22 Cdo 1806/2006 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1806/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 10. 2007 Spisová značka:22 Cdo 1806/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.1806.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 9. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1806/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) JUDr. K. M., b) B. P., zastoupené advokátem, c) Ing. J. M., a d) MVDr. P. M., žalobců a), c) a d) zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) JUDr. Š. K., zastoupené advokátem, 2) JUDr. A. M., a 3) JUDr. J. M., oběma zastoupeným advokátem, 4) JUDr. V. J., a 5) JUDr. A. B., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 4 106 930,- Kč s příslušenstvím a o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 46/97, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2006, č. j. 56 Co 174/2005-401, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2006, č. j. 56 Co 174/2005-401, ve výroku v odstavci II., pokud jím byl potvrzen rozsudek okresního soudu v odstavci II. výroku, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. července 2004, č. j. 25 C 46/97-283, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 17. prosince 2004, č. j. 25 C 46/97-312, v odstavci II. výroku, jímž soud určil, že žalovaní 1) až 5) jsou vlastníky každý ideální 1/5 nemovitostí, a to domu č. p. 945 na pozemku parc. č. 609 – zastavěná plocha, ostatního stavebního objektu, pozemku parc. č. 609 – zastavěná plocha, ostatního stavebního objektu a pozemku parc. č. 610 – zahrada, zapsaných u Katastrálního úřadu pro M. k. se sídlem v O. na LV č. pro okres O., obec O. a kat. území M. O., se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.                                            O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Ostravě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. července 2004, č. j. 25 C 46/97-283, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 17. prosince 2004, č. j. 25 C 46/97-312, pod bodem I. výroku nepřipustil změnu žaloby žalobců učiněnou podáním došlým soudu 10. 5. 2001. Pod bodem II. určil že žalovaní jsou vlastníky každý ideální 1/5 nemovitostí, a to domu č. p. 945 na pozemku parc. č. 609 a pozemků parcelních čísel 609 a 610, zapsaných u Katastrálního úřadu pro M. k. se sídlem v O. na LV č.  pro obec a okres O., kat. území M. O. Pod body III. a V. zamítl žalobu, aby žalovaným bylo uloženo, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobcům a) a b) každému z nich částku 1 026 732,50 Kč s příslušenstvím a dále částku 342 244,10 Kč a žalobcům c) a d) každému z nich částku 513 366,25 Kč s příslušenstvím a dále částku 171 122,05 Kč. Pod body IV. a VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně učinil tato skutková zjištění: Finanční odbor rady Městského národního výboru v O. rozhodnutím z 29. 3. 1960, zn, rozhodl o žádosti A. p. č. 1, M. 17, O. I, podle § 5 vládního nařízení č. 15/1959 a § 11 vyhlášky č. 88/1959 Ú. l., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru, tak, že nemovitosti zapsané ve vložce č. 1072 pozemkové knihy, kat. území M. O., s domem č. p. 945 přecházejí do vlastnictví „A. p. č. 1, M. 17, O. I“ dnem právní moci tohoto rozhodnutí. Na základě tohoto rozhodnutí byla Advokátní poradna O. zapsána v evidenci nemovitostí na LV č. pro obec a okres O. jako vlastník označených nemovitostí. V roce 1989 došlo ke sloučení LV č. a č., který se však týkal jiných nemovitostí. Kupní smlouvou z 25. 7. 1990, registrovanou bývalým Státním notářstvím v O. 31. 7. 1990, Česká advokátní komora prodala sporné nemovitosti žalovaným, a to každému z nich v rozsahu ideální 1/5. Výzvami ze 7. 8. 1991 žalobci podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, vyzvali žalované o vydání předmětných nemovitostí. Žalobci s odkazem na platnost kupní smlouvy z 25. 7. 1990 vydání odmítli z důvodu, že nejsou povinnými osobami ve smyslu zákona č. 403/1990 Sb. Žaloba žalobců a) a b) a právního předchůdce žalobců c) a d) proti žalované České advokátní komoře o vydání předmětných nemovitostí byla v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 32 C 203/92 zamítnuta z důvodu, že k odnětí vlastnického práva na základě vládního nařízení č. 15/59 Sb., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru, nedošlo, neboť rozhodnutí z 29. 3. 1960 nebylo řádně doručeno účastníkům řízení. V řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 32 C 283/1992 byla zamítnuta žaloba žalobců a) a b) a právního předchůdce žalobců c) a d), aby bylo určeno, že žalobci jsou vlastníky předmětných nemovitostí, pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném určení, neboť žalobci v té době již byli v katastru nemovitostí zapsáni jako jejich vlastníci. Předmětné nemovitosti jsou zapsány v katastru nemovitostí na LV č. pro okres O. a kat. území M. O. a jako jejich vlastníci jsou vedeni žalobci. Při právním posuzování věci soud prvního stupně vycházel ze závazného právního názoru Nejvyššího soudu ČR (dále „Nejvyšší soud“), vysloveného v rozsudku z 23. 4. 2003, č. j. 22 Cdo 256/2003-182, kterým Nejvyšší soud zrušil dřívější rozsudek Krajského soudu v Ostravě z 22. 2. 2002, č. j. 11 Co 1061/2001-122, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě z 28. 3. 2001, č. j. 25 C 46/97-87, a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení, podle kterého rozhodnutí z 29. 3. 1960 nebylo nicotným (nulitním) právním aktem, avšak z důvodu nedostatku řádného doručení původním vlastníkům nemovitostí nenabylo právní moci a nestalo se účinným, a pokud jde o vydržení předmětných nemovitostí žalovanými, že do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, je třeba započíst i dobu, po kterou věc držel před 1. 1. 1992 a že „v případě dobré víry žalovaných k uvedenému datu, že jim sporné nemovitosti se zřetelem ke všem okolnostem patří (§ 130 odst. 1 ObčZ), není vyloučeno, aby si do potřebné vydržecí doby právem započetli dobu, po kterou měli tyto nemovitosti v držbě jejich právní předchůdci, kteří sami podle ustanovení občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. sporné nemovitosti vydržet nemohli“. Soud prvního stupně shledal naléhavý právní zájem žalovaných na jimi požadovaném určení vlastnictví k předmětným nemovitostem za situace, kdy v katastru nemovitostí jsou jako vlastníci nemovitostí zapsáni žalobci a žalovaní naopak tvrdí, že jsou jejich podílovými spoluvlastníky. Dospěl pak k závěru, že žalovaní nabyli vlastnické právo k nemovitostem vydržením, neboť jak žalovaní, tak i jejich právní předchůdci drželi nemovitosti po zákonnou vydržecí dobu v dobré víře, že jim patří. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. ledna 2006, č. j. 56 Co 174/2005-401, odvolání žalobců proti výroku pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně odmítl, ve výroku pod bodem II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a ve zbývajících výrocích jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud převzal správná skutková zjištění soudu prvního stupně a dokazování dále doplnil zprávou Katastrálního úřadu pro M. k., katastrální pracoviště O., z 2. 1. 2006, z níž zjistil, že původními vlastníky předmětných nemovitostí byli E. a F. M., každý z ideální poloviny. Pod položkou výkazu změn 950/74 byla jako vlastník následně zapsána Advokátní poradna č. 1 O. na základě rozhodnutí, pod položkou změn 185/90 byli zapsáni na základě kupní smlouvy žalovaní jako jejich spoluvlastníci, každý k ideální pětině a pod položkou změn 1312/95 opět E. a F. M., každý k ideální polovině, a pod položkou změn 1313/95 podle usnesení D 4088/92 a D 4605/92 žalobci a) a b) a Ing. J. M., právní předchůdce žalobců c) a d). Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně o naléhavém právním zájmu žalovaných na určení vlastnictví k nemovitostem. Dovodil, že právním nástupcem Advokátní poradny č. 1 v O., která byla právnickou osobou se samostatnou právní subjektivitou, se ze zákona stalo Krajské sdružení advokátů v O., které se tak stalo vlastníkem dosavadního movitého a nemovitého majetku zaniklého právního předchůdce. Dále pak uvedl, že zákonem č. 128/1990 Sb., o advokacii, byla k 1. 7. 1990 zřízena Komora advokátů, která se mimo jiné stala právním nástupcem všech krajských sdružení advokátů a která ze zákona vstoupila do majetkových práv a povi