11 Tcu 57/2006 — Nejvyšší soud

11 Tcu 57/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 7. 2006 Spisová značka:11 Tcu 57/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.57.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tcu 57/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. července 2006 v neveřejném zasedání opravný prostředek ministra spravedlnosti České republiky podaný podle § 397 odst. 5 tr. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2006, v trestní věci vydání do ciziny obviněného V. H. N., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2005, sp. zn. Nt 410/2005, a rozhodl t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. srpna 2005, sp. zn. Nt 410/2005, s e z r u š u j e . Městskému soudu v Praze se přikazuje, aby věc znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Nejvyšší lidová prokuratura Vietnamské socialistické republiky (dále též jen „VSR“) na základě čl. 64 Smlouvy o vzájemné právní pomoci mezi VSR a bývalou ČSSR ze dne 12. 10. 1982 požádala dne 5. 4. 2005 pod č. j. 692/VKSTC-V2 o vydání státního občana VSR V. H. N. k trestnímu stíhání do V. s. r. pro trestnou činnost specifikovanou tak, že v době od dubna roku 2004 do června roku 2004 vícekrát přicestoval do V., kde ve spojení s několika místními osobami zorganizoval pro velký počet v. o. uprchnutí do ciziny, a to tak, že místní osoby zkontaktovaly velký počet osob z nejrůznějších lokalit na území V., které měly zájem vycestovat zejména do V. B., J. a K., a V. H. N. se svými společníky vyřídil formality k jejich turistické cestě na K. a poté k vycestování z K. do jiných zemí na padělaná víza, přičemž V. H. N. přímo vyráběl padělaná víza a tímto způsobem zrealizoval cestu většího počtu osob do ciziny, a za bezproblémové vycestování obdržela tato skupina částku v rozmezí od 15.000 do 18.000 USD za jednu osobu. Současně bylo požádáno o zadržení jmenovaného. Přílohou žádosti bylo rozhodnutí Ministerstva veřejné bezpečnosti VSR ze dne 6. 10. 2004, č. 144, o vyhlášení pátrání po jmenovaném, jakož i rozhodnutí Ministerstva veřejné bezpečnosti VSR ze dne 4. 10. 2004, č. 39, o vznesení obvinění jmenovanému pro výše popsaný skutek, v němž jsou spatřovány trestné činy padělání úředních listin a razítek a jeho organizování a organizování uprchnutí jiných osob do ciziny podle § 267 a § 275 tr. zák. VSR. Po předběžném šetření podal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze dne 4. 7. 2005 pod sp. zn. 1 KZV 105/2005 u Městského soudu v Praze návrh na rozhodnutí o přípustnosti vydání jmenovaného do V. s. r. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2005, sp. zn. Nt 410/2005, bylo rozhodnuto, že „Podle § 397 odst. 1 tr. ř je přípustné vydání V. H. N., … na základě návrhu Městského státního zastupitelství v Praze, sp. zn. 1 KZv 105/2005, k trestnímu stíhání do V. s. r. na základě žádosti Nejvyšší lidové prokuratury VSR č. 1680/VKSTC-V2 pro trestný čin padělání dokladů a úředních listin, jeho organizování a organizování uprchnutí osob do ciziny podle ustanovení § 267a a § 275 tr. zákoníku VSR, jehož se měl dopustit tím, že v době od dubna 2004 do června 2004 vícekrát přicestoval do V., kde ve spojení s několika místními osobami zorganizoval pro velký počet v. o. uprchnutí do ciziny (S. k. V. B., J., K. a dalších), se svými společníky pro tyto osoby vyřídil formality k turistické cestě na K. a poté z K. do jiných zemí na padělaná víza. Měl být hlavním aktérem, sám se měl podílet na výrobě dokladů a za osobu měla skupina inkasovat 15 až 18.000 USD. Na území Č. r. by jeho jednání bylo posuzováno jako trestný čin nedovolené překročení státní hranice podle § 171a odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákona. Trestný čin je extradičním činem a trestní stíhání není promlčeno. Podle § 397 odst. 3 tr. řádu se zároveň přeměňuje předběžná vazba na vazbu vydávací.“ Dále je třeba konstatovat, že napadené usnesení obsahuje poučení o tom, že proti výroku o přípustnosti vydání není stížnost přípustná. Ministr spravedlnosti České republiky s odkazem na ustanovení § 397 odst. 5 tr. ř. předložil dne 19. května 2006 tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) k přezkoumání správnosti výše uvedeného rozhodnutí s odůvodněním, že Nejvyšší soud by měl především zaujmout stanovisko, zda jednání vydávané osoby, spočívající v organizaci útěku v. o. do ciziny, lze skutečně posuzovat jako trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1, odst. 2 písm. b) a c) tr. zákona. V dokumentech poskytnutých v. stranou se podle názoru ministra spravedlnosti totiž jednoznačně neuvádí, zda osoby, jejichž útěk vydávaný údajně zorganizoval, překročily státní hranici nedovoleně. Z v. právní úpravy lze navíc usuzovat, že předmětné ustanovení chrání jiný objekt, než je chráněn v § 171a tr. zákona. Městský soud v Praze se pak z pohledu oboustranné trestnosti činu vůbec nezabýval jednáním vydávané osoby spočívajícím v padělání dokladů a úředních listin. Pokud se v napadeném usnesení poukazuje na dopis Nejvyšší lidové prokuratury VSR č. 1680/VKSTC-V2 ze dne 1. 7. 2005 s tím, že na jeho podkladě bylo rozhodnuto o přípustnosti vydání, tak ve skutečnosti se nejedná o žádost o vydání, nýbrž o pouhou urgenci. Další pochybení spočívající v uvedení písmene „a“ u § 267 tr. zákoníku VSR je zřejmě jen písařskou chybou. V závěru svého opravného prostředku pak ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení „doplnil, nebo zrušil a rozhodl o přípustnosti vydání sám, případně přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl.“ Jak již výše bylo uvedeno, ministr spravedlnosti podal v této věci opravný prostředek zakotvený v ustanovení § 397 odst. 5 tr. ř. ještě před účinností zákona č. 253/2006 Sb. (tj. před 1. 7. 2006). Tímto zákonem se mimo jiné mění trestní řád, a to v citovaném ustanovení tak, že oprávnění ministra spravedlnosti v případě pochybnosti o správnosti rozhodnutí o vydání předložit věc k přezkoumání Nejvyššímu soudu se výslovně vztahuje na rozhodnutí o přípustnosti vydání učiněné podle § 397 odst. 1. Za této situace se musel Nejvyšší soud před vlastním přezkoumáním napadeného usnesení zabývat otázkou, zda ustanovení § 397 odst. 5 tr. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2006, rovněž opravňovalo ministra spravedlnosti k předložení věci Nejvyššímu soudu s návrhem na přezkoumání správnosti rozhodnutí o přípustnosti vydání. Podle § 397 odst. 1 tr. ř., ve znění zákona č. 539/2004 Sb., platí, že po skončení předběžného šetření rozhodne na návrh státního zástupce ve veřejném zasedání krajský soud, v jehož obvodu osoba, o jejíž vydání jde, má pobyt nebo byla zadržena, zda je vydání přípustné. Jestliže soud vysloví, že vydání není přípustné a osoba, o jejíž vydání jde, je ve vazbě, rozhodne zároveň o jejím propuštění z vazby (§ 397 odst. 2 tr. ř.). Pokud krajský soud vysloví, že vydání je přípustné, tak vezme osobu, o jejíž vydání jde do vydávací vazby, pokud tak již neučinil předseda senátu podle § 396 odst. 1 tr. ř. Pokud se vydávaná osoba již v době rozhodování podle odst. 1 nacházela v předběžné vazbě podle § 396 odst. 1 tr. ř., tak příslušný krajský soud rozhodne o přeměně této vazby na vazbu vydávací (§ 397 odst. 3 tr. ř.). Dále je třeba připomenout, že podle § 397 odst. 4 tr. ř. (tj. ve znění účinném do 30. 6. 2006) platí, že proti rozhodnutí podle odstavce 2 a 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. Konečně pak podle § 397 odst. 5 tr. ř. v tomtéž znění je povinností příslušného předsedy senátu krajského soudu předložit věc ministerstvu spravedlnosti po právní moci rozhodnutí uvedeného v odstavci 3. Má-li ministr spravedlnosti pochybnosti o správnosti rozhodnutí soudu, může věc předložit Nejvyššímu soudu k přezkoumání. Předložením věci Nejvyššímu soudu se vydávací vazba přeměňuje na vazbu předběžnou (§ 397 odst. 6 tr. ř.). Již v minulosti (např. v usnesení ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 11 Tcu 18/2005 – srov. č. 12/2006 Sb. rozh. tr.) Nejvyšší soud opakovaně zaujal právní názor, že „… rozhodnutím podle § 397 odst. 3 tr. ř. je nejen rozhodnutí o vazbě vydávaného ve smyslu jeho vzetí do vydávací vazby či přeměně předběžné vazby na vazbu vydávací, ale také i vlastní rozhodnutí o přípustnosti vydání…“ a že by bylo „ … nelogické, aby v řízení o vydání do ciziny bylo možno stížností napadat pouze rozhodování o otázkách v zásadě procesní povahy (tj. rozhodování týkající se vazby vydávaného), zatímco meritorní rozhodování v tomto řízení (tj. zda vydávaný bude proti své vůli vydán z území Č. r. do ciziny) by bylo vyloučeno z přezkumu v rámci dvouinstančního řízení.“ Je tak zřejmé, že i podle právní úpravy pla