20 Cdo 1851/2022 — Nejvyšší soud

20 Cdo 1851/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 8. 2022 Spisová značka:20 Cdo 1851/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1851.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Rozvrh Prodej movitých věcí a nemovitostí Exekuce Dotčené předpisy:§ 270 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 10. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 1851/2022-532 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných 1) K. K., narozené dne XY, bytem v XY, a 2) R. P., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupených Mgr. Ing. Václavem Králem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Mánesova č. 808/22, proti povinné M. R., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Tomášem Markem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na hutích č. 661/9, prodejem nemovitých věcí, o rozvrhu výtěžku dražby, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 8 E 20/2015, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. října 2019, č. j. 20 Co 281/2019-337, takto: I. Dovolání povinné se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 27. února 2019, č. j. 8 E 20/2015-290, rozhodl o uspokojení pohledávek z rozdělované podstaty 620 000 Kč tak, že jako první v pořadí se uspokojuje pohledávka České republiky- Okresního soudu v Nymburce z titulu náhrady nákladů řízení vynaložených na znalecký posudek dle usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. srpna 2016, č. j. 8 E 20/2015-78, ve znění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. února 2017, č. j. 20 Co 647/2016-112, ve výši 4.497,- Kč. Jako druhé v pořadí se uspokojují pohledávky oprávněné 1) ve výši 205 167,66 Kč a oprávněné 2) ve výši 205 167,66 Kč, a pohledávky oprávněných 1) a 2) z titulu náhrady nákladů řízení dle usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. října 2018, č. j. 20 Co 261/2018-270, 20 Co 262/2018-270, 20 Co 263/2018-270, ve výši 27.808,- Kč, a dále se uspokojuje pohledávka povinné ve výši 177 359,66 Kč. Soud uvedl, že ve věci byl na základě rozhodnutí o zrušení podílového spoluvlastnictví účastnic nařízen výkon rozhodnutí prodejem společných nemovitých věcí, a to stavební parcely č. XY, jejíž součástí je budova č. p. XY, v katastrálním území XY, obci XY, zapsané na listu vlastnictví XY pro katastrální území XY (dále též jen „předmětné nemovité věci“), a následně soud udělil příklep vydražiteli za nejvyšší podání ve výši 620 000 Kč, jenž tvoří rozdělovanou podstatu a soud v souladu s ustanovením § 337c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), rozhodl, jakým způsobem se z ní budou uspokojovat pohledávky. Podle exekučního titulu náleží oprávněným a povinné výtěžek v rozsahu 1/3, protože však v průběhu řízení vznikly další pohledávky, a to pohledávka státu na zaplacení znalečného a pohledávka oprávněných 1) a 2) na zaplacení náhrady nákladů řízení z výtěžku zpeněžení připadajícího na povinnou, byl výtěžek o příslušné částky ponížen. K odvolání povinné Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. října 2019, č. j. 20 Co 281/2019-337, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a povinné uložil povinnost zaplatit oprávněným na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 6 274 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich zástupce. Odvolací soud uvedl, že výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci, a to i prodej nemovité věci při vypořádání spoluvlastnictví, se provádí v několika samostatných fázích řízení, jednou z těchto fází je i určení ceny. Každá z těchto samostatných fází řízení je zakončena pravomocným rozhodnutím, kterým jsou soud i účastníci vázáni, a které nelze v další fázi měnit, pokud to výslovně nestanoví zákon. Jelikož usnesení o ceně nelze ve fázi rozvrhu přezkoumat, odvolací soud nebyl oprávněn zabývat se námitkami povinné, které směřovaly k nesprávně určené ceně pozemku. K námitce odvolatelky, že oprávněným by z rozvrhu neměly být vyplaceny náklady vzniklé v průběhu výkonu rozhodnutí, neboť výkon rozhodnutí pro ně nebyl nařízen, odvolací soud uvedl, že uvedené náklady oprávněným nevznikly v souvislosti s prodejem předmětných nemovitých věcí, ale zaviněním povinné v souvislosti s jejími obstrukčními návrhy jako byly například návrh na odklad a zastavení výkonu rozhodnutí, kterými povinná nenapomáhala provedení výkonu rozhodnutí, ale naopak mu bránila, a proto jsou oprávněným hrazeny v souladu § 270 odst. 1, 2 o. s. ř. z rozvrhované podstaty. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to, „zda je soud v řízení o rozvrhu výtěžku dražby vázán výrokem rozhodnutí v řízení o příklepu, zastavení a odklad výkonu rozhodnutí, za situace, kdy je v takovém rozhodnutí stanovena povinnost, jež nemá oporu v o. s. ř.“. Odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že je vázán výrokem o nákladech řízení dle usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. října 2018, č. j. 20 Co 261/2018-270, 20 Co 262/2018-270, 20 Co 263/2018-270, podle kterých má být náhrada nákladů řízení oprávněných 1) a 2) uspokojena z výtěžku prodeje nemovité věci. Podle dovolatelky v uvedených rozhodnutích nebylo odůvodněno, na základě jakého zákonného ustanovení mají být náklady uspokojeny z výtěžku prodeje nemovité věci, která připadne povinné a rovněž není zřejmé, na základě jaké tarifní hodnoty dospěl odvolací soud k částce 27 808 Kč. Uvedené výroky jsou v rozporu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a takto vadnými výroky není odvolací soud vázán. V projednávané věci se navíc jedná o výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci, a všichni účastníci řízení jsou v pozici oprávněných a obstrukčnost návrhů na zastavení výkonu rozhodnutí a na odklad výkonu rozhodnutí lze podle dovolatelky jen těžko shledat toliko v neúspěšnosti uvedených návrhů. Odvolací soud proto dospěl k nesprávnému závěru, že je vázán výrokem o nákladech předcházejícího řízení o zastavení exekuce a na odklad výkonu exekuce, a že by uvedené mělo být hrazeno z výtěžku prodeje nemovité věci, která připadne povinné. Dovolatelka dále napadá usnesení odvolacího soudu pro „projev svévole“, jelikož dovolatelka nebyla předvolána k místnímu šetření, neúčastnila se ani ohledání předmětných nemovitých věcí znalkyní, a nadto znalkyně neprovedla ocenění nezastavěné části stavebního pozemku dražených nemovitých věcí. Povinná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení a rovněž navrhla odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného usnesení. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Dovolatelka napadla usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ve výroku II., kterým jí byla uložena povinnost zaplatit oprávněným náhradu nákladů odvolacího řízení, avšak podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Jde-li o dovolání ve zbývajícím rozsahu, Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí vysvětlil, že zákonná úprava rozděluje průběh výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem nemovitých věcí do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) vlastní dražba a 5) jednání o rozvrhu. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny pravomocným rozhodnutím, jímž je ukončen určitý úsek a je předpokladem pro další pokračování v řízení. Současně jeho účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo rozhodnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení ze dne 10. ledna 2008, sp. zn. 20 Cdo 2769/2006, nebo usnesení ze dne 29. ledna 2009, sp. zn. 20 Cdo 901/2008). Z výše uvedeného vyplývá, že ve fázi jednání o rozvrhu již není možné opětovně rozhodovat o námitkách povinné vznesených v dovolání, jako jsou nepředvolání povinné k místnímu šetření, neúčast povinné při ohledání