15 CO 145/2022-345 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Shora citovaným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby žalované bylo uloženo zdržet se veškerého nevhodného chování vůči žalobci, všech zlomyslností a naschválů a rozšiřování všech nepravdivých informací, které vyplývají ze správního řízení vedeného Úřadem práce ČR, pracoviště [obec], [ulice a číslo], [obec] pod č. j. 79644/18/Ta (výrok I.), aby se žalovaná žalobci písemně omluvila uveřejněním omluvy v týdeníku Táborsko ve znění„ Omlouvám se panu [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], za nevhodné chování, za všechny zlomyslnosti a naschvály a za nepravdivé informace, které jsem vůči němu šířila před OO Policie České republiky v [obec] při podání mého vysvětlení dne 4. 9. 2018, a dále pak ve správním řízení č. j. P 1578/2018, kdy podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona č. 234/2004 Sb., o státní službě v platném znění, je státní zaměstnanec povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu služby, což jsem nedodržela, jelikož jsem v těchto věcech mlčenlivosti zbavena nebyla a o panu [příjmení] jsem šířila informace, které jsem nedoložila a ani jsem je neprověřovala. Mgr. [jméno] [příjmení], [adresa]“ (výrok II.), a dále, aby žalovaná zaplatila žalobci majetkovou újmu v částce 500 Kč a nemajetkovou újmu v částce 11 500 Kč (výrok III.). Současně žalobci uložil, aby nahradil žalované náklady řízení v částce 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). 2. Ve svém rozhodnutí vyšel soud I. stupně z postupně doplňovaných žalobních tvrzení žalobce o tom, že podal v měsíci březnu 2017 k Oblastnímu inspektorátu práce v [obec] (dále též OIP) podnět ke kontrole z důvodu nezaplacené mzdy bývalým zaměstnavatelem a přestože úřednice tohoto úřadu byly vázány povinnou mlčenlivostí, poskytly informace žalované, která až 14. 3. 2018 (po více než 16 měsících) zahájila řízení o přeplatku a dne 10. 4. 2018 vydala rozhodnutí, kterým se„ snaží žalobce okrást o 7 119 Kč“. Toto rozhodnutí žalované bylo odvolacím orgánem následně zrušeno a věc jí byla vrácena znovu k projednání. I když podal ve správním řízení námitku podjatosti žalované, té nebylo vyhověno, neboť ta je v blízkém vztahu s ředitelem úřadu práce [příjmení]. Ti oba pak podali na žalobce trestní oznámení na policii, která jej postoupila Městskému úřadu v Táboře, který věc projednával. Žalovaná se bez omluvy k nařízeným jednáním nedostavila, ač její účast při jednání byla nutná, pokud byla opakovaně předvolávána. Podle žalobce žalovaná a ředitel úřadu práce nejednali v tomto případě za úřad práce, ale sami za sebe, neboť ho z titulu svých pravomocí už nemohli více poškodit. Žalovaná pak žalobce také očernila, když si vymyslela, že jí sebral z pracovního stolu listinu a utekl. Svým jednáním žalovaná přivodila žalobci stres a pocit marnosti, za něž žádá satisfakci. Majetková újma spočívá v cestovních výdajích ke správnímu orgánu do města Tábor, a to 3x po 22 km a dále nemajetkovou újmu ve výši 11 500 Kč. 3. Soud I. stupně k tomu uvedl, že žaloba žalobce představuje nárok z titulu ochrany osobnosti a dále náhrady věcné škody, jehož právní rámec vymezují ustanovení § 82 odst. 1 o. z., podle kterého má člověk, jehož osobnost byla dotčena, právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek, a ustanovení § 2910 o. z., podle kterého škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti na ochranu takového práva. 4. Pokud jde o požadavek žalobce na uložení povinnosti žalované zdržet se veškerého nevhodného chování vůči žalobci, všech zlomyslností a naschválů a rozšiřování všech nepravdivých informací, které vyplývají ze správního řízení vedeného úřadem práce pod č. j. 79644/18/Ta (odpovídající ust. § 82 odst. 1 o. z.), potom žalobce při jednání soudu I. stupně dne 23. 4. 2021 do protokolu výslovně prohlásil, že v současné době mezi ním a žalovanou není žádný kontakt, nadřízený žalované rozhodl, že je vůči němu podjatá, a tak k dalšímu pokračování v porušování jejích povinností docházet nemůže. Proto je evidentní, že k pokračování v naznačeném jednání žalované nedochází, docházet nemůže a nehrozí ani jeho opakování, tudíž uvedený žalobní požadavek je nedůvodný. 5. K požadavku na omluvu a zaplacení částky 11 500 Kč odvíjejícího se od tvrzení žalobce o nevhodném postupu žalované jako úřednice v rámci správního řízení soud I. stupně po provedeném dokazování dovodil s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1509/2011, že pokud žalobce vytýká žalované postup v rámci správního řízení vedeného Úřadem práce v [obec] pod sp. zn. [číslo], lze zaměstnance nebo jiného pracovníka právnické osoby či jiné fyzické osoby použitého k realizaci její činnosti postihnout pouze výjimečně, pokud by jeho chování bylo nutno vzhledem k okolnostem případu kvalifikovat jako zřejmě excesivní. V ostatních případech postihují občanskoprávní sankce samotnou právnickou osobu či fyzickou osobu, neboť neoprávněný zásah se přičítá výlučně této osobě (§ [číslo] o. z). Pokud žalobce popisuje jednání žalované spočívající ve vydání rozhodnutí, které bylo zcela v její kompetenci jako zaměstnankyně Úřadu práce v [obec], které nijak nevybočuje z běžné rozhodovací praxe, nelze v žádném případě o excesu uvažovat. Pokud by toto jednání bylo shledáno jako problematické, neodpovídala by za něj žalovaná, nýbrž její zaměstnavatel. 6. Při zkoumání odpovědnosti žalované za průběh přestupkového řízení soud I. stupně provedl dokazování spisem Městského úřadu Táboře sp. zn. P 1578/2018 ZN. Podle něj Úřad práce ČR oznámil dne 21. 8. 2018 Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje, dle § 8 zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád, podezření z protiprávního jednání fyzické osoby – [jméno] [příjmení], který opakovaně urážlivě (s podrobným popisem) napadá jednotlivé pracovnice úřadu a vedení Úřadu práce ČR – kontaktního pracoviště [obec] a tím poškozuje dobré jméno pracovníků úřadu práce. Toto oznámení bylo postoupeno podle § 74 odst. 2 zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, Městskému úřadu v Táboře pro podezření, že žalobce spáchal přestupek proti občanskému soužití. Jelikož tento přestupek může být projednán pouze se souhlasem osoby přímo postižené spácháním přestupku, městský úřad vyzval usnesením ze dne 28. 11. 2018 ředitele úřadu práce Ing. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení] k udělení souhlasu se zahájením přestupkového řízení. Poté, co souhlasy obdržel, zahájil z úřední moci řízení o přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb. a žalobce uvědomil o nařízeném termínu prvního ústního jednání dne 9. 1. 2019, takto vyrozuměl i ředitele úřadu práce a žalovanou, když oba poučil dle § 71 zákona o odpovědnosti za přestupky o jejich právu účastnit se tohoto jednání a o dalších právech, které jim v souvislosti s vedením přestupkového řízení náleží. Postupně tak učinil i ohledně ústních jednání ve dnech 27. 3. 2019 a 29. 5. 2019. V žádném z těchto předvolání však nebyla vyžadována osobní účast, když ředitel úřadu práce ani žalovaná neměli postavení účastníků řízení. Proto nelze dovodit, že bylo povinností žalované se k jednání v přestupkovém řízení dostavovat; žalovaná se tak žádného protiprávního jednání nedopustila a již z tohoto důvodu není splněn základní předpoklad odpovědnosti za újmu. 7. V bodě 11. přezkoumávaného rozsudku okresní soud uvedl, že žalovaná měla podle tvrzení žalobce porušit povinnost mlčenlivosti o informacích, které získala v rámci správního řízení ve věci [číslo]. Dle oznámení Úřadu práce ČR, Krajské pobočky v Českých Budějovicích, kontaktního pracoviště [obec], ze dne 30. 8. 2017, adresovaného Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje o podezření z trestné činnosti, žalobce nesplnil oznamovací povinnost podle § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, tedy bez vážných důvodů neoznámil úřadu práce výkon činnosti na základě dohody o provedení práce, který nebrání vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Na základě tohoto oznámení byla žalovaná vyzvána k podání vysvětlení a svou povinnost splnila dne 4. 9. 2018, když se stručně vyjádřila k osobě žalobce a k předmětu podaného oznámení. Tento postup žalované je třeba hodnotit dle § 77 zák. č. 234/2014 Sb., o státní službě, podle kterého je státní zaměstnanec skutečně povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu služby, a které v zájmu služebního úřadu nelze sdělovat jiným osobám; to neplatí, pokud byl této povinnosti zproštěn. Rozsah povinnosti mlčenlivosti státního zaměstnance vychází ze dvou podmínek, které musí být splněny kumulativně: jedná se o skutečnosti, o nichž se státní zaměstnanec dozvěděl při výkonu služby, současně takové skutečnosti nelze v zájmu služebního úřa