21 Cdo 382/2020 — Nejvyšší soud

21 Cdo 382/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 12. 2021 Spisová značka:21 Cdo 382/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.382.2020.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Úschova Dědické řízení Dědictví (o. z.) Vlastnictví Vydržení Dobrá víra Dotčené předpisy:§ 298 odst. 1 a § 299 odst. 1 předpisu č. 292/2013 Sb. § 1479 o. z. § 1670 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:23. 3. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 382/2020-234 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobců a) H. S., narozené XY, bytem XY, b) K. S., narozené XY, bytem XY, a c) P. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupených JUDr. Tomášem Nielsenem, advokátem se sídlem v Praze 1, Kozí č. 916/5, proti žalovaným 1) T. Š., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Richardem Pechou, advokátem se sídlem v Praze 1, Voršilská č. 130/10, a 2) 1. ART CONSULTING BRNO CZ, s. r. o. se sídlem v Brně-Stránicích, Lerchova č. 299/7, IČO 60715553, o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8 C 50/2017, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. srpna 2019 č. j. 54 Co 193/2019-176, takto: I. Dovolání žalovaného 1) proti výrokům II a III rozsudku městského soudu se odmítá. II. Rozsudek městského soudu se v části výroku I o potvrzení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. ledna 2019 č. j. 8 C 50/2017-145 ve výroku I o nahrazení souhlasu žalovaného 1) s vydáním předmětu úschovy mění tak, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. ledna 2019 č. j. 8 C 50/2017-145 se ve výroku I mění tak, že žalovaný 1) je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy, a to kompletního díla K. S. s názvem „ XY", složeného na základě usnesení policejního orgánu Policie České republiky, OHK – 1. odd. OŘP Praha I. ze dne 9. září 2014 č. j. KRPA-11692-69/TČ-2014-001191-1-AK, do úschovy u Obvodního soudu pro Prahu 8, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 20 Sd 4/2015, dědicům po K. S., narozeném XY, r. č. XY, naposledy bytem XY, zemřelém dne 25. června 2015. III. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 31 040 Kč, na náhradě nákladů odvolacího řízení 21 417 Kč a na náhradě nákladů dovolacího řízení 10 164 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Tomáše Nielsena, advokáta se sídlem v Praze 1, Kozí č. 916/5. Odůvodnění: Policejní orgán Policie České republiky, Služba kriminální policie a vyšetřování Obvodního ředitelství policie Praha 1 usnesením ze dne 9. 9. 2014 č. j. KRPA-11692-69/TČ-2014-001191-1-AK rozhodl „dle ust. § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu“ o uložení věci – kompletního díla K. S. s názvem „XY“, které bylo složiteli vydáno dne 7. 2. 2014 jednatelem žalované 2) – do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 8, neboť „na ni uplatňuje právo jiná osoba a existují zde pochybnosti o tom, kdo má na výše uvedenou věc vlastnické právo“. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 18. 8. 2017 se žalobci domáhali vydání rozsudku, jímž by byl nahrazen souhlas žalovaných s vydáním předmětu úschovy žalobcům. Žalobu odůvodnili zejména tím, že jejich právní předchůdce K. S. je autorem předmětu úschovy – obrazového komiksu (souboru kreseb) s názvem „XY“, jehož originál, který naposledy předal zástupci nakladatelství Mladá fronta pro účely sjednaného knižního vydání, mu byl „zřejmě odcizen“. K. S. se v průběhu let opakovaně prostřednictvím sdělovacích prostředků obracel na veřejnost s žádostí o vrácení originálu, avšak neúspěšně. Žalobkyně a) obdržela na podzim roku 2012 informaci, že originál komiksu existuje; koncem roku 2013 se dozvěděla, že žalovaná 2) „má zájem tento originál prodat prostřednictvím galerie Topičův salon“, jejímž provozovatelem je žalovaný 1). Na základě trestního oznámení K. S. byl originál komiksu zajištěn orgány činnými v trestním řízení a uložen do soudní úschovy. Dne 16. 4. 2014 podal K. S. žalobu o určení vlastnického práva k originálu komiksu; řízení o ní bylo u Obvodního soudu pro Prahu 8 vedeno pod sp. zn. 11 C 285/2014. Dne 25. 6. 2015 K. S. zemřel a žalobci usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 32 D 940/2015-138 ze dne 17. 2. 2017, kterým soud schválil dohodu o rozdělení pozůstalosti, „nabyli … veškerá práva k autorským dílům pana K. S.“, a to každý po jedné třetině. Žalovaní odmítli udělit žalobcům, „jakožto nabyvatelům majetkových práv k tomuto autorskému dílu“, souhlas s vydáním předmětu úschovy. Žalovaný 1) se podané žalobě bránil tím, že předmět úschovy nabyl v dobré víře od M. Z. – Galerie Moderna na základě kupní smlouvy ze dne 8. 9. 2013 a následně jej „svěřil“ žalované 2) za účelem prodeje díla v aukci. Dále uvedl, že M. Z. získal předmět úschovy od D. G., který jej koupil od Z. C., neteře J. H., tiskaře, který předmět úschovy získal přímo od K. S. „jako zajištění poskytnuté půjčky“. V průběhu řízení doplnil, že nerozporuje autorství K. S. k předmětnému dílu, nicméně namítal, že originál díla nebyl „v pozůstalostním řízení jakkoliv zmíněn“, a že se žalobci proto nestali jeho vlastníky, přičemž otázka jejich vlastnictví nemůže být řešena v rámci řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, nýbrž pouze v dodatečném projednání dědictví poté, co by bylo určeno, že K. S. byl ke dni své smrti vlastníkem originálu díla. Žalovaná 2) ve vyjádření k žalobě uvedla, že „nikdy neměla pochybnosti o vlastnictví předmětného díla a za vlastníka považuje pana T. Š.“; „standardně si ověřila ve veřejné databázi ukradených uměleckých děl, že toto tam není evidováno“. Dílo bylo připraveno k prodeji v aukci dne 16. 2. 2014, bylo zařazeno do aukčního katalogu a obvyklým způsobem propagováno pro aukční prodej. Dne 7. 2. 2014 policejní orgán vyzval jednatele žalované 2) k vydání díla, což jednatel učinil. Policejní orgán své rozhodnutí o uložení díla do úschovy odůvodnil tím, že nebylo zjištěno, že by předmětné dílo pocházelo z trestné činnosti, resp. že by rodině S. bylo odcizeno. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 30. 1. 2019 č. j. 8 C 50/2017-145 uložil žalovanému 1) povinnost „souhlasit s vydáním předmětu úschovy, a to kompletního díla K. S. s názvem ‚XY‘, složené u zdejšího soudu na základě usnesení policejního orgánu Policie České republiky, OHK – 1. odd. OŘP Praha I. ze dne 9. 9. 2014 č. j. KRPA-11692-69/TČ-2014-001191-1-AK a vedené zdejším soudem pod sp. zn. 20 Sd 4/2015, žalobcům“ (výrok I), zamítl žalobu v části týkající se povinnosti žalované 2) souhlasit s vydáním předmětu úschovy žalobcům (výrok II), uložil žalobcům společně a nerozdílně zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů řízení 23 716 Kč k rukám jejího „právního zástupce“ (výrok III) a uložil žalovanému 1) povinnost zaplatit „žalovaným společně a nerozdílně částku ve výši 74 600 Kč“ k rukám jejich „právního zástupce“ (výrok IV). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že K. S. je autorem komiksu s názvem „XY“, jehož originál je předmětem úschovy (dále jen „předmět úschovy“), že autor za svého života sděloval svědkům A. P., E. Š. a P. N., že se mu předmět úschovy nevrátil poté, co jej předal nakladatelství Mladá fronta ke knižnímu vydání, k němuž po roce 1968 nedošlo, že Z. C. získala předmět úschovy od svého strýce J. H., který jí a svědkovi P. C. o předmětu úschovy řekl „poprvé v roce 2002-2003“ s tím, že „jej mají prodat, až budou potřebovat peníze na jeho péči“, že „předmět úschovy měl J. H. získat od autora jako zástavu za půjčené peníze“, že se za života J. H. nacházel v jeho bytě v uzamčeném pokoji, který byl svědky Z. C. a P. C. otevřen až po jeho smrti v roce 2012, že na základě kupní smlouvy ze dne 8. 9. 2013 žalovaný 1) koupil předmět úschovy od M. Z. a na základě smlouvy o zprostředkování ze dne 31. 12. 2014 (správně ze dne 20. 11. 2013 – pozn. dovolacího soudu) jej předal žalované 2), aby obstarala jeho aukční prodej, že žalobci jsou dědici autora předmětu úschovy a že žalovaný 1) nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy žalobcům. Soud se nejprve zabýval otázkou pasivní věcné legitimace žalované 2). Dospěl k závěru, že za situace, kdy nebylo složeno pro neznámého příjemce a spor o vydání předmětu úschovy „je veden“ mezi žalobci a žalovaným 1), žalovaná 2) nárok neuplatňuje a je „v kauzálním sporu o vlastnictví předmětu úschovy nezúčastněnou osobou“, nelze po ní ani požadovat, aby „v případě, že nevyjádří souhlas s vydáním předmětu úschovy oprávněné osobě, byla nucena nést neúspěch procesně neúspěšné strany“. Z tohoto důvodu soud žal