena dle exekučního příkazu o přikázání pohledávky na účet soudního exekutora. 5. Při posouzení žalobcem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy, a to zadostiučinění za újmu způsobenou rozhodnutím o trestu, soud I. stupně za aplikace § 10 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb., dovodil, že odpovědnost státu za tuto újmu dána je, neboť žalobce vykonal trest od [datum] do [datum] (tj. 255 dní). Žalovaná jeho požadavku zcela vyhověla a v průběhu řízení uhradila částku 382.500 Kč dle exekučního příkazu o přikázání pohledávky na účet soudního exekutora, pročež žalobu i v této části zamítl; vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebyl spor o to, že za tuto újmu přísluší žalobci peněžitá náhrada ve výši 382.500 Kč (1.500 Kč za den výkonu trestu), soud I. stupně své rozhodnutí v této části dále nezdůvodňoval. 6. Při posouzení žalobcem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy, a to zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním, soud I. stupně za aplikace závěrů vyplývajících z ustálené soudní praxe (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 265/2012 a sp. zn. 28 Cdo 70/2009) uzavřel, že jelikož byl žalobce trestně stíhán, a nikoliv pravomocně odsouzen, vznikl mu nárok i na odškodnění této újmy. Před zahájením trestního stíhání byl žalobce šestkrát projednáván pro násilnou trestnou činnost a dvakrát byl odsouzen k nepodmíněnému trestu, přičemž oba tresty zčásti vykonal. Okolnosti a průběh trestního stíhání (trestní stíhání bylo vedeno od [datum] do [datum], tj. [číslo] dní; byl obviněn z pokusu zvlášť závažného zločinu loupeže spáchaného únosem [jméno] [příjmení]; byl pravomocně odsouzen a byl mu uložen trest odnětí svobody na 10 let ve věznici se zvýšenou ostrahou, který více jak osm měsíců vykonával ve Věznici Mírov; jeho vina a trest byly potvrzeny všemi soudními instancemi a odsuzující rozsudek byl zrušen až poté, kdy změnil svou výpověď a označil skutečné pachatele obviněný [jméno] [příjmení]; po čtyřech letech a čtyřech měsících od zahájení trestního stíhání byl zrušen odsuzující rozsudek a po dalším roce a třech měsících, kdy byl žalobce stíhán na svobodě, bylo trestní stíhání vůči němu zastaveno se závěrem, že nebylo prokázáno, že by skutek spáchal; orgány činné v trestním řízení se při vyšetřování únosu [jméno] [příjmení] zaměřily jen na jednu vyšetřovací verzi a prokazování viny žalobci, přičemž opomíjely informace, které byly vyšetřováním zjištěny, ale nikdo s nimi dále nepracoval, přestože mohly přinést významná zjištění; až do změny výpovědi [jméno] [příjmení] nebyly objasněny všechny významné skutečnosti, což významně ovlivnilo délku a výsledek trestního řízení) a jeho dopady do osobnostní sféry žalobce (všemi soudními instancemi, bez prověření všech významných okolností případu, potvrzený závěr o vině, znamenal nejvýznamnější zásah do osobnostních práv žalobce a způsobil mu největší újmu; újma byla umocněna nepříznivou rodinnou situací žalobce, neboť v průběhu odvolacího řízení jeho dcera onemocněla leukémií a zahájila náročnou onkologickou léčbu, při níž potřebovala péči a pomoc obou rodičů, na místo toho žalobce nastoupil do výkonu trestu; společenský odsudek bývalých spolupracovníků a sousedů v místě bydliště byl umocněn zveřejněním případu) i při trestní minulosti žalobce znamenaly významný zásah do jeho osobnostních práv, který je dle soudu I. stupně možné odškodnit pouze finančním zadostiučiněním, které svou výší odpovídá odškodnění přiznanému ve skutkově obdobných případech (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Soud I. stupně provedl srovnání s případy, kdy byl obviněný nezákonně souzen za obdobně závažnou trestnou činnost (věci souzené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 143/2016, sp. zn. 10 C 15