22 Cdo 4484/2007 — Nejvyšší soud

22 Cdo 4484/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 7. 2009 Spisová značka:22 Cdo 4484/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.4484.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 4484/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně V. K., zastoupené advokátem, proti žalované E. N., o určení vlastnictví, vedené u  Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 11 C 246/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2007, č. j. 16 Co 305/2005-92, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2007, č. j. 16 Co 305/2005-92, a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21. ledna 2004, č. j. 11 C 246/97-75, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu Brno-venkov k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se (proti původně žalovanému J. N., který v průběhu řízení zemřel) domáhala, aby soud určil, že je vlastnicí níže uvedených nemovitostí. Od roku 1949, kdy je převzala od původního přídělce J. N., je nepřetržitě užívala s manželem a dětmi, po smrti manžela je od roku 1995 užívá sama. O tom, že je v katastru nemovitostí zapsán jako jejich vlastník jmenovaný se dověděla až při řízení o dědictví po manželovi; teprve poté byla jmenovaným vyzvána k jejich vyklizení. Původní přídělce J. N. jí a jejímu manželovi přenechal nemovitosti v roce 1949 oproti finančnímu vyrovnání; zemědělské pozemky s živým a mrtvým inventářem vnesli v roce 1953 do tamního jednotného zemědělského družstva a dům se stavební parcelou a zahradou nadále bez přerušení užívali sami. Za vlastníky nemovitostí se žalobkyně a její manžel pokládali i na základě „zápisu nahrazujícího rozhodnutí o přídělu označeného za vkladovou listinu“ z roku 1961, vydaného okresním národním výborem. Z nemovitostí po celou dobu platili daň, dům pojistili, udržovali a zhodnotili jej. Okresní soud Brno-venkov („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. ledna 2004, č. j. 11 C 246/97-75, zamítl žalobu, „aby bylo určeno, že nemovitosti – budova č. p. 64 – objekt bydlení na pozemku parc. č. 74, zastavěná plocha, pozemek parc. č. 74, zastavěná plocha, pozemek parc. č. 75, zahrada, dosud vše zapsané v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu B.-v. na LV č. 410 pro obec V., k. ú. V. u Ž., byly ke dni 4. 12. 1995 v tehdejším bezpodílovém spoluvlastnictví manželů V. K. a J. K. oba bytem V. 64“. Dále uložil žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že původně žalovaný J. N. nabyl do vlastnictví jako přídělce usedlost č. p. 64  přibližně se sedmi hektary zemědělských pozemků v tamním katastru; tento příděl uhradil. Soud dále vyšel z výpisu z katastru nemovitostí, kde je v listu vlastnictví č. 410, vyhotoveném k 8. 9. 2003, jako vlastník nemovitostí specifikovaných ve výroku uveden původně žalovaný. V roce 1949 se do jeho usedlosti nastěhovali žalobkyně s manželem, zemědělské pozemky poté vnesli do tamního jednotného zemědělského družstva a dům se stavební parcelou a zahradou užívali jako vlastní. Jejich tvrzení, že nemovitosti od J. N. koupili za 40 000,- Kč, jmenovaný popřel. Soud dále vyšel ze záznamu odboru zemědělství rady ONV B.-v. z 10. 10. 1960, kam se dostavil manžel žalobkyně J. K., kde uvedl, že nemovitosti užívá od listopadu 1948, převzal je od J. N., k převodu vlastnictví na něj však nedošlo a o uspořádání vlastnictví nemovitostí nepředložil žádné doklady.  Příslušný geodetický orgán vyzval dopisem z 20. 10. 1977 J. N., aby mu sdělil údaje týkající se zrušení jeho přídělu popř. zda nemovitosti odprodal manželům K., ohledně nichž geodetický orgán  uvedl, že se nemohou prokázat listinou ohledně skutečnosti, že nemovitosti vlastní oni. Soud dále vzal v úvahu zápis odboru zemědělství rady ONV B.-v. z 18. 5. 1961 o „uspořádání pohledávky majetkové podstaty pozemkových reforem za zemědělský majetek, který v rámci provádění pozemkových reforem nabyl přídělem (převodem) J. a V. K.“ a ze zápisu stejného orgánu z 21. 5. 1961 „o přídělu a odevzdání zemědělského majetku v obci V. po odešlém přídělci novému nabyvateli“. Z těchto důkazů uzavřel, že žalobkyně a její manžel nebyli se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jsou jejich vlastníky. Pokud by byli skutečně přesvědčeni, že vlastnictví nabyli na základě kupní smlouvy uzavřené s původním přídělcem, nebyl by dán důvod pro sepisování shora zmíněného zápisu z 21. 5. 1961 o přídělu nemovitostí novým majitelům. Dobrou víru, že jim nemovitosti patří, nemohli tudíž nabýt ani na základě této listiny. Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 28. února 2007, č. j. 16 Co 305/2005-92, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé; změnil jej ve výroku o povinnosti žalobkyně nahradit žalované náklady řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. K otázce vydržení vlastnického práva, resp. k tvrzené dobré víře žalobkyně a jejího manžela, že předmětné nemovitosti nabyli do vlastnictví vydržením, odkazuje na dvě listiny – jednak na záznam sepsaný na odboru zemědělství bývalé rady ONV v B. 10. 10. 1960, jednak na sdělení bývalého podniku G. z 20. 10. 1977 J. N., o kterém věděl i manžel žalobkyně. K zápisu sepsanému 21. 5. 1961 na ONV B.-v. a jeho významu z hlediska dobré víry žalobkyně a jejího manžela zaujal stanovisko totožné se soudem prvního stupně, tedy, že před jeho vyhotovením i po něm byla dobrá víra žalobců opakovaně objektivními důkazy zpochybněna. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání. Tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, „a to z pohledu platné soudní judikatury ohledně vydržení vlastnického práva a dobré víry, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží“; rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukazuje na nesprávné hodnocení důkazů soudem prvního stupně. V této souvislosti připomíná okolnosti uzavření kupní smlouvy ohledně nemovitostí mezi manželem žalobkyně a J. N. včetně vyplacení kupní ceny, svědectví Ing. V. k tomu a převzetí nemovitostí a originálu přídělové listiny z 29. 12. 1947 od původního přídělce. Dovolatelka dále tvrdí, že pro dobrou víru svědčí dvě listiny z roku 1961. Zmiňuje, že když v roce 1960 s manželem zjistili, že převod nemovitostí na ně nebyl proveden – k tomu poukazuje na jednání na ONV v B. 10. 10. 1960 – došlo 18. 5. 1961 k jednání u tohoto orgánu a sepsání zápisu o uspořádání pohledávky majetkové podstaty. Předmětné nemovitosti takto nabyli přídělem a z předmětné listiny vyplynula jejich povinnost uhradit 57 900,- Kč; tuto povinnost částečně splnili a částečně bylo placení pozastaveno, pokud šlo o majetek vnesený do tamního J.Z.D. Dále dovolatelka odkazuje na zápis ONV B.-v. z 21. 5. 1961 o „přídělu a odevzdání zemědělského majetku v obci V. čp. 64 po odešlém přídělci novému nabyvateli K. J. a V.“. Z této listiny vyplývá příděl pozemků o rozloze 7,13 ha za 43 290,- Kč, stromů za 500,- Kč, hospodářské a obytné budovy za 14 110,- Kč. Na str. 4 listiny dole jsou novým nabyvatelům stanoveny povinnosti ohledně řádného hospodaření a podrobení se vyšším formám zemědělské výroby. Poslední věta na str. 4 dole zní: „Tento zápis nahrazuje rozhodnutí o přídělu a jest vkladovou listinou ve smyslu § 11 zákona č. 90/1947 Sb.“ V této souvislosti dovolatelka poukazuje na to, že soudy tento zápis z 21. 5. 1961 jako důkaz řádně nezhodnotily – soud prvního stupně se zabýval pouze listinou z 18. 5. 1961 a konstatoval, že se nejedná o listinu vkladovou podle zákona č. 90/1947 Sb.;  nijak se již věcně nezabýval zápisem z 21. 5. 1961, kde se uvádí, že se o vkladovou listinu jedná. Odvolací soud pak k listině z 21. 5. 1961 uvedl již jen to, že ta nemůže nic změnit na skutečnosti, že byla dobrá víra žalobkyně opakovaně objektivními důkazy zpochybněna; o co tento závěr odvolací soud opírá není tedy vůbec zřejmé. Dovolatelka uzavírá, že s manželem byli nejméně od 21. 5. 1961 v dobré víře, že jsou oprávněnými držiteli sporných nemovitostí. Pokud se k tomuto datu nestali jejich vlastníky, pak od tohoto data v dalších letech vlastnictví vydrželi. Jestliže pak odvolací soud odkazuje jako na stěžejní důkaz na dopis Geodézie z 20. 10. 1977, dovolatelka tvrdí, že tato listina nebyla nikdy žalující straně doručena a soud v tomto směru neprovedl žádné dokazování. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napad