22 Cdo 2367/2002 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2367/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 4. 2004 Spisová značka:22 Cdo 2367/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.2367.2002.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 27 předpisu č. 81/1920Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2367/2002 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) J. F., B) J. H., C) K. Č., a D) J. S., zastoupených advokátkou, proti žalovaným: 1) F. H., 2) J. K., 3) M. H., 4) J. H., všem zastoupeným advokátem, 5) městu L., 6) S. a ú. s. P. k., 7) J. H., a 8) E. J., oběma zastoupeným advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 7 C 159/99, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. října 2001, č. j. 19 Co 146/2001-138, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí z 29. srpna. 2002, č. j 7 C 159/99-165, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. října 2001, č. j. 19 Co 146/2001-138, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 29. srpna 2002, č. j. 7 C 159/99-165, pokud jím byl potvrzen a změněn rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. prosince 2000, č. j. 7 C 159/99-109, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 29. srpna 2002, č. j. 7 C 159/99-165, a rozhodnuto o nákladech řízení, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. prosince 2000, č. j. 7 C 159/99-165, ve znění opravného usnesení ze dne 29. srpna 2002, č. j. 7 C 159/99-165, s výjimkou výroku o soudním poplatku, se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem z 19. 12. 2000, č. j. 7 C 159/99-109, ve znění opravného usnesení z 29. 8. 2002, č. j. 7 C 159/99-165, zamítl žalobu na určení, že „žalobkyně jsou podílovými spoluvlastnicemi každá jedné ideální čtvrtiny z celku pozemkové parcely č. 3081/62, bývalého pozemkového katastru o výměře 54062 m² zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Ú n. O. na LV č. 1363 pro obec a k. ú. L.“ (výrok I.). Dále určil, že „F. H., J. K., M. H., a J.H., jsou podílovými spoluvlastníky každý jedné ideální čtvrtiny pozemkové parcely ve zjednodušené evidenci – parcely původního grafického přídělu č. 3081/99 o výměře 19000 m², která je zapsaná na LV č. 1363 pro obec a k. ú. L.“ (výrok II.), a že „manželé J. H., a zůstavitelka S. H., která zemřela dne 25. 1. 1994, byli ke dni 1. 7. 1986 bezpodílovými spoluvlastníky pozemkové parcely ve zjednodušené evidenci – parcely původní grafický příděl č. 3081/62 o výměře 35062 m², díl 1 o výměře 34779 m², díl 2 o výměře 283 m², která je zapsána na LV č. 1363 pro obec a k. ú. L.“ (výrok III.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku (výroky IV. – VII.). Soud prvního stupně zjistil z listu vlastnictví č. 1363 pro katastrální území L., vedeného u Katastrálního úřadu v Ú. n. O, že žalobkyně jsou zapsány jako spoluvlastnice pozemku parc. č. 3081/62, každá z jedné čtvrtiny. Duplicitně jsou jako vlastníci tohoto pozemku, tvořeného pozemky parc. č. 3081/62 díl 1 a 2 a č. 3081/99, zapsáni žalovaní 1) - 4) /žalovaným 3) byl původně M. H., který v průběhu dovolacího řízení 17. 2. 2002 zemřel a jeho nástupkyní je podle usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí z 3. 9. 2002, č. j. D 353/2002-42, kterým byla schválena dohoda o vypořádání dědictví, M. H./ jako spoluvlastníci pozemku parc. č. 3081/99 každý z jedné čtvrtiny, dále jsou zapsáni žalovaný 5) jako vlastník pozemku parc. č. 3081/62 díl 1 a žalovaný 6) – v době rozhodování soudu prvního stupně jím byla S. a ú. s. s. p. o. Ú. n. O. - jako vlastník pozemku parc. č. 3081/62 díl 2. Katastrální úřad v Ú. n. O. vyzval duplicitní vlastníky v červenci 1999, aby podali k soudu návrh na určení vlastnictví. Právním předchůdcům žalobkyň J. a A. V. byl v rámci I. pozemkové reformy přídělovou listinou z 28. 7. 1938, č. 55029/33 – L/1 – 133, přidělen mimo jiné pozemek parc. č. 3081/62 o výměře 53.659 m² v k. ú. L. Z knihovní vložky č. 2219 pozemkové knihy pro k. ú. L. vyplývá, že podle uvedené listiny vloženo vlastnické právo J. a A. V. k tomuto pozemku každému v rozsahu jedné poloviny k návrhu z 23. 5. 1949, a to podle usnesení Krajského soudu civilního v Praze z 3. 9. 1948. A. V. zemřela v roce 1944 aj. V. v roce 1945 a podle odevzdacích listin Okresního soudu v Lanškrouně z 9. 9. 1947, sp. zn. D 140/47, a z 13. 9. 1947, sp. zn. D 141/49, nabyl pozemek dědictvím jejich syn J. V. ml., dědictvím po něm v roce 1980 jeho manželka M. V., která pozemek darovací smlouvou z 11. 4. 1994 převedla na své dcery – žalobkyně. Žalovaní odvozují vlastnické právo k pozemkům z přídělových listin č. 92 a č. 93 z 1. 3. 1946, na základě kterých byly k návrhům z 15. 6. 1948 provedeny zápisy vlastnického práva pro jejich právní předchůdce v pozemkové knize usnesením Okresního soudu v Lanškrouně ze 17. 6. 1948. Pozemek parc. č. 3081/62 byl totiž v rámci přídělového řízení rozdělen na pozemek parc. č. 3081/62 o výměře 35.062 m², který byl přidělen J. a V. H. (zápis vlastnického práva ve vložce č. 2156 pro k. ú. L.) a pozemek parc. č 3081/99 o výměře 19.000 m², který byl přidělen J. a F. H. (zápis vlastnického práva ve vložce č. 2155 pro k. ú. L.). Takto rozdělené pozemky po 2. světové válce vnesli tito právní předchůdci žalovaných 1) - 4) a 7) a 8) do JZD v L. F. H. dědictvím po J. H. nabyla v roce 1965 polovinu pozemku parc. č. 3081/99, to znamená, že se stala vlastnicí celého tohoto pozemku. Dědictvím po ní nabyli v roce 1986 pozemek každý z ¼ žalovaní 1) – 4). Kupní smlouvou ze 7. 7. 1965 nabyli žalovaný 7) a jeho manželka S. H. pozemek par. č. 3081/62. Podle kupní smlouvy z 1. 11. 1979 prodali část parcely 3081/62 díl 2 o výměře 283 m² Československému státu – S. a ú. s. v Ú n. O. a pozemek parc. č. 3081/62 díl 1 o výměře 34.779 m² darovali státu v roce 1986. Hospodářskou smlouvou z téhož roku byla správa tohoto darovaného pozemku převedena na MěNV L. a podle zákona č. 172/1991 Sb. je v katastru nemovitostí jako vlastník tohoto pozemku vyznačen žalovaný 5). Žalovaný 7) a S. H. jako původní vlastníci uplatnili 10. 3. 1992 v restitučním řízení podle zákona o půdě nárok na vydání pozemku parc. č. 3081/62. S. H. 24. 1. 1994 zemřela a dědici jejího restitučního nároku jsou žalovaný 7) a dcera E. J. – žalovaná 8). Restituční řízení vedené u Okresního pozemkového úřadu v Ú. n. O. bylo rozhodnutím tohoto úřadu z 19. 8. 1999 přerušeno do doby, než soud rozhodne o vlastnictví k pozemku č. 3081/62 v k. ú. L. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zápisy vlastnického práva k původnímu pozemku parc. č. 3081/62 a pozemkům vzniklým jeho rozdělením do pozemkové knihy byly provedeny v době, kdy platil intabulační princip, to znamená, že knihované právo vznikalo až vkladem do veřejných knih. Výjimka z tohoto principu zakotveného v ustanovení § 431 až 436 obecného zákoníku občanského z roku 1811 (dále jen „OZO“) a § 4 knihovního zákona č. 95/1871 ř. z. mohla být učiněna jen výslovným ustanovením zákona. Takovou výjimkou byl dekret č. 28/1945 Sb., který konkretizoval dekret č. 12/1945 Sb., podle nějž se vlastnictví nabývalo uchopením držby. Podle tohoto dekretu nabyli vlastnictví k pozemkům právní předchůdci žalovaných 1) – 4) a 7) – 8). Naproti tomu vklad vlastnického práva k nemovitosti na základě přídělu v rámci I. pozemkové reformy byl nezbytným předpokladem vzniku vlastnictví ve smyslu § 27 zákona č. 81/1920 Sb., neboť podle tohoto ustanovení se konečná rozhodnutí pozemkového úřadu a dohody opatřené jeho schvalovací doložkou rovnají listinám vkladným. Dříve než právní předchůdci žalobkyň A. a J. V. nechali zapsat spoluvlastnické právo k pozemku parc. 3081/62 podle přídělu z roku 1936, stát, jemuž stále svědčilo vlastnické právo k tomuto pozemku, přidělil pozemek právním předchůdcům žalovaných 1) – 4) a 7) - 8). To znamená, že stát byl stále vlastníkem pozemku a nepřevedl na jiné osoby víc práv než sám měl. Protože právní předchůdci žalobkyň tak vlastnické právo k pozemku parc. č. 3081/62 přidělenému jim v roce 1938 nezískali, nemohlo ani přejít na jejich dědice a darovací smlouva, kterou žalobkyně ohledně pozemku uzavřely, je neplatným právním úkonem. Proto soud prvního stupně žalobu žalobkyň pro