22 Cdo 15/2006 — Nejvyšší soud

22 Cdo 15/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 5. 2008 Spisová značka:22 Cdo 15/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.15.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 1464 předpisu č. 946/1811Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 15/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně J. P., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) V. V., a 2) V. V.,  zastoupeným advokátem, o určení vydržení práva věcného břemene, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích  pod sp. zn. 4 C 102/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. září 2005, č. j. 5 Co 2001/2005-172, takto: Rozsudek  Krajského soudu v Českých Budějovicích  ze dne 16. září 2005, č. j.  5 Co 2001/2005-172, a rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 2. června 2005, č. j. 4 C 102/2001-147, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Strakonicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se nejprve domáhala, aby soud určil „ve prospěch vlastníka pozemku parc. č. 91 v k. ú. a obci B. právo odpovídající věcnému břemeni vést odpadní roury (potrubí) za účelem odvodu kanalizace a srážkové vody pozemkem parc. č. 92/1“, z důvodu zápisu tohoto práva do katastru nemovitostí. V podání ze 7. 5. 2004 žalobkyně uvedla, že „upřesňuje petit žaloby“ tak, že se určuje vydržení tohoto práva. Nejprve tvrdila, že v roce 1982 při rekonstrukci domu č.p. 115 se st. parc. č. 91, které nabyla děděním v letech 1960 a 1989, byly vyměněny jak roury odvádějící splaškovou vodu z pozemku st. parc. č. 91, tak navazující roury na sousedním pozemku st. parc. č. 92/1 se souhlasem jeho tehdejší vlastnice. Žalovaní, kteří mají uvedený pozemek s domem č.p. 32 a st. parc. č. 92/1 od roku 1998 ve společném jmění manželů, jí v roce 2004 sdělili, že zjistili existenci rour na svém pozemku, a vyzvali ji k jejich odstranění, ledaže by vzala zpět odvolání, které podala ve stavebním řízení ohledně přestavby jejich stodoly. V průběhu řízení přišla žalobkyně s tvrzením, že nemovitosti účastníků včetně rour uložených v pozemcích st. parc. č. 91 a st. parc. č. 92/1 původně náležely jednomu vlastníkovi; k rozdělení došlo v roce 1879, kdy dům č.p. 115 se st. parc. č. 91 nabyli právní předchůdci žalobkyně  a od té  doby odváděli splaškové vody rourami vedenými přes pozemek st. parc. č. 92/1. Podle žalobkyně byli přesvědčení, že jim právo takto užívat uvedený pozemek náleží z titulu služebnosti, neboť ve smlouvě z roku 1869 (vložené do pozemkové knihy v roce 1879) bylo uvedeno, že se převádí všechno právo a vlastnost pozemku, a došlo tak k vydržení služebnosti (nyní právo věcného břemene) podle obecného zákoníku občanského z roku 1811 (dále „OZO“). Okresní soud ve Strakonicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem z 2. 6. 2005, č. j.  4 C 102/2004-147, zamítl žalobu, „aby bylo určeno ve prospěch vlastníka p. č. 91 v k. ú. a obci B. zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro J. k., Katastrální pracoviště S. na LV č. 362 ve vlastnictví žalobkyně vydržení práva věcného břemene vedení odpadních rour (potrubí) za účelem odvodu kanalizace a srážkové vody k p. č. 92/1 (zahrada) o výměře 167 m2 v k. ú. a obci B. zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro J. k., Katastrální pracoviště S. na LV č. 1030, která je ve společném jmění žalovaných.“ Dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně zjistil, že nemovitosti náležející nyní účastníkům byly původně vedeny ve vložce č. 32 pozemkové knihy pro k. ú. B., v roce 1853 ve vlastnictví manželů K. a K. T. Podle smlouvy trhové z 28. 8. 1869 byly dům č.p. 115 se st. parc. č. 91 z této vložky 15. 7. 1879 odepsány a připsány do vl. č. 228 a vloženo k nim vlastnické právo pro J. S., aniž  byla zapsána jakákoliv služebnost ve prospěch těchto nemovitostí. V trhové smlouvě bylo pouze uvedeno, že „ode dne koupě všechno právo a vlastnost tohoto pozemku přechází na kupujícího J. S.“ Ten převedl nemovitosti „se vším právem, a v těch hranicích, jak je požíval nebo požívati mohl“ smlouvou z 26. 10. 1879 na J. S. ml. a M. S. a ti je převedli smlouvou z 25. 1. 1912 na J. K. a A. S. Právě jen podle této smlouvy byla v pozemkové knize zapsána služebnost doživotního užívání nemovitostí ve prospěch tehdejších převodců. V roce 1947 nabyli dům č.p. 115 se st. parc. č. 91 prarodiče žalobkyně a děděním po nich žalobkyně v letech 1960 a 1989. Až do roku 1981 bylo v domě č.p. 115 suché WC, do domu nebyla zavedena voda, dvůr byl vydlážděný, bylo na něm hnojiště a dvě kanálové vpustě, které sloužily pro odvádění dešťové vody a odpadních vod ze stájí. Původní roury o průměru 15 cm, které byly  i na pozemku st. parc. č. 92/1 vybudovány současně s domem č.p. 115, byly při rekonstrukci v roce 1981 nahrazeny rourami novými o průměru 25-30 cm a slouží i k odvádění veškeré odpadní vody z domu č.p. 115. Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že na určení, „zda došlo k vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni“, má žalobkyně naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“), a to vzhledem k požadavku na jeho zápis do katastru nemovitostí, ale že k vydržení předmětného práva věcného břemene nedošlo. Předpokladem pro vydržení práva byla podle § 1460 OZO řádná, poctivá a pravá držba práva po třicetiletou vydržecí dobu. I když podle § 1477 OZO ten, kdo opíral vydržení o třicetiletou dobu, nemusel prokazovat držbu řádnou, tj. právní důvod nabytí, musel prokázat, že šlo o držbu poctivou a pravou. Poctivým držitelem byl ten, kdo z pravděpodobných důvodů měl za to, že věc, kterou drží, je jeho (§ 326 OZO). Pokud žalobkyně tvrdí, že jí náleží právo odpovídající věcnému břemeni, musí tvrdit i okolnosti svědčící o poctivosti nabytí, nikoli jen samotnou dobrou víru jako své vnitřní přesvědčení. O pravou držbu se nejednalo, pokud se někdo zmocnil věci násilím nebo lstí, nebo se vloudil v držbu potajmu nebo držel-li věc jen jako výprosu (§ 1464 OZO). Právě na základě výprosy byly odpadní roury z pozemku st. parc. č. 91 přes pozemek st. parc. 92/1 vedeny. Poctivost držby odvozovala žalobkyně jen z toho, že vedení rour přes pozemek st. par. č. 92/1 nikdo nebránil. V daném případě původně existoval jediný vlastník nemovitostí účastníků a po oddělení domu č.p. 115 se st. parc. č. 91 užíval jejich nový vlastník pozemek st. parc. č. 92/1 k vedení odpadových rour se svolením vlastníka tohoto pozemku v rámci dobrých sousedských vztahů. Pouhý souhlas s tím, že voda bude odváděna přes cizí pozemek, však nemusí směřovat ke zřízení věcného břemene (správně služebnosti), nesvědčí o tom, že by právní předchůdci žalovaných chtěli svůj pozemek služebností zatížit. Nabyvatelovo přesvědčení, že mu právo patří, musí být podloženo okolnostmi, které o poctivosti svědčí. Pokud se nabyvatel spokojí s ústním ujištěním převodce, že s vlastnictvím nemovitosti je spojeno právo odpovídající služebnosti, aniž je takové právo ve smlouvě zmíněno, a nabyvatel se o jeho existenci nepřesvědčí, nemůže být nabyvatel v dobré víře, že mu právo patří. Žalobkyně ani netvrdila, že by ji žalovaní, resp. jejich právní předchůdci, o existenci věcného břemene ujišťovali. Pro vydržení práva věcného břemene nebyly splněny předpoklady ani podle § 145 zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník. To proto, že nebyl prokázán žádný právní titul, který by zakládal dobrou víru právních předchůdců žalobkyně, že jim právo odpovídající věcnému břemeni náleží. K vydržení tohoto práva nedošlo ani podle občanského zákoníku z roku 1964, neboť dobrá víra žalobkyně se nemohla odvíjet jen z té skutečnosti, že jí bylo dovoleno pozemek st. parc. č. 92/1 k vedení potrubí užívat. Kromě toho se v roce 1981 výkon práva podstatně změnil, když pozemek byl užíván k vedení rour podstatně větších, sloužících ke svodu všech odpadních vod z domu č.p. 115, do kterého byla  tehdy zavedena voda. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 16. září 2005, č. j. 5 Co 2001/2005-172, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se skutkovým a právním posouzením věci soudem prvního stupně. Zdůraznil, že k vydržení práva věcného břemene podle § 1477 OZO nedošlo, neboť pravost držby je vyloučena tam, kde je užívání věci povoleno ze sousedské ochoty. Držitel ani jeho dědicové nemohou vydržet věc (právo), kterou drží (vykonávají)