11 Tdo 1107/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 1107/2025-262USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2025 o dovolání obviněné K. C., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. 8. 2025, č. j. 55 To 194/2025-221, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 10/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné K. C. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 2. 2025, č. j. 2 T 10/2024–185, uznal obviněnou K. C. (dále jen „obviněná“) vinnou ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin jí uložil podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 67 odst. 2 písm. a) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře šedesáti denních sazeb s výší jedné denní sazby 500 Kč, tedy v celkové výši 30 000 Kč a podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku rozhodl o možnosti jeho zaplacení ve splátkách. Soud prvního stupně jí rovněž uložil podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání osmnácti měsíců. 2. Tohoto přečinu se obviněná dopustila (stručně řečeno) tím, že dne 2. 12. 2023 v 22:45 hodin řídila v Liberci osobní automobil pod vlivem alkoholu, když ze znaleckého posudku vyplynulo, že měla v této době v krvi ethylalkohol o koncentraci v rozmezí 1,50 - 1,90 g/kg. 3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 12. 8. 2025, č. j. 55 To 194/2025-221, podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněná prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Ivany Zelenkové, advokátky, dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Trvá na tom, že řízení pod vlivem alkoholu jí nebylo prokázáno, v době řízení pod jeho vlivem nebyla a nebyla ani ve stavu vylučujícím způsobilost. Opak nevyplývá ani ze znaleckého posudku MUDr. Tomáše Adámka a z provedených důkazů nelze přesně určit množství alkoholu, které konzumovala mezi incidentem a dechovou zkouškou. Nebyla tedy naplněna objektivní stránka jí přisouzeného přečinu podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedený znalecký posudek je navíc nevhodný, neboť jde o znalce z odvětví soudní lékařství a nikoliv toxikologie. 5. Skutečnost, že řídila pod vlivem alkoholu má vyplývat z výpovědi svědka B. M. (dále též jen „svědek“). Pokud soudy vycházely z této výpovědi, pak nepřihlédly k tomu, že v době údajné nehody sněžilo, čemuž přizpůsobila svůj styl jízdy. Poukazuje rovněž na nesrovnalosti ve výpovědi svědka (velké časové mezery a tvrzení, že obviněná jela rychlostí 100 km/h), toto tvrzení odmítá, neboť není reálné s ohledem na stav vozovky při incidentu, a navíc by takto z bezpečnostních důvodů nikdy nejela. Těmito nesrovnalostmi se soudy nezabývaly. 6. Obviněná v souvislosti s výpovědí svědka připomíná zprávu Magistrátu města Liberec, Odboru dopravně správních agend ze dne 19. 2. 2024, č. j. MML026143/24/Od/Ht (dále jen „zpráva magistrátu“), z níž vyplývá, že se přestupku dopustil právě svědek. Soudy podle ní nepřihlédly k protokolu a fotografiím automobilů po incidentu, neboť její auto nejevilo známky nehody, ani si jí nebyla vědoma, a proto mohla po incidentu odejít. Rozsudek soudu prvního stupně označuje za vnitřně rozporný, neboť uvádí, že svědkyně D. H. nemusela střet automobilů vnímat, ale obviněná jej registrovat musela, což namítala již v odvolání, avšak odvolací soud se k tomu nevyjádřil. Obviněná se rovněž věnuje hodnocení výpovědi svědka soudem prvního stupně a označuje jej za viníka dopravní nehody (s odkazem na zprávu magistrátu). Dodává, že mu ani nebyla způsobena žádná škoda, a proto nemůže být poškozeným v této trestní věci a nárokovat si její náhradu. Soudy ani nezohlednily možné zkreslení jeho výpovědi v úmyslu se z dopravní nehody vyvinit. 7. Obviněná vytýká soudům, že nepřihlédly k výpovědi svědkyně H. (spolujezdkyně v době incidentu), která tvrdila, že ona ani obviněná před jízdou alkohol nepožily. Potvrdila též, že vozovka byla zasněžená, a proto jela obviněná pomalu a klidně. Soud prvního stupně však její výpověď považoval (nedůvodně) za nevěrohodnou pro její kamarádský vztah s obviněnou. Obdobně postupoval i u výpovědi svědkyně N. T. (baristka), která uvedla, že obviněnou zná pouze jako zákaznici a jejich přátelský vztah vyloučila. Nepřišlo jí, že by byla obviněná pod vlivem alkoholu, ale hned po příchodu jim dala víno. Obviněná platila nejspíše 5 skleniček, ale na další ji pozvali nějací muži. Obviněná vytýká soudům, že výpovědi těchto svědkyň označily za nevěrohodné s ohledem na jejich kamarádský vztah, který však u svědkyně T. vylučuje. Není ani zřejmé, z čeho jej soudy dovozují, a tento nebyl nijak prokázán. Ke stejnému závěru měly podle ní soudy dospět i u výpovědi svědkyně D. S., která nebyla celé situaci přítomna, a její výpověď se skládá výhradně z tvrzení získaných od svědka (jejího partnera). Soud tak bezdůvodně upřednostnil pouze některé výpovědi. 8. Obviněná konstatuje, že se soud nesrovnalostmi ve výpovědi svědka nezabýval a bez dalšího ji přijal, čímž došlo k významné vadě dokazování, která má vliv na posouzení významných skutečností pro naplnění znaků trestného činu. Nejde pouze o upřednostnění výpovědi svědka a svědkyně S., ale i o rozdílný přístup k výpovědím obviněné a svědka. Zatímco její výpověď soud shledal jako nevěrohodnou s ohledem na tvrzené množství zkonzumovaného alkoholu po incidentu, výpověď svědka hodnotil jako věrohodnou i přes časové nesrovnalosti. Soud tedy k těmto výpovědím přistupoval odlišně. Obviněná je přesvědčena, že i nejasnosti v její výpovědi lze přičíst plynutí času a vytrácení paměťové stopy. I ostatní svědci přitom uvedli, že platila 4 až 5 skleniček, ale byla rovněž pozvána, musela tedy vypít více než oněch 5 skleniček. Proti těmto důkazům pak stojí znalecký posudek a tvrzení svědka majícího zájem na výsledku řízení, neboť právě on nehodu způsobil. Jde tedy o situaci „tvrzení proti tvrzení“ a nebylo postaveno najisto, že alkohol před návštěvou baru požila. Soudy měly důsledně posuzovat věrohodnost jednotlivých výpovědí, pečlivě a obezřetně je hodnotit a vyvozovat z nich skutkové závěry, a to za přísného respektování principu presumpce neviny. 9. Podle obviněné došlo rovněž k porušení zásady in dubio pro reo, neboť nelze stanovit jaké, a zda vůbec nějaké, množství alkoholu v krvi měla při řízení automobilu, proto je třeba užít výklad pro ni nejpříznivější. Rekapituluje provedené důkazy (znalecký posudek a výpověď svědkyně T.) a uzavírá, že s ohledem na všechny okolnosti je velice pravděpodobné, že v době řízení v krvi alkohol neměla, což podle ní potvrzuje i znalecký posudek. Pokud by alkohol v krvi měla, nebyl by v koncentraci uvedené znaleckým posudkem, a proto by mělo být její jednání posouzeno nanejvýš jako přestupek. Tím by nebyla porušena zásada subsidiarity trestní represe a rovněž by došlo k naplnění všech funkcí trestního práva (reparace a prevence). 10. Obviněná podotýká, že incident řešili s hlídkou obecní policie, která oba účastníky poučila o možnostech jejího řešení, což vyplývá z její výpovědí i výpovědi svědka. Strážníci neprovedli dechovou zkoušku zřejmě proto, že obviněná známky požití alkoholu nejevila a svědek její provedení nepožadoval. Obviněná tak měla věc za vyřešenou, nečekala na příjezd další policie a pokračovala do baru, kam měla původně namířeno. 11. Obviněná se domnívá, že jí nebylo nade vší pochybnost prokázáno naplnění skutkové podstaty přisouzeného přečinu. Odvolací soud pouze aproboval právní posouzení soudu prvního stupně, ale neuvedl konkrétní skutečnosti osvědčující tento závěr. Shrnuje, že jí uplatněné dovolací důvody jsou dány a že došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces z důvodu významného rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěními soudů, když sice důkazy provedeny byly, ale nedůvodně nebyly vzaty všechny v potaz. Skutková zjištění tak nestojí na všech provedených důkazech. Rovněž ve smyslu § 265o tr. řádu žádá o odložení nebo přerušení výkonu napadeného rozhodnutí, přičemž tuto žádost samostatně odůvodňuje v příloze dovolání, když především odkazuje na svou stávající pracovní pozici, která vyžaduje užívání automobilu a možný negativní zásah do fungování výdělečné činnosti jejího zaměstnavatele v důsledku uloženého trestu zákazu činnosti. 12. Vzhledem k výše uvedenému obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a novému rozhodnutí. 13. K dovolání obviněné se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Lumír Crha, Ph.D. (dále jen „státní zástupce“), který konstatuje, že obviněná uplatňuje shodnou argumentaci jako před oběma soudy. Její námitky shrnuje a dodává, že tyto vypořádal soud prvního