21 Cdo 2918/2004 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2918/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 8. 2005 Spisová značka:21 Cdo 2918/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.2918.2004.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Dotčené předpisy:§ 93 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb. § 218 odst. 5 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 3 odst. 3 písm. c) předpisu č. 236/1995Sb. ve znění do 31.12.2002 § 6 odst. 2 písm. c) předpisu č. 253/1992Sb. § 7 odst. 2 písm. c) předpisu č. 253/1992Sb. § 7 odst. 2 písm. c) předpisu č. 219/2000Sb. § 133 odst. 2 písm. c) předpisu č. 218/2002Sb. § 158 odst. 2 písm. c) předpisu č. 218/2002Sb. § 169 odst. 2 písm. c) předpisu č. 218/2002Sb. § 191 odst. 2 písm. c) předpisu č. 218/2002Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2918/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Vladimíra Mikuška v právní věci žalobců a) JUDr. A. D., b) JUDr. J. E., c) JUDr. K. H., d) Mgr. J. H., e) JUDr. F. H., f) JUDr. D. N., g) JUDr. J. P., h) JUDr. F. P., i) JUDr. Z. S., j) JUDr. E. T. a k) JUDr. J. U., proti žalované České republice - Nejvyššímu soudu České republiky se sídlem v Brně, Burešova č. 20, o 717.200,- Kč s příslušenstvím, za účasti České republiky - Ministerstva spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 16, zastoupené advokátem, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 63 C 407/2002, o dovolání žalované a vedlejšího účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 2004 č.j. 15 Co 208/2003-109, takto: I. Dovolání vedlejšího účastníka se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se domáhali, aby žalovaná zaplatila každému z nich 65.200,- Kč jako doplatek platu a víceúčelové paušální náhrady výdajů za měsíc červen 2002. Žalobu zdůvodnili zejména tím, že jsou od počátku roku 2002 soudci Nejvyššího soudu České republiky ve funkcích předsedů senátu, že od 1.3.2002 jim byl stanoven měsíčně plat ve výši 85.500,- Kč a víceúčelová paušální náhrada výdajů ve výši 2.600,- Kč a že plat a víceúčelová paušální náhrada výdajů v této výši jim byly vyplaceny i za měsíc červen 2002, ačkoliv ode dne 28.5.2002 nabylo účinnosti ustanovení § 135 zákona č. 218/2002 Sb., které nově upravuje právní poměry zaměstnanců ministerstev včetně jejich odměňování, a tedy mění i způsob výpočtu platu a víceúčelové paušální náhrady výdajů soudců. Z tohoto důvodu žalobcům náleží od 28.5.2002 plat stanovený podle ustanovení § 3 odst. 3 a § 28 odst. 3 písm. a) zákona č. 236/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 135 odst. 1 a 2 zákona č. 218/2002 Sb. a ustanovení § 6 odst. 2 a § 7 odst. 2 nařízení vlády č. 253/1992 Sb. ve výši 148.800,- Kč měsíčně a víceúčelová paušální náhrada výdajů stanovená podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 236/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů ve výši 4.500,- Kč měsíčně. Žalovaná je proto povinna doplatit každému ze žalobců za měsíc červen 2002 částku 65.200,- Kč (63.300,- Kč jako doplatek platu a 1.900,- Kč jako doplatek víceúčelové paušální náhrady výdajů). Žalovaná namítla, že účinnost zákona č. 218/2002 Sb. byla stanovena, a to právě ohledně ustanovení, která zakládají nárok na plat (§ 133, § 159 a § 169) a stanoví výši platových složek (§ 134, § 136 odst. 1 a 3, § 137 - § 148, § 160 - § 165, § 150, § 172 odst. 1,3 a 4, § 173 - § 182) až od 1.1.2004; i když některá ustanovení zákona č. 218/2002 Sb. nabyla účinnosti \"v předstihu před plnou účinností\" tohoto zákona (§ 135, § 136 odst. 2, § 171, § 172 odst. 2), jde o ustanovení nezbytná pro organizační a finanční zabezpečení přechodu pod režim služebního zákona a nikoliv o právní úpravu, která by zakládala nárok na plat a stanovila výši jeho jednotlivých složek. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 26.5.2003 č.j. 63 C 407/2002-44 žalované uložil, aby zaplatila každému z žalobců 65.200,- Kč, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců na náhradě nákladů řízení 2.610,- Kč. Poté, co dovodil, že žalovaná má v tomto sporu věcnou legitimaci, dospěl k závěru, že \"s účinností od 28.5.2002 došlo, v souvislosti s účinností ustanovení § 135 zákona č. 218/2002 Sb., ke změně nejvyššího platového tarifu stanoveného pro zaměstnance ministerstev a tato změna má vliv na výši platu i víceúčelové paušální náhrady výdajů náležejících soudci\". Protože plat i náhrady výdajů soudce jsou odvozeny z platové základny, která je souhrnem nejvyššího platového tarifu a maximální výše osobního příplatku stanovených zvláštním předpisem pro zaměstnance ministerstev (\"a tím je ustanovení § 135 zákona č. 218/2002 Sb. upravující stupnici platových tarifů státních zaměstnanců, tedy i zaměstnanců ministerstev\"), použije se pro výpočet platové základny v období následujícím po 28.5.2002 \"nejvyšší platový tarif stanovený podle ustanovení § 135 zákona č. 218/2002 Sb.\", takto vypočtený nejvyšší platový tarif je třeba zvýšit podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) a ustanovení § 6 odst. 2 nařízení vlády č. 253/1992 Sb. o 25% a k výsledné částce připočítat maximální výši osobního příplatku podle ustanovení § 7 odst. 2 nařízení vlády č. 253/1992 Sb.; z vypočtené platové základny se pak podle ustanovení § 28 zákona č. 236/1995 Sb. stanoví plat soudce a podle ustanovení § 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 236/1995 Sb. víceúčelová paušální náhrada výdajů (ve výši 5,5% platové základny). Námitky žalované soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že \"právo soudce na plat a náhrady výdajů je stanoveno v ustanovení § 2 zákona č. 236/1995 Sb. a vzniká tedy nezávisle na účinnosti ustanovení § 133, § 159 a § 169 zákona č. 218/2002 Sb.\" a že \"ani dosud neúčinná ustanovení týkající se výše platových složek se pro výpočet výše platu ani náhrad výdajů soudce nepoužijí\". Na základě provedených výpočtů stanovil platovou základnu žalobců ve výši 84.560,- Kč, plat každého z žalobců ve výši 155.600,- Kč měsíčně a víceúčelovou paušální náhradu ve výši 4.700,- Kč měsíčně; žaloba žalobců na zaplacení dlužné částky 65.200,- Kč každému z nich je proto důvodná. K odvolání žalované a vedlejšího účastníka Krajský soud v Brně - po té, co usnesením ze dne 9.4.2004 č.j. 15 Co 208/2003-82a připustil vstup České republiky - Ministerstva spravedlnosti se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalované - rozsudkem ze dne 29.6.2004 č.j. 15 Co 208/2003-109 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považoval \"aplikaci ustanovení § 135 zákona č. 218/2002 Sb. pro výpočet platu soudců za správnou\", neboť \"předpis vyšší právní síly (zákon 218/2002 Sb.) než nařízení vlády stanoví v účinných ustanoveních (§§ 135 a 171) stupnici platových tarifů, a od těchto stupnic se odvíjí platy zaměstnanců správních úřadů, mezi které jsou řazeny ministerstva již přímo z Ústavy - článek 79\". Je-li \"u platu soudce v ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb. vnější odkaz na nejvyšší platový tarif zaměstnance ministerstva, bylo v daném konkrétním případě správně použito účinné ustanovení § 135 zákona č. 218/2002 Sb., mající vyšší právní sílu než nařízení vlády\" a \"u dalšího odkazu na maximální výši osobního příplatku bylo správně použito účinné ustanovení § 6 odst. 2 a § 7 odst. 2 nařízení vlády 253/1992 Sb., neboť jiná účinná úprava v té době nebyla\". Námitky žalované odvolací soud odmítl s odůvodněním, že \"pro použití nejvyššího platového tarifu zaměstnance ministerstva pro výpočet platu soudce není charakteristika platových tříd rozhodná\", že \"tvorba stupnice platových tarifů je v ustanovení § 135 zákona č. 218/2002 Sb. popsána a její použití nelze vázat na vydání podzákonného předpisu obsahujícího údaje, ke kterým lze dospět ze zákona běžnou matematickou metodou,\" a že ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb. je \"blanketovou normou\", která umožňuje \"spojit část právní normy s další její částí obsaženou v jiném právním předpisu, přičemž nemůže být vyloučeno použití úprav ve více právních předpisech\" (§ 135 zákona č. 218/2002 Sb. a § 6 odst. 2 a § 7 odst. 2 nařízení vlády č. 253/1992 Sb.) a \"propojení právní úpravy platu soudce s platovým systémem zaměstn