22 Cdo 3835/2019 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3835/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 6. 2021 Spisová značka:22 Cdo 3835/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.3835.2019.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Oprava rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 164 a 165 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 8. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3835/2019-428 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Spáčilem, CSc., ve věci žalobkyně A. M., narozené XY, bytem ve XY, zastoupené L. M., bytem ve XY, proti žalovanému J. V., narozenému XY, bytem ve XY, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 14 C 460/2014, o návrhu žalobkyně na opravu odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, č. j. 22 Cdo 3835-331, takto: I. Návrh žalobkyně na opravu odůvodnění unesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, č. j. 22 Cdo 3835/2019-331, podle podání žalobkyně doručeného Nejvyššímu soudu 28. 2. 2020, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Děčíně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 6. 2016, č. j. 14 C 460/2014-165, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 7. 2017, č. j. 14 C 460/2014-232, zamítl žalobu o určení vlastnického práva ke stavbám v rozsudku uvedeným, a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 16. 4. 2018, č. j. 8 Co 5/2018-246, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 29. 1. 2020, č. j. 22 Cdo 3835/2019-331, odmítl dovolání, které žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu, zamítl její návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu a rozhodl o nákladech dovolacího řízení. V podání doručeném Nejvyššímu soudu dne 28. 2. 2020 označeném jako „Oznámení o chybě v usnesení ze dne 22 Cdo 3835/2019-331 vydaném dne 29. 1. 2020“ žalobkyně uvedla, že se v usnesení se vyskytují chyby. Polemizuje se skutkovými zjištěními, ze kterých dovolací soud vyšel, s právním posouzením i s formulacemi užitými v usnesení. Údajná pochybení konkretizuje a uzavírá: „Na základě tohoto upozornění žádám Nejvyšší soud ČR, aby opravil tyto odstavce nebo je vyloučil z usnesení 22 Cdo 3835/2019-331, ze dne 29. 1. 2020. Protože tyto odstavce nevyjadřují skutečnost, jsou protiprávní, poškozují a mohou ještě více poškodit žalobkyni, a v současnosti stále zvyšují hodnotu škody, která žalobkyni vzniká, a v podstatě se vyjadřují i urážlivě.“ Návrhu na opravu nelze vyhovět. Podle § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům. Zřejmá nesprávnost ve smyslu první věty ustanovení § 164 o. s. ř. je pochybením podobného původu jako chyby v psaní a počtech, tj. vzniklým v důsledku zjevného a okamžitého selhání v duševní nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení nebo vyhotovení rozsudku, a které je pro každého snadno poznatelné, zejména z porovnání výroku rozsudku s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí. Je nepřípustné, aby soud postupem podle § 164 o. s. ř. měnil obsah výroku rozhodnutí, ledaže se jedná o chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti (viz k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4943/2015). Podání žalobkyně doručené dovolacímu soudu dne 28. 2. 2020 není podle obsahu návrhem na opravu rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 29. 1. 2020, č. j. 22 Cdo 3835/2019 -331, ve smyslu § 164 o. s. ř., neboť nejde o „zjevné nesprávnosti“ rozhodnutí ve smyslu uvedeném shora. Žalobkyně v podstatě na základě jejího hodnocení věci požaduje skutkovou i právní revizi rozhodnutí dovolacího soudu; možnost takového postupu však z § 164 o. s. ř. nevyplývá. Opravu odůvodnění nelze opřít ani o § 165 odst. 1 o. s. ř., podle kterého platí: „Pokud odůvodnění rozsudku nemá podklad ve zjištění skutkového stavu, může účastník před tím, než rozsudek nabude právní moci, navrhnout, aby odůvodnění bylo opraveno“. Dovolací soud se zabýval přípustností dovolání, a předmětem takového zkoumání je, zda jsou dány ve věci tvrzené důvody přípustnosti ve smyslu § 237 o. s. ř.; toto zkoumání se tak nevztahuje k otázkám skutkovým. Právní výtky pak nemohou vyvolat postup podle § 165 odst. 1 o. s. ř. Ostatně dovolání je mimořádný opravný prostředek a v zásadě neslouží k přezkumu správnosti zjištěného skutkového stavu. Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 68/2017). Dovolací soud tak vyšel ze skutkových zjištění soudů v nalézacím řízení, které nemohl (zejména v rámci zjišťování přípustnosti dovolání) přezkoumávat. Proto nynější výtky žalobkyně, že dovolací soud vyšel ze skutkových zjištění odvolacího soudu, podle ní nesprávných, jsou nevýznamné a nelze k nim přihlédnout. Možnost žádat odvolací soud o opravu pak žalobkyně nevyužila a vzhledem k nabytí právní moci tohoto rozsudku již ani nemůže. Pro opravu právního posouzení věci v pravomocném usnesení pak chybí zákonná opora. Předmětem sporu bylo určení vlastnického práva žalobkyně, jak vyplývá z žaloby i z rozsudku; další text podání žalobkyně je polemikou s právním posouzením věci, ke kterému nelze přihlížet. Dále se zde vytýká dovolacímu soudu, že vyšel ze skutkového stavu, jak jej určil odvolací soud; jak uvedeno výše, tento postup odpovídá úpravě dovolacího řízení. Proto nezbylo, než návrh na opravu odůvodnění usnesení zamítnout. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z toho, že návrhu žalobkyně nebylo vyhověno, a žalovanému v řízení o tomto návrhu náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. 6. 2021 JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu