22 Cdo 356/2004 — Nejvyšší soud

22 Cdo 356/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 11. 2004 Spisová značka:22 Cdo 356/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.356.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 37 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 356/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: A) M. C., zastoupeného advokátkou, B) P. C., C) J. R., zastoupeného advokátkou a D) H. R., proti žalovaným: 1) J. M. a 2) M. M., zastoupeným advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 913/2000, o dovolání žalobců A) a C) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. června 2003, č. j. 12 Co 95/2002-63, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. června 2003, č. j. 12 Co 95/2002-63, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se domáhali určení, že jsou vlastníky níže uvedených pozemků, které v roce 1991 koupili od Z. H. Pozemky byly odděleny od původních parcel geometrickým plánem, kupní smlouvu registrovalo státní notářství, ale změna právních vztahů nebyla vyznačena v evidenci nemovitostí. Právní nástupkyně prodávajícího, A. H., poté v roce 2000 tytéž pozemkové parcely pod původním označením a v původních výměrách prodala kupní smlouvou žalovaným, v jejichž prospěch katastrální úřad povolil vklad vlastnictví do katastru nemovitostí. Šlo však o převod již prodaných parcel, tedy o nabytí od nevlastníka a tato kupní smlouva je neplatná. Okresní soud v Třebíči (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. prosince 2001, č. j. 5 C 913/2000-49, výrokem pod bodem I. určil, „že manželé M. a P. C. jsou vlastníky ve společném jmění manželů pozemku označeného jako pozemková parcela č. 79/5 zahrada o výměře 470 m² v obci a k. ú. J., jenž vznikl na základě geometrického plánu vyhotoveného s. p. G. B., provoz T., ze dne 17. 9. 1991, č. zakázky 106-154/91 oddělením z části parcel č. 79/1 a 79/3 v obci a k. ú. J.“. Výrokem pod bodem II. určil, „že manželé J. a H. R. jsou vlastníky ve společném jmění manželů pozemku označeného jako pozemková parcela č. 79/4 zahrada o výměře 109 m² v obci a k. ú. J., jenž vznikl na základě geometrického plánu vyhotoveného s. p. G. B., provoz T. ze dne 17. 9. 1991, č. zakázky 106-154/91 oddělením z části parcel č. 79/1 a 79/3 v obci a k. ú. J.“. Dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství Z. a J. H., kteří měli v bezpodílovém spoluvlastnictví dům čp. 26 se stavební plochou parcelní č. 34 a pozemky parcelní č. 79/1 a 79/3 v J., bylo v roce 1983 rozvedeno a v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, k němuž došlo v roce 1984, oba posléze uvedené pozemky získal do svého vlastnictví Z. H. Ten pak kupní smlouvou, uzavřenou 24. 10. 1991, prodal pozemky parcelní č. 79/4 a 79/5, oddělené geometrickým plánem z pozemků parcelní č. 79/1 a 79/3, do společného jmění manželům J. a H. R. a manželům M. a P. C. Kupní smlouvu registrovalo 31. 10. 1991 Státní notářství v Třebíči a poté ji doručilo Středisku geodézie v T., které ji však vrátilo státnímu notářství 18. 2. 1992 zpět k vyjasnění skutečnosti, že v evidenci nemovitostí byli jako vlastníci předmětných pozemků vedeni manželé Z. a J. H., zatímco prodávajícím byl jen Z. H.; na tento přípis státní notářství nereagovalo (rozhodnutí o vypořádání podílového spoluvlastnictví manželů H. bylo k zápisu do evidence nemovitostí předloženo až 19. 10. 1992). Z. H. 5. 6. 1998 zemřel a nemovitosti z jeho vlastnictví nabyla pozůstalá manželka A. H., která je 15. 9. 2000 včetně již prodaných pozemků prodala žalovaným. Soud s odkazem na § 133 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. (dále „ObčZ“) konstatoval, že převáděla-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývalo se její vlastnictví dnem účinností smlouvy, k níž došlo registrací smlouvy státním notářstvím. Samotný zápis v evidenci nemovitostí měl pouze evidenční charakter a nevyvolával vznik, změnu či zánik právního vztahu. Pro rozhodnutí soudu ohledně vlastnictví sporných pozemků nebyl proto rozhodující stávající zápis v katastru nemovitostí, ale pouze listina o nabytí vlastnictví. Kupní smlouva uzavřená mezi A. H. a žalovanými je v části týkající se sporných pozemků absolutně neplatná, neboť jmenovaná převedla na kupující více práv, než měla sama. Nepřisvědčil ani námitce žalovaných, že kupní smlouva, uzavřená mezi Z. H. a žalobci, je neplatná pro neurčitost jejího předmětu; jeho vymezení soud shledal s odkazem na čl. I. a II. kupní smlouvy dostatečně určitým. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, rozhodující k odvolání žalovaných, rozsudkem ze dne 4. června 2003, č. j. 12 Co 95/2002-63, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I. a II. tak, že žalobu zamítl, a dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Konstatoval ale, že kupní smlouva, uzavřená mezi Z. H. a žalobci, je neplatná pro neurčitost. V této souvislosti odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 312/85 publikované pod R 28/1986 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které klade požadavek, aby v případě, že předmětem dispozice není pozemek, který je vyznačen na pozemkové mapě a opatřen parcelním číslem, ale pouze jeho část uvedené požadavky nesplňující, bylo oddělení části dosavadního pozemku a vytvoření samostatné parcely provedeno geometrickým plánem, který musí být součásti listiny obsahující úkon týkající se převodu reálného dílu dosavadního pozemku jako samostatné věci. Tuto zásadu odvolací soud dále podrobně analyzuje a uvádí, že v posuzované věci je předmět převodu odkazem na geometrický plán specifikován, ve smlouvě ale není vyjádřena vůle účastníků tento geometrický plán učinit součástí právního úkonu. Rovněž není naplněn požadavek, aby byl geometrický plán s listinou právní úkon obsahující pevně a neoddělitelně spojen. V této okolnosti odvolací soud spatřuje neurčitost vymezení předmětu převodu v kupní smlouvě. Předmětná kupní smlouva je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 37 ObčZ. Uzavírá, že posouzení určitosti kupní smlouvy na základě zmíněných principů představuje výkladový problém, který nebyl v tomto konkrétním smyslu dosavadní judikaturou dovolacího soudu řešen. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci A) a C) dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) a uplatňují dovolací důvod s odkazem na § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ, neboť napadené rozhodnutí podle jejich názoru spočívá na nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem. Především obecně namítají, že přístup odvolacího soudu k řešení otázky platnosti předmětné kupní smlouvy nemá oporu v obsahu spisu, je přehnaně formální a odporující zásadě spravedlnosti. V podrobnostech upozorňují, že v registračním spise bývalého Státního notářství v Třebíči sp. zn. RI 3063/91 se nachází kupní smlouva z 24. 10. 1991 s pevně a neoddělitelně připojeným geometrickým plánem včetně průvodního dopisu příslušnému územnímu orgánu geodézie v T. Plán byl vyhotoven před podpisem smlouvy, účastníci jej měli k dispozici při podpisu smlouvy, byl předložen v řízení o registraci a každý z účastníků smlouvy jej spolu s registrovanou smlouvou obdržel. Závěr odvolacího soudu, že v kupní smlouvě není dána vůle účastníků učinit předmětný geometrický plán součástí právního úkonu, je nepřiměřeně formální. V článku I. kupní smlouvy je učiněn odkaz na geometrický plán s tím, že byl vypracován pouze a jedině za účelem prodeje a že jím dochází k oddělení sporných pozemků. V čl. II. je učiněn odkaz na znalecký posudek, k jehož zpracování byl jedním z podkladů předmětný geometrický plán. Ačkoliv v kupní smlouvě není výslovně uvedeno, že geometrický plán tvoří její nedílnou a neoddělitelnou součást a není výslovně uvedeno, že účastníci činí tento plán součástí právního úkonu, není žádný důvod výkladem smlouvy (§ 35 odst. 2 ObčZ, srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 222/2000) dospět k jinému závěru, než že byla dána vůle účastníků učinit geometrický plán součástí právního úkonu. Ze žádného ustanovení ObčZ o smlouvách, či z jiného právního předpisu nevyplývá, že ve smlouvě o převodu geometricky oddělených nemovitostí musí být uvedena písemná formulace ohledně projevu vůle učinit geometrický plán její součásti (rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Ca 81/98