11 Tdo 699/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 699/2025-756 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 9. 2025 o dovolání obviněného J. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 4 To 262/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 68/2022 t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá. I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 15. 4. 2024, sp. zn. 6 T 68/2022, byl obviněný J. P. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění prvého soudu dopustil tak, že ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č. j. 5 T 17/2017-472 ze dne 3. 1. 2018, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 3 To 94/2018-531 ze dne 26. 3. 2018, který nabyl právní moci dne 26. 3. 2018, odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a kterýžto trest vykonal dne 20. 6. 2019, přesto v přesně nezjištěné době, nejméně však od konce měsíce prosince roku 2020 do doby jeho zadržení v 09:30 hodin dne 11. 5. 2021, si nejprve od dosud neustanovené osoby opatřil nezjištěné množství psychotropní látky pervitin, které poté zčásti užil pro svou potřebu, a zčásti s vědomím, že se jedná o psychotropní látku pervitin, a se znalostí jejich negativních účinků na lidský organismus, tuto návykovou látku v uvedeném období neoprávněně poskytl zdarma k dalšímu užití K. H., které dne 31. 12. 2020, v průběhu návštěvy u Ž. K. v bytě v Ostravě – XY, poskytl zdarma psychotropní látku pervitin v celkovém množství nejméně 0,1 gramu, a tímto svým jednáním bez příslušného povolení k nakládání s návykovými látkami a bez úmyslu splnit zákonné podmínky legálního nakládání s návykovými látkami stanovené zákonem, protiprávně nakládal s pervitinem, obsahujícím účinnou látku metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydané na základě zmocnění uvedeného v § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách. 2. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) let a podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let, dále mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to 0,271 g pervitinu s obalem uloženého ve skladu Policie ČR, Krajského ředitelství Moravskoslezského kraje, OMTZ, Frýdek-Místek. 3. Oproti tomu byl rozsudkem soudu prvního stupně obviněný J. P. podle § 226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby, která jej vinila z přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (nutno zdůraznit, že proti zprošťující části rozsudku mimořádný opravný prostředek nesměřuje). 4. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 4 To 262/2024, z podnětu odvolání obviněného J. P., zrušil rozsudek soudu prvního stupně v odsuzující části podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d), odst. 2 tr. řádu a nově uznal obviněného vinným, když upřesnil čas, v němž se skutek stal, tak, že ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č. j. 5 T 17/2017-472 ze dne 3. 1. 2018, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 3 To 94/2018-531 ze dne 26. 3. 2018, který nabyl právní moci dne 26. 3. 2018, odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a kterýžto trest vykonal dne 20. 6. 2019, přesto dne 31. 12. 2020, v průběhu návštěvy u Ž. K. v bytě v Ostravě – XY, se znalostí negativních účinků pervitinu na lidský organismus, tuto návykovou látku neoprávněně poskytl zdarma k dalšímu užití K. H., v celkovém množství nejméně 0,1 gramu, a tímto svým jednáním bez příslušného povolení k nakládání s návykovými látkami a bez úmyslu splnit zákonné podmínky legálního nakládání s návykovými látkami stanovené zákonem, protiprávně nakládal s pervitinem, obsahujícím účinnou látku metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydané na základě zmocnění uvedeného v § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách. Odvolací soud během veřejného zasedání provedl důkaz čtením opisu evidence rejstříku trestů, zprávy o probíhajících trestních stíháních ze strany policie a obžaloby ve věci Okresního státního zastupitelství Bruntál sp. zn. 2 Zt 86/2023. 5. Jednání obviněného odvolací soud právně kvalifikoval jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a odsoudil ho k trestu odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) let, který podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal v zákonné lhůtě obviněný (dále i jako „dovolatel“) dovolání prostřednictvím obhájkyně Mgr. Ester Šamajové. Nejprve je široce rekapitulován postup prvého a odvolacího soudu ve věci a jsou zopakovány závěry obou soudů. Z hlediska dovolací argumentace je zdůrazněno, že odvolací soud jednal ve veřejném zasedání v nepřítomnosti obviněného. Podle dovolatele byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení či u veřejného zasedání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Podle čl. 38 odst. 2 věta druhá Listiny má každý právo na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, což je nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každému, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, musí být poskytnuta možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne. Je odkazováno na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 238/2000 a II. ÚS 145/02. Právo osobně se účastnit jednání u soudu je integrální součástí spravedlivého procesu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. i podle čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Dovolatel si je vědom odlišné zákonné úpravy přítomnosti obviněného u hlavního líčení a veřejného zasedání. Je toho názoru, že, byť se v jeho případě jednalo „pouze“ o veřejné zasedání, jemuž nebyl osobně přítomen, jeho zákonná, resp. až ústavně garantovaná práva porušena byla. Dále je zdůrazněno, že dovolatel byl v průběhu celého trestního procesu z hlediska vedení své obhajoby aktivní, vyjadřoval se k obžalobě a navrhoval důkazy pro svá tvrzení, bez ohledu na to, že odvolací soud zřejmě nepovažoval osobní přítomnost dovolatele u veřejného zasedání za nezbytnou, když jej o termínu veřejného zasedání jen vyrozuměl, nelze mu právo jeho osobní účasti u soudu odpírat, a to zvlášť za situace, když byl v inkriminované době omezen na osobní svobodě. Odvolací soud sice vycházel z předpokladu, že dovolatel byl v době konání veřejného zasedání na svobodě, dovolatel však tvrdí, že se nacházel ve stavu omezení osobní svobody již od 29. 6. 2024. Obhájkyně dovolatele pak soudu sdělovala v době veřejného zasedání odvolacího soudu, že neví, kde se obviněný nachází. Odvolací soud si před veřejným zasedáním neověřil, zda je obviněný na svobodě, nemělo tedy být veřejné zasedání konáno v jeho nepřítomnosti. Dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu i z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel je přitom názoru, že tímto ustanovením vymezené vady mohou spočívat i ve způsobu hodnocení důkazů za předpokladu, že přitom byly nezákonně překročeny meze volné úvahy soudu a současně nebyly bezdůvodně respektovány další základní zásady trestní proces ovládající – zejména zásada in dubio pro reo. Argumentace dovolání vychází z toho, že existovaly dvě skupiny důkazů, které bylo potřeba samostatně, i v celém komplexu, posoudit. Odvolací soud některé důkazy svědčící přímo ve prospěch dovolatele zcela pominul a nezdůvodnil proč. Dovolatel staví na jednu stranu výpověď svědkyně K. H. z přípravného řízení ve spojení s výpovědí svědkyně Ž. K., které jsou důkazy usvědčujícími a na druhou stranu pak důkazy z hlavního líčení svědčící ve prospěch obžalovaného, tedy změněnou výpověď svědkyně K. H. a rovněž výpovědi svědků D. J., Ž. K., P. P., K. S. či P. M. Odvolací soud i prvý soud se pak nedůvodně přiklonily na stranu důkazů v neprospěch dovolatele. V tomto vidí dovolatel nezákonný přístup odvolacího soudu a porušení svých práv v řízení, přičemž tento svůj post