11 Tdo 307/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 307/2025-1894 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 5. 2025 o dovolání obviněného N. M., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. 12. 2024, č. j. 55 To 237/2024-1861, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 7 T 92/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného N. M. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 1. 2024, č. j. 7 T 92/2021-1802, uznal obviněného N. M. (dále jen „obviněný“) vinným ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 3 písm. c), písm. d) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 8. 2015. Za uvedený zločin soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 216 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst.1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Soud prvního stupně též podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázal poškozené s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedeného zločinu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že: dne 9. 6. 2015 na Magistrátu města Liberec, Odboru dopravy, náměstí Dr. E. Beneše 1/1, 460 59 Liberec, podal jako zmocněnec společnosti ANDREAANESA s.r.o., IČO: 03592910, jejím jménem, vydávajíce společnost za vlastníka vozidla, žádost o registraci vozidla značky Land Rover, Range Rover, barvy černé, VIN: XY, k žádosti přiložil řecký padělaný technický průkaz č. 3.876.295 a protokol STK ze stanice technické kontroly ze dne 5. 6. 2015, kdy na jejich podkladě bylo vozidlo dne 19. 6. 2015 zapsáno do Centrálního registru vozidel a obviněnému byly ze strany úřadu vydány do rukou registrační značky XY, technický průkaz č. UG197736 a osvědčení o registraci vozidla č. UAM 945934, které následně předal na blíže neurčeném místě k dispozici blíže neustanovené osobě k dalšímu nakládání, a následně dne 5. 8. 2015 podepsal jako zmocněnec společnosti ANDREAANESA s.r.o. jako prodávající kupní smlouvu na předmětné vozidlo s kupující osobou T. R. za kupní cenu 1 500 000 Kč, kdy stvrdil převzetí této částky, ačkoliv ji sám nikdy nepřevzal a nechal ji převzít jinou osobu, a uvedenou částku nezanesl do účetnictví společnosti, a vše uvedené učinil přesto, že nikdy neměl v úmyslu vozidlo užívat pro účely své či společnosti ANDREAANESA s.r.o., neměl v úmyslu, aby se společnost ANDREAANESA s.r.o. stala vlastníkem vozidla, neměl jediný legitimní důvod, proč by měla být společnost ANDREAANESA s.r.o. vedena v Centrálním registru vozidel jako vlastník a uživatel vozidla, čímž došlo k umožnění zlegalizovaného užívání a zavedení do evidencí České republiky vozidla Land Rover, Range Rover Sport 4. 4 SD, barvy černé, se skutečným VIN: XY, v hodnotě 2 717 900 Kč, které bylo v době od 18:00 hodin dne 22. 11. 2014 do 11:10 hodin dne 23. 11. 2014 odcizeno ve Spolkové republice Německo, na adrese XY, XY, ke škodě poškozené společnosti Autohaus Leifkes GmbH & Co.KG, a u něhož byly pozměněny identifikační znaky na VIN: XY tak, aby byly v souladu s padělaným řeckým technickým průkazem, čímž přesně neustavené osobě opatřil prospěch ve výši nejméně 1 500 000 Kč, kdy vzhledem k uvedeným okolnostem a svým osobním poměrům musel vědět, že svým jednáním může umožnit zastřít či znemožnit zjištění původu odcizeného vozidla, a byl s tímto srozuměn. 2. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 12. 12. 2024, č. j. 55 To 237/2024-1861, podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Markéty Tukinské, Ph.D., advokátky, dovolání, a to s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu. 4. Obviněný po rekapitulaci průběhu řízení a uplatněných dovolacích důvodů shledává naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v tom, že rozhodná skutková zjištění (že se trestného činu dopustil v nepřímém úmyslu), která jsou určující pro naplnění znaku trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Poukazuje na závěry soudu prvního stupně, že nešlo o standardní přepis vozidla, ale že tak činil na žádost svého kmotřence s tím, že vozidlo reálně nekupoval ani koupit nechtěl a následným prodejem se chtěl jen zbavit své případné trestněprávní odpovědnosti, které si v té době byl vědom. Obviněný je přesvědčen, že tento závěr je v rozporu s provedenými důkazy a odvolací soud se podle něj, s výjimkou pouhého odkazu na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s jeho argumentací nijak nevypořádal. 5. Obviněný přibližuje, že o převod vozidla jej požádal jeho kmotřenec, který byl v minulosti postižen za krádeže vozidel (což věděl). Tento jej nicméně ujistil, že je vše v pořádku. Podle obviněného nelze po nikom spravedlivě požadovat, aby předpokládal, že jednou odsouzený páchá trestnou činnost nadále, a aby zpochybňoval jeho dobré úmysly. Obviněný se domníval, že se jeho kmotřenec polepšil a uvěřil přitom jeho ujištění. Konstatování soudu, že měl za dané situace pochybovat o legálnosti získání vozidla, podle obviněného nasvědčuje tomu, že soud vychází z principu presumpce viny. Daná situace (formální registrace automobilu) mu přišla běžná, proto žádosti vyhověl a svou motivaci soudu vysvětlil. Připomíná, že na magistrátu věc řešila jemu známá osoba, která mu řekla, že je vše v pořádku, že listiny jsou originální a na evidenční kontrole nebylo shledáno nic nestandardního. To, že obviněný vozidlo skutečně nekupoval, ale pouze souhlasil s tím, že bude po nějakou dobu registrováno na společnost jeho syna, nemůže znamenat, že by byl srozuměn s tím, že by mohl daným jednáním spáchat trestný čin. 6. Nestandardnost jednání obviněnému přišla až později, když se obával, že vozidlo není řádně pojištěné. Proto trval na tom, že bude automobil přepsán na jinou osobu nebo mu bude přivezen, jinak věc oznámí. Nenapadlo jej, že by vozidlo mohlo být kradené. Soudy podle něj pochybily, neboť nebylo prokázáno, že by věděl, že vozidlo je výnosem z trestné činnosti. Soudy podle něj nehodnotily jeho rozpoložení a vědomosti v okamžiku, kdy činil jednotlivé kroky, nýbrž zpětně a souhrnně. Proto dospěly k nesprávným skutkovým závěrům ohledně vnitřního rozpoložení obviněného. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že na vozidle ani na listinách nebylo seznatelné nic, co by nasvědčovalo tomu, že jde o odcizené vozidlo. To zjistil až znalec, ačkoli vozidlo bylo několikrát kontrolováno, a tudíž poté, co byl obviněný před převodem vozidla několika osobami ujištěn, že vše je v pořádku. Nemohl tak vědět či tušit, že vozidlo bylo odcizené. Tento skutkový závěr nebyl prokázán, což vylučuje jeho úmyslné zavinění. 7. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu spatřuje obviněný v tom, že při řádném hodnocení situace a všech důkazů a při respektování zásady in dubio pro reo, nemohly soudy dospět k závěru, že se jednání dopustil v přímém úmyslu, s vědomím či srozuměním, že vozidlo, které převádí, bylo získáno trestnou činností. S tímto srozuměn nebyl, naopak byl přesvědčen a utvrzován v tom, že jde o vozidlo zcela legální, k čemuž mu byly předloženy listiny k vozidlu i zprávy STK, které viděl svědek K. i pracovníci magistrátu. Všichni je považovali za správné a pravé. Soudy podle obviněného dospěly na základě provedeného dokazování k nesprávným skutkovým závěrům a na jejich základě k nesprávnému právnímu závěru o subjektivní stránce trestného činu, nicméně nectily zásadu presumpce nevinny a zásadu in dubio pro reo. 8. S ohledem na výše uvedené skutečnosti obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a trestní stíhání z důvodu promlčení zastavil. 9. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Mgr. Bc. Karel Cibulka (dále jen „státní zástupce“). Po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace obviněného nejprve přibližuje podstatu dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu. Konstatuje, že dovolacím důvodům neodpovídají námitky obviněného, jimiž nesouhlasí s rozhodnými skutkovými zjištěními, neboť těmito nevyjádřil jejich zjevný rozpor s obsahem provedených důkazů, ani konkrétní rozpor neuvedl. Nelze akceptovat ani námitku obviněného stran porušení pravidla in dubio pro reo. Státní zástupce neshledává v napadených rozhodnutích snahu soudů podpořit nedůvodně obžalobu, naopak jejich závěry o skutkovém ději jsou opřeny o logické argumenty podpořené výsledky dokazování. V posuzované věci tak nedošlo k porušení zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího pravidla in dubio pro reo. Státní zástupce dále vyjadřuje přesvědčení, že obviněný důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu založil na námitkách, ji