22 Cdo 447/2004 — Nejvyšší soud

22 Cdo 447/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 12. 2004 Spisová značka:22 Cdo 447/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.447.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb. § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 447/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyň: A) J. B., a B) D. M., obou zastoupených advokátem, proti žalované V. T., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 5 C 876/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. října 2003, č. j. 7 Co 2160/2003-64, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se domáhaly určení, že jsou spoluvlastnicemi pozemku dále specifikovaného každá z jedné ideální poloviny s odůvodněním, že jim byl vydán v restitučním řízení a duplicitně je v katastru nemovitostí jako jeho vlastnice zapsána žalovaná. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. října 2003, č. j. 7 Co 2160/2003-64, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále „soud prvního stupně“) ze dne 15. července 2003, č. j. 5 C 876/2001-43, kterým bylo určeno, že „vlastnicemi stavební parcely č. 51/1 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 1.286 m² nacházející se v obci a k. ú. V. a zapsané u Katastrálního úřadu v J. H. na LV č. 500 jsou žalobkyně, a to každá z nich jednou ideální polovinou,“ a rozhodnuto o nákladech řízení. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení odvolacího. Soudy vyšly ze zjištění, že na základě trestu propadnutí jmění, uloženého v roce 1952 rodičům žalobkyň F. a M. K., přešly jejich spoluvlastnické podíly (každého z jedné ideální poloviny) k domu čp. 22 se st. parcelou č. 51/1 v k. ú. Vydří na stát. Rozhodnutím finančního odboru ONV v J. H. z 24. 1. 1972 byly manželům K. a H. M. přiděleny do osobního užívání pozemky parc. č. 51/1 o výměře 1286 m2 a 51/2 o výměře 113 m2 v k. ú. V. Dne 5. 5. 1972 uzavřeli čs. stát, zastoupený MNV ve V., a manželé M. jednak kupní smlouvu, kterou jim stát prodal dům č. p. 78 na parc. č. 51/2 v k. ú. V., a dále uzavřeli dohodu o zřízení společného práva osobního užívání pozemků parc. č. 51/1 a č. 51/2. Tyto smlouvy byly registrovány bývalým Státním notářstvím v J. H. 18. 5. 1972. Rozhodnutím finančního odboru JčKNV v Č. B. z 1. 3. 1976 bylo na základě protestu prokurátora změněno rozhodnutí finančního odboru ONV v J. H. z 24. 1. 1972 tak, že rozhodnutí o přidělení pozemků do osobního užívání se týká pouze stavební parcely č. 51/2 v k. ú. V. Změna rozhodnutí byla odůvodněna tím, že původní přidělení pozemku parc. č. 51/1 do osobního užívání bylo v rozporu s § 199 ObčZ, neboť se na tomto pozemku nachází hospodářské objekty, které jsou v užívání JZD v L. Rozhodnutí JčKNV z 1. 3. 1976 bylo potvrzeno rozhodnutím Ministerstva financí ČSR z 10. 9. 1979. V evidenci nemovitostí však zůstali nadále jako osobní uživatelé pozemku parc. č. 51/1 vyznačeni manželé M. Trestní rozsudek z roku 1952, týkající se manželů K., byl zrušen podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudních rehabilitacích, usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci z 26. 7. 1990, sp. zn. 1 Rt 44/90. Dne 3. března 1992 žalobkyně jako oprávněné osoby podle § 2 odst. l písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále „zákon o půdě“), uplatnily u Pozemkového úřadu v J. H. (dále „Pozemkový úřad“) nárok na vydání nemovitostí v k. ú. Vydří, mimo jiné pozemku parc. č. 51/1. Pozemkový úřad rozhodnutím ze 4. 12. 1996 neschválil dohodu o vydání parc. č. 51/1 – zast. pl. se stavbou kolny, oplocení s vraty a studnou v k. ú. V., uzavřenou dne 23. 10. 1996 mezi obcí V. a žalobkyněmi, s tím, že předmětné nemovitosti nejsou zapsány na listu vlastnictví obce V., nýbrž ve vlastnictví K. a H. M. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze 26. 2. 1997, č. j. 10 Ca 51/97-26, rozhodnutí Pozemkového úřadu potvrdil a věc vrátil tomuto úřadu k rozhodnutí o vlastnictví k nemovitosti podle § 9 odst. 3 zákona o půdě. Dospěl k závěru, že obec V. není povinnou osobou k vydání pozemku parc. č. 51/1 žalobkyním. Pozemkový úřad rozhodnutím ze 4. 6. 1997 rozhodl podle § 9 odst. 4 zákona o půdě tak, že žalobkyně nejsou vlastnicemi mj. parc. č. 51/1. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze 22. 10. 1997, č. j. 10 Ca 312/97-21, rozhodnutí Pozemkového úřadu ze 4. 6. 1997 zrušil a věc vrátil Pozemkovému úřadu k dalšímu řízení. Poukázal na to, že rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci z 1. 2. 1996, č. j. 5 C 580/92-180, který nabyl právní moci 20. 3. 1996, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně vůči manželům M. domáhaly, aby soud rozhodl, že na žalobkyně přechází spoluvlastnické právo k pozemku parc. č. 51/1 na každou z ideální poloviny podle § 8 odst. l zákona o půdě. V tomto řízení byla jako předběžná vyřešena otázka platnosti dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku parc. č. 51/1 z 5. 5. 1972 tak, že šlo o dohodu neplatnou podle § 39 ObčZ. Manželé M. se proto nestali spoluvlastníky tohoto pozemku transformací práva osobního užívání, pozemek je ve vlastnictví obce V. a ta je ve vztahu k tomuto pozemku osobou povinnou. Pozemkový úřad rozhodnutím ze 6. 3. 2001 rozhodl, že žalobkyně jsou vlastnicemi parcely č. 51/1, avšak nejsou vlastnicemi čp. 22 na této parcele. Proti tomuto rozsudku podaly opravné prostředky žalobkyně a žalovaná, která je v katastru nemovitostí vedena jako vlastnice pozemku parc. č. 51/1, a to na základě kupní smlouvy uzavřené 3. 3. 1997 s manžely M. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze 27. 6. 2001, č. j. 10 Ca 174/2001-32, rozhodnutí Pozemkového úřadu ze 6. 3. 2001, potvrdil. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze 22. 5. 2003, sp. zn. I ÚS 537/01, odmítl. Žalobkyně jsou zapsány se žalovanou v katastru nemovitostí jako spoluvlastnice předmětného pozemku z jedné ideální poloviny a duplicitně je jako jeho vlastnice zapsána žalovaná. Soudy dospěly shodně k závěru, že právní předchůdci žalované manželé M. se nestali osobními uživateli sporného pozemku na základě dohody o zřízení práva osobního užívání z 5. 5. 1972. Šlo o dohodu neplatnou podle § 39 ObčZ pro rozpor se zákonem, neboť podle § 198 až 200 ObčZ v tehdy platném znění nemohl ONV přidělit do osobního užívání pozemky, které nebyly k takovému účelu zákonem určeny. Pokud tak správní orgán učinil, je takové správní rozhodnutí nezákonné ve smyslu § 39 ObčZ v tehdy platném znění. Na tomto závěru nemůže změnit nic ani skutečnost, že tato dohoda byla registrována státním notářstvím i ohledně sporného pozemku parc. č. 51/1. Nezákonnost rozhodnutí ONV v J. H. o přidělení tohoto pozemku byla vyslovena sice až pravomocným rozhodnutím JčKNV v Č. B. z 1. 3. 1976, avšak rozhodnutí ONV bylo nezákonné již v době jeho vydání. Stejně tak dohoda o zřízení práva osobního užívání k pozemku parc. č. 51/1 byla z týchž důvodů neplatná již v době uzavření. Protože manželé M. nebyli osobními uživateli předmětného pozemku, nestali se tak k 1. 1. 1992 jeho spoluvlastníky podle § 872 odst. 1 ObčZ a nemohli jej ani převést kupní smlouvou ze 3. 3. 1997 do vlastnictví žalované. Tato kupní smlouva je částečně neplatná, pokud jde o sporný pozemek. V řízení tak bylo prokázáno, že spoluvlastnicemi sporného pozemku jsou žalobkyně. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani pravomocný rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci z 1. 2. 1996, č. j. 5 C 580/92-180, jímž byla zamítnuta žaloba žalobkyň proti manželům M. na vyslovení přechodu vlastnictví k předmětnému pozemku. Předmětem tohoto řízení nebylo určení vlastnictví, ale přechod vlastnictví. Právě proto, že již tehdy soud neshledal manžele M. vlastníky pozemku, nemohl žalobě vyhovět, neboť nebyli osobami povinnými ve smyslu § 8 odst. 1 zákona o půdě. Pro závěr o neexistenci vlastnického práva žalobkyň nemůže být určující ani rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci z 28. 5. 1998, č. j. 2 C 435/97-103, potvrzený rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 18. 12. 1998, č. j. 7 Co 1193/98-145, jímž byla zamítnuta žaloba žalobkyně na určení neplatnosti kupní smlouvy z 3. 3. 1997, neboť důvodem zamítnutí této žaloby byl nedostatek naléhavého právního zájmu na žalovaném určení. Pokud se žalovaná dovo