11 Tcu 42/2001 — Nejvyšší soud

11 Tcu 42/2001 citace  Právní věta:V jednání pachatele, který uvede v omyl orgány zajišťující kontrolu přechodu státní hranice tím, že překročí státní hranici na cizí cestovní pas, který předloží k pasové kontrole, nelze spatřovat zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 tr. zák., neboť takové jednání nezpůsobuje vážnou újmu na právech těchto státních orgánů. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 6. 2001 Spisová značka:11 Tcu 42/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.42.2001.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškozování cizích práv Dotčené předpisy:§ 209 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:40 / 2002 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tcu 42/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. června 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o: Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky K. D., rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech ze dne 8. 4. 1999, sp. zn. 4a KLs 209 Js 70385/97, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku ve 23 případech podle § 92 odst. 2, věta 1 č. 1, věta 2, odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona ve znění platném do 1. 12. 1994, § 92a odst. 2 č. 1, odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona ve znění ze dne 28. 10. 1994, resp. ze dne 29. 10. 1997, § 25 odst. 2, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu, a to trest odnětí svobody v trvání čtyř let a devíti měsíců. Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky K. D., rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech ze dne 8. 4. 1999, sp. zn. 4a KLs 209 Js 70385/97, Spolková republika Německo, pro trestný čin zneužití osobních dokladů podle § 281 odst. 1, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu, se zamítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech ze dne 8. 4. 1999, sp. zn. 4a KLs 209 Js 70385/97, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 8. 4. 1999, byl K. D. uznán vinným trestnými činy ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku ve 23 případech podle § 92 odst. 2, věta 1 č. 1, věta 2, odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona ve znění platném do 1. 12. 1994, § 92a odst. 2 č. 1, odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona ve znění ze dne 28. 10. 1994, resp. ze dne 29. 10. 1997, § 25 odst. 2, § 53 trestního zákoníku a zneužití osobních dokladů podle § 281 odst. 1, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu ilegálního převádění cizinců se odsouzený podle zjištění soudu dopustil tím, že nejdříve jako pěší převaděč, později jako organizátor napomáhal za přislíbenou finanční úplatu v ilegální přepravě cizích státních příslušníků, o nichž věděl, že nemají povolení k pobytu ve Spolkové republice Německo, přes česko-německou hranici. Konkrétně se podílel na těchto převodech osob: 1. v noci na 17. 3. 1994 předl nejméně 4 cizí státní příslušníky jiným způsobem stíhané osobě, která je podle záměru obžalovaného přivedla do blízkosti česko-německé hranice u obce A., kde byly opět podle záměru odsouzeného neznámou třetí osobou převedeny na území SRN. Protože osoby nedosáhly svého cíle v SRN nedošlo k vyplacení slíbené částky 250 - 300 DM za osobu odsouzenému; 2. v noci na 6. 5. 1997 přivezl dodávkovým vozem 19 cizích státních příslušníků přes české území směrem k německé hranici, kde je převzaly další osoby jako pěší převaděči a u obce S. je převedly přes „zelenou hranici\" na SRN. K vyplacení částky 250 - 300 DM za osobu odsouzenému nedošlo pro zadržení osob policií; 3. - 19. v přesně nezjištěné době, nejdříve v říjnu 1996, převzal v obci B. 4 cizí státní příslušníky, které vlastním automobilem a taxíkem dopravil do blízkosti německé hranice u obce F., odtud je pěšky převedl na území SRN do R., kde je podle společného plánu předal další odděleně stíhané osobě k následné přepravě po spolkovém území. Stejným způsobem postupoval ještě dvakrát v roce 1996, kdy pokaždé převáděl 4 cizince a čtrnáctkrát od dubna 1997, kdy v jednom případě převáděl 3, v jedenácti případech 4 cizince a ve dvou případech 5 cizinců. Za své jednání obdržel vždy odměnu ve výši 400 DM; 20. dne 12. 5. 1997 přepravoval, když mezitím organizoval pro převaděčskou skupinu i větší akce, 10 až 14 cizích státních příslušníků z blíže neurčeného místa na českém území do blízkosti německé hranice, kde je na základě společného plánu předal dalším osobám, které je převedly přes „zelenou hranici\" na území SRN. Pro zadržení cizinců slíbenou finanční odměnu v neznámé výši odsouzený nedostal; 21. dne 4. nebo 5. 5. 1997 pověřil další osobu, aby dne 8. 5. 1997 okolo 5.40 hod. vzala do svého automobilu v obci D. 4 cizí státní příslušníky převedené neznámou osobou na spolkové území a přepravil je do B. Odsouzený jednal za slíbený finanční prospěch ve výši 250 - 300 DM; 22. krátce před 9. 11. 1997 pověřil jiným způsobem stíhanou osobu, aby v obvodu obce O. převedl přes „zelenou hranici\" na území SRN 20 z celkového počtu 35 cizích státních příslušníků, odkud měli být všichni přepraveni další stíhanou osobou do B. Dále pak kontroloval naložení cizinců na spolkovém území do dodávkového vozu. Pro neúspěch převedení cizinců neobdržel slíbenou finanční odměnu ve výši 300 DM za osobu; 23. dne 9. 7. 1998 převáděl v obvodu obcí R.-T. celkem 29 cizích státních příslušníků jako pěší převaděč přes „zelenou hranici\" na území SRN, odkud měli být přepraveni dále do vnitrozemí. Přislíbenou finanční odměnu v neznámé výši pro neúspěch akce nedostal. Trestného činu zneužití osobních dokladů se dopustil dne 26. 7. 1998 okolo 22.20 hod., když se při svém vstupu na území SRN, kde chtěl navštívit přítelkyni, na hraničním přechodu S. vykázal českým cestovním pasem, vystaveným nikoliv na něho, ale na jeho bratra - dvojče J. D., aby oklamal pohraniční orgány ve věci své totožnosti, neboť platnost jeho pasu již vypršela. Za tyto trestné činy byl K. D. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Dne 5. 6. 2001 pod sp. zn. 3580/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k těmto závěrům: Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky (formální podmínky), a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen (materiální podmínky). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem. Co se týče druhé formální podmínky postupu podle § 4 odst. 2 zákona, tedy oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, tak podmínka oboustranné trestnosti činu se posuzuje samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, tak Nejvyšší soud při splnění dalších zákonných podmínek rozhodne o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů pouze těch údajů z cizozemského rozsudku, které se týkají jen toho skutku (těch skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. To znamená, že se zaevidují údaje z rozsudku cizího státu o právním posouzení tohoto skutku a tomuto právnímu posouzení odpovídající část uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zapíše do evidence Rejstříku trestů určí v rozhodnutí podle § 4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny