15 CO 172/2022-90 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Shora citovaným rozsudkem (ve znění opravného usnesení) uložil soud I. stupně žalované, aby zaplatila žalobci částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 a od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, ve výši 7,50 % ročně od 1. 7. 2021 do 27. 8. 2021 a za dobu od 28. 8. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 % bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 17 897,91 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobci pak nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Poté, co soud I. stupně ve věci provedl dokazování, po skutkové stránce dovodil, že žalovaná uzavřela dne 21. 2. 2007 smlouvu o půjčce se společností [právnická osoba], na základě které jí bylo půjčeno 10 000 Kč, které se zavázala vrátit se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 320 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla tato pohledávka postoupena žalobci, o čemž žalovanou informoval. Žalobce žalovanou vyzval předžalobní upomínkou k zaplacení dlužné částky. Poté, co tak neučinila, podal předmětnou žalobu. Žalovaná nepopírala, že půjčenou částku nevrátila. Nelze souhlasit s její námitkou, že předmětná pohledávka byla součástí insolvenčního řízení. Na přelomu roku 2007 [číslo] sice požádala o insolvenční řízení, ovšem insolvence vyhlášena nebyla. Pohledávka také nemůže být součástí exekuce, které byly proti žalované vedeny, neboť se ještě nestala exekučním titulem. 3. Po právní stránce hodnotil soud I. stupně věc dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), tj. v době, kdy byla smlouva o půjčce uzavřena. Podle něj smlouvou o půjčce přenechá věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Zde je nepochybné, že žalovaná půjčené finanční prostředky nevrátila, a proto je žaloba důvodná. Podle § 517 obč. zák. může žalobce požadovat i úrok z prodlení v případě, kdy dlužník svůj dluh řádně a včas nesplní. V současné době sice kapitalizovaný úrok z prodlení převyšuje žalovanou částku, ale jedná se o úroky od 14. 3. 2007 do marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky, do 18. 12. 2020. Nejedná se o žádné smluvené úroky, ale o úroky, které ze zákona žalobci přísluší, tento požadavek žalobce nezasahuje bez právního důvodu do práv a oprávněných zájmů jiných a není v rozporu s dobrými mravy. Pokud žalovaná nevznesla jiné námitky, než že dluh je již součástí exekuce a že je nespravedlivý, okresní soud musel vycházet ze žaloby, že tedy dluží od roku 2007 předmětnou částku, a proto uložil žalované, aby ji uhradila spolu se zákonným úrokem z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 150 o. s. ř., když důvody hodné zvláštního zřetele spatřoval v sociálních poměrech žalované a jejího manžela, kteří pobírají pouze důchod v základní částce a jsou u nich předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků. Žalobce také dlužnou částku vymáhá v nepřiměřeně dlouhé době. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. Namítla v něm, že její ekonomická situace a ekonomická situace jejího manžela jí nedovolují dlužnou částku splácet nad rámec zákonných srážek, které jsou jim prováděny z důchodů. To i vlivem mimořádné vysoké inflační vlny v České republice. Je přesvědčena, že dluh původního věřitele byl součástí insolvenčního dluhu. Pro zaměstnavatele si musela zřizovat účty a ty byly postupně exekučně blokovány. Včas si s manželem přestali půjčovat, neboť si byli vědomi, že šlo o byznys v jejich neprospěch. Proto zaplatili mnohonásobně víc, než si půjčili. Nyní již není v jejich silách si přivydělat a dlužnou částku splácet. 5. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku soudu I. stupně. Námitky uvedené žalovanou v odvolání jsou shodné, jako uvedla před soudem I. stupně, a ten se jimi v odůvodnění rozsudku zabýval. 6. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou. Proto odvolací soud projednal věc dle § 212 o. s. ř. a přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu. Učinil tak při svém jednání dne 13. 10. 2022 v nepřítomnosti žalované a jejího obecného zmocněnce, který svým podáním ze dne 10. 10. 2022, které bylo doručeno zdejšímu odvolacímu soudu dne 12. 10. 2022, požádal o odročení jednání z důvodu nenadálé a neočekávané situace spočívající v tom, že se žalované stal 3. 10. 2022 ve večerních hodinách vážný úraz v době, kdy byla doma sama, neboť on pečoval o vnuka v [obec]. Proto musel na dálku organizovat převoz žalované do nemocnice a následně řešit předání vnuka do péče jeho matky a návrat do svého bydliště, kde zůstala osamocena psí fena. Jelikož ta byla vystavena stresu, nyní se jí musí více věnovat a nenechat ji opuštěnou. Z těchto důvodů se nemůže dostavit k jednání odvolacího soudu. Odvolací soud při svém jednání dne 13. 10. 2022 však žádosti obecného zmocněnce žalované o odročení odvolacího jednání nevyhověl, neboť důvod, pro který se nemůže dostavit k jednání odvolacího soudu, není důležitým, pro který lze jednání soudu odročit (§ 119 odst. 1 o. s. ř.). K [anonymizováno] žalované došlo již 3. 10. 2022, obecný zmocněnec a současně manžel žalované tak měl do 13. 10. 2022 dostatečný časový prostor pro zajištění péče o psa v době, kdy by byl přítomen při jednání odvolacího soudu. Proto odvolací soud projednal věc dle § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované a jejího obecného zmocněnce, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 7. Předně je třeba uvést, že přestože se žalovaná k jednání soudu I. stupně nedostavila, ve svých písemných vyjádřeních k žalobě vždy poukazovala na to, že pohledávka žalobce je uspokojena z doby, kdy bylo vedeno k jejímu návrhu a návrhu manžela insolvenční řízení, a rovněž také v rámci exekucí, které proti ní byly vedeny. Dále poukazovala na svou současnou sociální situaci, že nemá finanční prostředky na zaplacení vymáhané pohledávky. Soud I. stupně se všemi těmito namítanými skutečnostmi zabýval a dovodil, že pohledávka žalobkyně dosud není uspokojena. Objasnil otázku průběhu insolvenčního řízení týkajícího se žalované, které řádně neproběhlo, neboť bylo zastaveno na samém jeho počátku z důvodu vad podaného insolvenčního návrhu (to ostatně vyplynulo i ze stanovisek žalované k věci). Pokud tedy žalovaná v návrhu na zahájení insolvenčního řízení uvedla všechny své věřitele, včetně právního předchůdce žalobce, ovšem insolvenční řízení neproběhlo, nemohlo vést k uspokojení v tomto řízení vymáhané pohledávky. Rovněž nebylo zjištěno, že by nyní uplatněná pohledávka již byla přiznána soudním rozhodnutím, na základě kterého by byla vymáhána (či dokonce vymožena) v rámci exekučního řízení. Důvodem pro zamítnutí žaloby nemohou být ani majetkové poměry žalované a jejího manžela. Podstatné je, že žalovaná (vyjma shora popsaných tvrzení) svůj závazek z uzavřené smlouvy nezpochybňovala a uvedla, že dosud nebylo nic uhrazeno. Žalobce pak požadoval úhradu jistiny půjčky spolu s odměnou za její poskytnutí podle smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou a dále zákonný úrok z prodlení. Soud I. stupně dále správně řešil, nad rámec námitek žalované, zda tento požadavek neodporuje zákonu a dobrým mravům, jelikož smluvní závazek vyplývá ze smlouvy o půjčce uzavírané dle § 657 obč. zák. ve spojení se zák. č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Jelikož žalobce z důvodu řádného neplacení závazku sjednaného ve smlouvě požadoval pouze úroky z prodlení v zákonné výši dle § 517 odst. 2 obč. zák., potom byť s ohledem na délku prodlení žalované činí kapitalizovaný úrok z prodlení (vyčíslený do 18. 12. 2020) částku vyšší než je samotná jistina dluhu, dospěl soud I. stupně ke správnému závěru, že tento požadavek žalobce není v rozporu s dobrými mravy (ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák.) I v tomto směru je jeho rozhodnutí o platební povinnosti žalované bezchybným. Následně soud I. stupně citlivě přistoupil i k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a zohlednil sociální poměry žalované a její rodiny; ostatně proti nepřiznání náhrady nákladů řízení dle § 150 o. s. ř. žalobce odvolání ani nepodal. Proto odvolací soud přezkoumávaný rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný v celém rozsahu potvrdil. 8. Žalovaná se nespokojila s přesvědčivým rozhodnutím soudu I. stupně, podala nedůvodné odvolání, a proto je v souladu se zásadou úspěchu ve věci povinna podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. nahradit úspěšnému žalobci jím účelně vynaložené náklady odvolacího řízení. Pro jejich nepřiznání postupem dle § 150 o. s. ř., jehož použití je v odvolacím řízení spíše výjimečn