11 Tvo 10/2022 – Nejvyšší soud

11 Tvo 10/2022 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2022 stížnost soudního překladatele M. P., bytem XY, v trestní věci obviněných M. T., narozeného XY, a V. T., narozeného XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 9 To 28/2022, a rozhodl takto: Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost soudního překladatele M. P. zamítá. Odůvodnění: 1. Předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze rozhodla usnesením ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 9 To 28/2022, o výši odměny a náhrady soudního překladatele M. P. (dále jen „soudní překladatel“ nebo „stěžovatel“) tak, že: I. podle § 29 odst. 2 tr. řádu a vyhlášky č. 507/2020 Sb., se soudnímu překladateli z jazyka ukrajinského M. P., bytem XY, určuje výše odměny a náhrady za překlad usnesení v délce 10 normostran § 2/1 4 500 Kč za urychlené provedení úkonu § 9/2 20 % 900 Kč za náročnost § 7/2 20 % 900 Kč za hotové výdaje – tisk A4 15 listů 45 Kč DPH 21 % z částky 6 345 Kč 1 332,45 Kč celkem 7 677,50 Kč II. naproti tomu se nárok soudního překladatele v účtované částce 10 109,50 Kč zamítá. 2. V odůvodnění výše citovaného usnesení předsedkyně senátu uvedla, že nesouhlasí předně s navýšením odměny o 50 %, tj. v maximálně možném rozsahu, za spěšnost podle § 9 odst. 2 vyhlášky č. 507/2020 Sb. (dále jen “vyhláška“), a to vzhledem k nenaplnění hlediska urychleného provedení překladatelského úkonu v nejkratším možném termínu, byť soudní překladatel daný úkon vyhotovil přednostně a bez průtahů; za této situace pak považovala za odpovídající navýšení základní sazby odměny pouze o 20 %. Předsedkyně senátu dále zcela odmítla navýšení odměny o 20 % za odbornost a přesnost překladu podle § 7 odst. 1 písm. a) vyhlášky s tím, že obsahem překládané listiny bylo běžné rozhodnutí soudu o vazbě, přičemž překladateli jakožto soudnímu překladateli musí být běžná soudní terminologie blízká, když navíc tento ani žádné relevantní odůvodnění k požadovanému navýšení odměny nepřipojil. Ve vztahu k dalšímu navýšení odměny o 30 % z důvodu války na Ukrajině podle § 7 odst. 2 vyhlášky s odkazem na sdělení odboru insolvenčního a soudních znalců Ministerstva spravedlnosti ze dne 25. 3. 2022, č. j. MSP-23/2022-OINS-ORIO/1, předsedkyně senátu poukázala na to, že náročnost daného úkonu lze spatřovat výlučně v současné zvýšené potřebě překladatelské činnosti v ukrajinském jazyce, čemuž může odpovídat navýšení odměny o 20 %, nikoli však v maximálně přípustném limitu, jak překladatel účtuje. Nepřisvědčila ani další účtované položce představované náhradou za ztrátu času na cestě do podatelny soudu s překladem v délce 1,5 hodiny ve výši 300 Kč podle § 17 odst. 2 vyhlášky, když zdůraznila, že soudní překladatel má sídlo v územním obvodu XY a překlady doručil Vrchnímu soudu v Praze 4. Konečně pokud šlo o dílčí účtovanou položku ve výši 5 400 Kč za další dvě vyhotovení překladu opřenou o § 5 vyhlášky, uvedla, že v daném případě se nejedná o situaci tam předvídanou, tedy o provedení kontroly shody zdrojového projevu s překladem, který dříve soudní překladatel provedl za účelem vypracování dalšího vyhotovení překladatelského úkonu, nýbrž jde jen o technickoadministrativní činnost, za kterou soudnímu překladateli náleží pouze náhrada hotových výdajů, nikoli odměna. Z tohoto důvodu byla do celkové odměny za překladatelský úkon zahrnuta jako náhrada hotových výdajů paušální částka za tisk formátu A4, kterou si překladatel nevyúčtoval. 3. Proti shora uvedenému usnesení podal soudní překladatel včas stížnost, v níž vyjadřuje svůj nesouhlas jednak se snížením odměny podle § 9 odst. 2 vyhlášky o 30 % (a trvá na úhradě navýšení odměny za spěšnost ve výši 50 %) s tím, že podle jeho názoru je doručení daného překladu do osmi dnů velice spěšné. Zdůrazňuje přitom, že jako soudní tlumočník a soudní překladatel pro jazyk ukrajinský je stále velmi silně vytížen jak ze strany orgánů policie, tak ze strany soudů, kdy práci pro státní instituce věnuje 100 % svého času, přičemž, byť ani nespolupracuje se soukromými zadavateli, objem překladů a tlumočení v souvislosti s válkou na Ukrajině značně narostl; přestože pracuje každý den včetně mnoha víkendů od rána do pozdních nočních hodin, má tzv. „na skladě“ kolem 100 normostran listin k překladu. Dále rozporuje zamítnutí odměny podle § 7 odst. 1 písm. a) vyhlášky za zvýšenou odbornost a přesnost překladu ve výši 20 %. Má za to, že text dané listiny nebyly běžné obtížnosti, neboť se jednalo o překlad odborného soudního textu s množstvím právních obratů a terminologie, který byl značně obtížnější než například tlumočení či překlad běžných projevů na Policii ČR a vyžadoval nepoměrně více času na přípravu a vyhotovení. Brojí též proti snížení odměny z důvodu jiné náročnosti podle § 7 odst. 2 vyhlášky na 20 % z požadovaných 30 %. V tomto směru odkazuje na již výše zmíněné zvýšené množství zakázek z důvodu války na Ukrajině, které nepřímo zasahuje i do tlumočení pro osoby, které již v České republice pobývají delší dobu, a na celkovou vytíženost a zvýšenou stresovou zátěž, která ovlivňuje i jeho zdravotní stav. Nesouhlasí rovněž se zamítnutím náhrady za ztrátu času podle § 17 odst. 2 vyhlášky. S poukazem na účtovanou dobu cesty na podatelnu soudu a zpět do místa svého bydliště v trvání 1,5 hodiny (kdy osobní doručení bylo z důvodu spěšnosti rychlejší) je přesvědčen, že jde o značnou časovou ztrátu, přičemž náhrada ve výši 200 Kč za hodinu ani zdaleka nepokrývá cenu jeho času a práce; dodává, že vzhledem k velikosti města se nemůže jednat o úkon „v sídle překladatele“, jak je uvedeno v napadeném usnesení. Ani zamítnutí odměny podle § 5 vyhlášky a její nahrazení pouhou úhradou za výtisk formátu A4, kterou ani neúčtoval, neshledává správným. V této souvislosti poukazuje na to, že listiny mu byly zaslány ve třech vyhotoveních, kdy je vždy potřeba detailně prostudovat texty všech vyhotovení, zda jsou identické a souhlasí s překladem, a odkazuje na právní názory na výši odměny za druhé a třetí vyhotovení soudního překladu plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tvo 15/2021. V závěru své stížnosti uvádí, že soudem provedené drastické snížení odměny tlumočníka by zasáhlo i jeho celkový příjem za daný úkon z toho důvodu, že je plátce DPH, a tudíž DPH by musel uhradit z původní částky podle faktury, takže by mu zůstal reálně jen zlomek z ceny překladu. Z výše rozvedených důvodů soudní překladatel žádá o uhrazení faktury v původní výši, jak byla předána soudu. 4. V následném doplnění stížnosti soudní překladatel k otázce odbornosti překladu cituje § 1 odst. 2 zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, a na jeho podkladě dovozuje, že argumentace, že soudní překladatel není oprávněn účtovat podle § 7 odst. 1 písm. a) vyhlášky v případě překladu „soudního“ dokumentu, nemá oporu v právních předpisech. Podle jeho názoru je zřejmé, že s ohledem na význam zásahu překládaného rozhodnutí do základních práv jeho adresáta (obviněného, který byl vzat do vazby), překlad usnesení týkajícího se vazby je překladem kladoucím zvýšené nároky na přesnost a odbornost. Ustanovení § 7 odst. 1 vyhlášky umožňuje zvýšení odměny právě s ohledem na to, že daný typ překladů je tlumočníkovi blízký, neboť je součástí jeho odborných dovedností, které musel získat a jež si musí neustále fixovat a rozvíjet. K aplikaci dohledového sdělení Ministerstva spravedlnosti č. j. MSP-23/2022-OINS-ORIO/1 ke stanovování odměn za tlumočení a překlady ve ztížených podmínkách uvádí, že přestože se v dané věci nejednalo o překlad související s aktuálními událostmi na Ukrajině, faktem zůstává, že aktuální naléhavá potřeba zajištění velkého množství tlumočení a překladů z a do ukrajinského a ruského jazyka představuje mimořádnou okolnost zvyšující psychickou, časovou a fyzickou náročnost tlumočení a překladů z těchto jazyků, a je tak důvodem pro zvýšení hranice sazby odměny za tlumočnické a překladatelské úkony o 30 % ve smyslu § 7 odst. 2 vyhlášky. To platí podle jeho mínění o to více, že v napadeném usnesení mu nebylo přiznáno uplatněné navýšení odměny za spěšnost v plném a obvyklém rozsahu. Co se týče náhrady za ztrátu času, vyslovuje názor, že lze analogicky použít výklad Ústavního soudu vyplývající z jeho nálezu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 215/05, pro prakticky shodně formulovanou normu platnou v případě advokátů [§ 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu]. Je přesvědčen, že účelem citovaného ustanovení je poskytnutí určité kompenzace za to, že advokát z objektivního hlediska nemůže poskytovat právní službu, neboť v daném čase se přemisťuje z místa svého sídla či bydliště do místa poskytování právní služby; pro takové „vyřazení“ advokáta z jeho běžné činnosti není rozhodující, zda se přesouvá ze svého sídla či bydliště do jiného kraje, okresu, obce, městské části či ulice, nýbrž to, jaká je vzdálenost těchto dvou míst. Zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že překlad byl realizován v