20 Cdo 702/2021 – Nejvyšší soud

8 7 20 Cdo 702/2021-1460 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobkyně První brněnská strojírna Velká Bíteš, a. s., se sídlem ve Velké Bíteši, Vlkovská 279, identifikační číslo osoby 00176109, zastoupené Mgr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, proti žalovaným 1) BESTER GENERACION UK LIMITED, se sídlem Suite 163 2 Lansdowne Row, Mayfair, London, W1J 6HL, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo (Company number) 08409842, a 2) BESTER GENERACIÓN S. L., se sídlem Calle Boabdil 4, Edificio Vega 6 (Parque Empresarial Vega del Rey), Camas, Sevilla, Španělské království, registrační číslo SE-83.389, oběma zastoupeným Mgr. Lukášem Nývltem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, o návrhu na odepření uznání cizozemského rozhodnutí, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 7 C 78/2020, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. prosince 2020, č. j. 20 Co 265/2020-1246, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. prosince 2020, č. j. 20 Co 265/2020-1246, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: 1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále také jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 4. 2020, č. j. 7 C 78/2020-550, rozhodl, že rozsudek („judgment“) vydaný The High Court of Justice Business and Property Courts of England and Wales (QBD) Technology and Construction Court (dále též jen „britský soud“) ve sporu mezi žalobkyní a žalovanou 1) dne 7. února 2020, sp. zn. HT-2017-000330 (dále „Rozsudek“), a příkaz („order“) téhož soudu vydaný pod stejnou spisovou značkou dne 27. února 2020 (dále „Příkaz“) podle čl. 45 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též jen „nařízení Brusel I bis“ nebo „nařízení“), publikovaného v Úředním věstníku Evropské unie L 351/1 dne 20. 12. 2012, se v České republice neuznává. Současně rozhodl o nákladech řízení. Rozsudkem britského soudu bylo rozhodováno o nároku na odškodnění v souvislosti s odstoupením od smlouvy o vyprojektování, obstarání, výstavbě, uvedení do provozu a souvisejících pracích týkajících se elektrárny na biomasu uzavřené dne 10. 5. 2016 mezi ní a žalovanou 1/ (dále jen Smlouva“), kdy soud žalobu společnosti PBS ENERGO, a. s., se sídlem ve Velké Bíteši, Vlkovská 279, identifikanční číslo osoby 27678741 (dále jen „PBS Energo“), zamítl a vyhověl protinávrhu žalované 1). Na základě Rozsudku pak britský soud vydal Příkaz, kterým bylo uloženo společnosti PBS Energo uhradit žalované 1): a) částku 70 000,00 GBP a částku 306,80 GBP denně do zaplacení dne 5. 3. 2020, b) částku 17 404 269,70 GBP do 12. 3. 2020 a v případě nezaplacení též denní úrok 3 814,64 GBP, c) náklady řízení ve výši 2 500 000 GBP do 12. 3. 2020. Britský soud současně vyslovil, že v případě nezaplacení uvedených částek společností PBS Energo je povinna plnění uhradit žalobkyně na výzvu žalované 1) v dodatečné sedmidenní lhůtě. Zároveň rozhodl o návrhu PBS Energo na odklad vykonatelnosti rozhodnutí. 2. Soud prvního stupně se zabýval uplatněnými námitkami žalobkyně, s nimiž se postupně vypořádal následovně: 3. K námitce žalobkyně, že uznání a výkon Rozsudku a Příkazu fakticky vyloučí její právo na přezkum rozhodnutí (popření dvouinstančnosti řízení), uvedl, že dvojinstančnost řízení sama o sobě nemusí být součástí práva na spravedlivý proces, ale podmínkou spravedlivého procesu je v případě, že výsledkem řízení v prvním stupni může být i faktická likvidace právnické osoby jakožto účastníka řízení. V případě insolvence či likvidace by žalobkyně také přišla o možnost kvalitně se bránit v odvolacím řízení ve Spojeném Království s ohledem na vysoké náklady právního zastoupení. 4. K námitce žalobkyně, že britský soud nijak neposoudil protinárok žalované 1), pokud jde o přezkum samotné výše nároku, a přesto odsoudil PBS Energo k zaplacení částky téměř 600 milionů korun, soud prvního stupně uvedl, že britský soud sice podrobně zdůvodnil, že to byla PBS Energo, kdo zavinil ukončení Smlouvy, avšak vůbec se nezabýval posouzením, v jaké výši je nárok žalované 1) důvodný, toliko převzal tuto částku z prohlášení znalců, kteří se shodli na částce požadované žalovanou 1), nikoliv na tom, zda je nárok oprávněný. Tímto postupem bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces a právo vlastnit majetek. 5. K námitce, že přisouzená částka v sobě obsahuje i tzv. punitive damages, dále uvedl, že z Rozsudku ani Příkazu není zřejmé, jak britský soud k přisouzené částce dospěl, a proto ani nelze zjistit, zda přisouzené plnění v sobě punitive damages obsahuje. Proto se soud prvního stupně touto námitkou blíže nezabýval. 6. Námitkou, že Rozsudek a Příkaz ukládají povinnost k plnění, které je v příkrém rozporu s ustanovením Smlouvy, podle něhož je celková výše odpovědnosti PBS Energo omezena částkou 115 % výše odměny, se soud prvního stupně podle ustanovení článku 52 nařízení Brusel I bis zabývat nemohl, jelikož by tím nepřípustně přezkoumával Rozsudek po věcné stránce. 7. Soud prvního stupně neshledal důvodnou ani námitku žalobkyně, že bylo porušeno její právo na nestranného soudce. 8. Krajský soud v Brně (dále též jen „odvolací soud“) napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalovaným uložil společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení. Uvedl, že řízení o odepření uznání cizozemského rozhodnutí ve smyslu čl. 45 nařízení Brusel I bis má za cíl v určitých - v citovaném nařízení vyjmenovaných - případech zabránit tomu, aby bylo nutné vést standardní vykonávací řízení, popř. řízení o prohlášení rozhodnutí vykonatelným, což by mohlo být v rozporu se zásadou procesní ekonomie z důvodu nepřiměřeně dlouhého narušování oprávněných očekávání účastníků ohledně volného oběhu soudních rozhodnutí v rámci jednotného evropského justičního prostoru (jak vyplývá z důvodové zprávy k nařízení Brusel I bis a z jednotlivých konferencí mezinárodního práva soukromého k danému tématu). Posuzované řízení má charakter řízení předběžného, a protože je pouze jednou z fází exekučního řízení, nepočítá se s tím, že by se nařizovalo ústní jednání nebo provádělo dokazování či šetření mající povahu dokazování. Mylný byl předpoklad žalovaných, že jim bude poskytnut „v druhém kole“ dostatečný prostor k vedení regulérního nalézacího řízení (bod 11 rozhodnutí). 9. Ohledně posouzení otázky, zda uznání rozhodnutí je zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dožádaného členského státu, tedy České republiky, se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že britské soudy se zpronevěřily imperativu povinnosti možnosti meritorního přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně soudem odvolacím u žalob nad 25 000 GBP (v této souvislosti odvolací soud zmínil reformu civilního justičního procesu, rozdělení věcí do kategorií podle hodnoty sporu, přičemž žaloby nad 25 000 GBP se projednávají v řádném řízení), což představuje porušení základního práva účastníka řízení na projednání věci soudem a přezkoumání věci nezávislým odvolacím soudem. Není přitom podstatné, zda britský odvolací soud na svoji přezkumnou činnost rezignoval v celkovém kontextu nebo vydával usnesení, kterým „nepřipouští odvolání proti rozhodnutí“. Podle zásad českého procesního práva, na nichž je třeba trvat, je právem účastníka řízení, zejména s ohledem na předmět řízení a požadovanou výši sporu, aby rozhodnutí soudu prvního stupně mohlo být přezkoumáno nezávislým odvolacím soudem. 10. Současně odvolací soud souhlasil i se závěrem, že je-li předmětem řízení tvrzená náhrada škody, musí být z rozhodnutí (zejména z jeho odůvodnění) zřejmé, jakým způsobem britský soud prvního stupně k výši nároku vůbec dospěl. Je vyloučeno, aby zde byl místo toho uveden souhrnný odkaz na „stanovisko znalců“, přičemž nebylo pracováno ani s protinávrhem či vzájemným návrhem, který byl v průběhu řízení uplatněn. Uplatněn byl i nárok na „sankční náhradu škody“ - obdobu tzv. punitive damages - tedy nárok, který v kontextu českého právního řádu a českého hmotného práva není vůbec přípustný. Britský soud posuzoval odpovědnost žalobkyně za zavinění způsobené ukončením výstavby elektrárny na biopaliva a řešil dosažení (či naopak nedosažení) jednotlivých milníků stavby, jakož i otázku převodu vlastnického práva jednotlivých komponentů stavby. Podle britského soudu to byla společnost PBS, a. s., která uzamkla staveniště, údajně jako prostředek k zabránění plnění smlouvy z její strany. Ukončení smlouvy bylo zapříčiněno podle britského soudu zčásti prodlením, zčásti nepokračováním v pracích. Britský soud velmi stručně uzavřel (bod 432 a násl. odůvodnění Rozsudku), že žalobní nárok je tvořen „v konsenzu znalců“ smluvními kapitálovými nák