11 Tvo 13/2025 – Nejvyšší soud

11 Tvo 13/2025-4352 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. 9. 2025 stížnost odsouzeného J. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2025, č. j. 6 To 15/2025-4326, a rozhodl t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost odsouzeného J. H. zamítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Vrchní soud v Praze (dále jen „vrchní soud“) rozhodl usnesením ze dne 26. 5. 2025, č. j. 6 To 15/2025-4326, tak, že podle § 30 odst. 1 tr. řádu nejsou předsedkyně senátu 6 To vrchního soudu JUDr. Kateřina Korečková, Ph.D. a jeho členové JUDr. Pavel Zelenka a JUDr. Kateřina Jonáková, Ph.D. vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci odsouzeného J. H. (dále jen „odsouzený“) vedené pod sp. zn. 6 To 15/2025. 2. V odůvodnění napadeného usnesení vrchní soud nejprve zrekapituloval podstatný obsah podání odsouzeného nazvaného „Námitka podjatosti všech členů senátu 6 To“ ze dne 3. 3. 2025 založeného na č. l. 4318 a násl. trestního spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) sp. zn. 16 T 15/2016, následně provedl citaci a výklad § 30 odst. 1 tr. řádu, a to včetně judikatury Nejvyššího soudu (bod 5 napadeného usnesení). 3. Dále vrchní soud konstatoval, že po provedeném přezkumu nezjistil, že by předsedkyně senátu 6 To a jeho členové v této trestní věci postupovali neobjektivně tak, že by bylo možné dovodit jejich poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, zakládající důvodné pochybnosti o jejich nestrannosti, která by byla důvodem pro vyloučení z projednávané věci. Předsedkyně senátu a členové senátu 6 To podle závěrů vrchního soudu konali důsledně v intencích trestního řádu, plně zachovávali práva odsouzeného vyplývající z § 33 tr. řádu a násl., jak je zřejmé z usnesení vrchního soudu ze dne 28. 11. 2022, č. j. 6 To 56/2022-4123, kterým bylo odvolání odsouzeného proti rozsudku krajského soudu ze dne 21. 4. 2022, č. j. 16 T 15/2016-4046, zamítnuto. Vrchní soud též zdůraznil, že ve věci podal odsouzený dovolání, které bylo Nejvyšším soudem jako zjevně neopodstatněné odmítnuto (bod 6 napadeného usnesení). 4. K námitce odsouzeného ohledně neumožnění řádného dokončení konečného návrhu v rámci veřejného zasedání u vrchního soudu dne 28. 11. 2022, vrchní soud v odůvodnění napadeného usnesení zejména uvedl, že přerušení vyjádření v rámci konečného návrhu bylo provedeno zcela zákonným způsobem a v intencích § 235 tr. řádu s tím, že obhájce a odsouzený i přes upozornění opakovaně nepřiměřeně vybočovali z vymezení konečného návrhu, kdy se vyjadřovali nemístně, nepatřičně a nadbytečně, neboť opakovaně měli snahu rekapitulovat celý průběh řízení a odsouzený měl tendenci znovu opakovat svou obhajobu. Vrchní soud v této souvislosti připomněl, že účelem konečného návrhu je přednesení vlastního stanoviska osoby, která je k tomu oprávněna, k výsledkům veřejného zasedání a návrh učiněný k soudu, jak má v projednávané věci rozhodnout. Podle právního názoru vrchního soudu může předseda senátu přednášení konečného návrhu přerušit, pokud zřejmě vybočuje z rámce projednávané věci. V této souvislosti poukázal vrchní soud na § 238 tr. řádu za užití § 216 odst. 4 tr. řádu per analogiam a dále též na relevantní komentářovou literaturu (srov. bod 7 napadeného usnesení). 5. Konečně ve vztahu k námitce odsouzeného o předpojatosti senátu 6 To vrchního soudu v řízení o stížnosti proti usnesení krajského soudu ze dne 13. 6. 2024, č. j. 16 T 15/2016-4223, vrchní soud zejména uvedl, že plně dostál povinnostem plynoucím z povahy revizního principu, který je zákonem stanoven pro stížnostní řízení, neboť důsledně posuzoval jak řízení předcházející vydání jím přezkoumávaného usnesení krajského soudu, tak i správnost všech výroků, proti nimž mohl odsouzený stížnost podat. Reagoval přitom na jednotlivé stížnostní námitky odsouzeného, ať procesní či ve vztahu ke skutku, kterým byl uznán vinným, a vyčerpal tudíž všechny alternativy přezkumu, a to k úplnosti, správnosti i obsahové ucelenosti postupu i opodstatněnosti krajským soudem učiněných závěrů. Nešlo tedy o projev předpojatosti založené na nevraživosti senátu 6 To vůči odsouzenému, ale o výlučně profesionální postup respektující ustanovení trestního řádu (srov. bod 8 napadeného usnesení). 6. Vrchní soud tak neshledal žádné důvody pro vyloučení předsedkyně senátu 6 To JUDr. Kateřiny Korečkové, Ph.D., soudce JUDr. Pavla Zelenky a soudkyně JUDr. Kateřiny Jonákové, Ph.D., neboť tito nemají jakýkoli vztah k projednávané věci, resp. ani vztah k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, případným zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, z čehož by bylo možno vyvozovat jejich podjatost spočívající v nemožnosti nestranně rozhodovat (srov. bod 9 napadeného usnesení). 7. Proti usnesení vrchního soudu podal odsouzený prostřednictvím svého obhájce Mgr. et Mgr. Josefa Fiřta, LL.M., advokáta, dne 30. 5. 2025 stížnost, kterou odůvodnil podáním ze dne 24. 6. 2025. V odůvodnění stížnosti odsouzený předně shrnuje dosavadní průběh řízení a dále uvádí, že byl v postavení disidenta oceněn Etickou komisí České republiky jako účastník odboje a odporu proti komunismu. V době komunistické totality byl tehdejší justicí obviněn z křivého obvinění Státní bezpečností, plně rehabilitován byl v době po sametové revoluci. Nyní v době demokracie se však podle jeho názoru situace opakuje, neboť byl křivě obviněn bývalým příslušníkem Státní bezpečnosti V. Z., že zfalšoval směnku, a to jen proto, aby mu ji tehdy on, v postavení jediného vlastníka společnosti ANDROMEDA Plus, s.r.o., nemusel proplatit. Dále odsouzený uvádí, že po senátu 16 T krajského soudu i senát 6 To vrchního soudu konal veřejné zasedání o jeho odvolání bez jakékoliv úcty k jeho právům, což jako bývalý disident v době demokracie a svobody velmi těžko nesl. V další stížnostní argumentaci odsouzený vypočítává jednotlivá pochybení obou soudů, kterých se podle jeho názoru dopustily ve vztahu k jeho osobě v této trestní věci. Zdůrazňuje přitom, že aby byl odstraněn jediný důkaz a nemohlo dojít k obnově řízení, senát 6 To vrchního soudu bezprecedentně zaúkoloval senát 16 T krajského soudu a jeho nového předsedu, že směnka má být zničena, místo toho, aby mu byla vydána, jak požaduje, a mohl prokázat revizním znaleckým posudkem, že směnka nebyla zfalšována a je pravá. Takový postup považuje v době demokracie a právního státu za nemyslitelný a bezprecedentní, neboť jeho cílem je zničení důkazu o jeho nevině a důkazu o vadném „znaleckém“ posudku Kriminalistického ústavu Praha (srov. bod 4 odůvodnění stížnosti odsouzeného). 8. Následně odsouzený opětovně prezentuje tvrzená pochybení senátu 6 To vrchního soudu v odvolacím řízení, který nevyhověl jeho návrhům na doplnění dokazování. Tato údajná pochybení dále rozebírá a hodnotí, vyjadřuje svůj nesouhlas s postupem vrchního soudu, který považuje za nepřijatelný a především nezákonný (srov. body 5 až 9 odůvodnění stížnosti odsouzeného). 9. Z hlediska posouzení případné podjatosti je podle odsouzeného ovšem podstatné, proč senát 6 To vrchního soudu takto jednal a proč mu upíral právo na obhajobu, neumožnil mu vyslýchat navržené svědky a neprovedl další jím navržené důkazy k prokázání jeho neviny. Odsouzený nabývá přesvědčení, že důvodem takového jednání bylo, že na něj členové senátu 6 To vrchního soudu v rozporu s ústavním principem presumpce neviny od počátku pohlíželi jako na osobu, která jedná nekale a předkládá padělané listiny. O tom také jednoznačně podle odsouzeného svědčí postup předsedkyně senátu 6 To JUDr. Kateřiny Korečkové, Ph.D., která zjevně z důvodu zaujatosti a předpojatosti vůči jeho osobě pojala podezření, že kromě sporné směnky padělal i předložené odborné vyjádření pana Jamricha. Konkrétně odsouzený poukazuje na písemný dotaz předsedkyně senátu 6 To vrchního soudu na zpracovatele odborného vyjádření Martina Jamricha, ředitele vydavatelství Svět tisku, zda uvedené odborné vyjádření opravdu vypracoval, nebo se jedná o podvrh. JUDr. Kateřina Korečková, Ph.D., resp. senát 6 To, tak podle odsouzeného zjevně bezdůvodně pochyboval o pravosti tohoto odborného vyjádření. Přitom k takovým pochybnostem nebyl podle odsouzeného dán objektivně žádný důvod, resp. neexistovala žádná konkrétní skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že se jedná o padělek. Odsouzený v této části uzavírá, že z tohoto důvodu musely pochybnosti senátu 6 To o pravosti odborného vyjádření plynout jen a pouze z předpojatosti vůči jeho osobě. Odsouzený v této souvislosti zdůrazňuje, že jistě není náhodou, že k popsanému a namítanému postupu JUDr. Kateřiny Korečkové, Ph.D. se senát 6 To vrchního soudu v napadeném usnesení vůbec nevyjádřil (srov. body 10 a 11 odůvodnění stížnosti odsouzeného). 10. Ve vztahu k namítanému postupu vrchního soudu v rámci veřejného zasedání o odvolání, které se konalo dne 28. 11. 2022, odsouze