22 Cdo 465/2000 — Nejvyšší soud

22 Cdo 465/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 3. 2002 Spisová značka:22 Cdo 465/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.465.2000.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 132 odst. 1 předpisu č. 141/1950Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 465/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Ing. V. D., zastoupeného advokátem, proti žalovanému městu Č. K., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 586/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. listopadu 1999, č. j. 19 Co 2828/99-82, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem z 3. 1. 1997, č. j. 9 C 586/96-39, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že je vlastníkem pozemků parc. č. 484/1, č. 484/11 a č. 484/102 v kat. území Č. K. (výrok I), zamítl návrh na vydání předběžného opatření (výrok II), rozhodl o soudním poplatku a nákladech řízení (výroky III a IV). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce nabyl vlastnictví k předmětným nemovitostem v přídělovém řízení podle dekretu č. 28/1945 Sb., přičemž i v rozhodnutí o přídělu byla uvedena povinnost přídělce osobně a řádně na přidělených nemovitostech hospodařit a stát se členem družstva k podpoře zemědělského podnikání. Podle zápisu o vyúčtování s odcházejícím přídělcem z 30. 3. 1956 a zápisu o odevzdání usedlosti čp. 76 a 77 po odcházejícím přídělci, sepsaných Okresním národním výborem (dále jen „ONV“) Č. K. a podepsaných žalobcem, žalobce odešel z přídělu, jehož se 1. 12. 1947 ujal, ke dni 31. 3. 1956 ze zdravotních důvodů a novým nabyvatelem přídělu se stalo JZD Č. K., listiny obsahují také vyúčtování přídělu. Žalobce se domáhal vydání nemovitostí v restitučním řízení podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“). Pozemkový úřad v Č. K. rozhodnutím z 19. 1. 1996, č. j. PU 24638/95, podle § 9 odst. 4 zákona o půdě určil, že žalobce není vlastníkem předmětných nemovitostí a uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 30. 4. 1996, č. j. 10 Ca 106/96-28. Ústavní stížnost proti tomuto rozsudku byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ČR z 10. 12. 1997, sp. zn. II ÚS 172/96. V restitučním řízení žalobce vypověděl, že v roce 1951 utrpěl vážný úraz při autonehodě, jehož následky mu znemožnily práci v zemědělství, jeho usedlost proto obhospodařovali rodiče a bratr. V roce 1953 na doporučení lékaře začal pracovat v krajské hygienické stanici. V roce 1956 se s rodinou přestěhoval do Č. B. a k práci v zemědělství se již nevrátil. Krajský soud shodně s pozemkovým úřadem dospěl k závěru, že nemovitosti, které žalobce nabyl přídělem, nepřešly na stát žádným ze způsobů uvedených v § 6 zákona o půdě, neboť žalobce se přídělu vzdal a stát, zastoupený ONV (jako příslušným orgánem namísto v roce 1950 zrušeného Národního pozemkového fondu) nemovitosti přijal. Krajský soud také uvedl, že neshledal ani politickou perzekuci či nezákonný postup státních orgánů, jestliže žalobce předal příděl ze zdravotních důvodů, a skutečnost, že se tak stalo v souvislosti s tlakem na vstup do družstva, považoval za nerozhodnou, jestliže přídělové vlastnictví ke združstevnění přídělce zavazovalo. Vzdání se přídělu, byť učiněné v tísni, dané zdravotním stavem žalobce, považoval za platný důvod přechodu nemovitostí na stát. Rovněž soud prvního stupně dospěl k závěru, že stát přijal usedlost žalobce, který se vlastnictví ze zdravotních důvodů vzdal, tedy že vlastnictví zaniklo právně relevantním způsobem. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem z 29. 4. 1997, č. j. 8 Co 715/97-52, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I a IV. Ztotožnil se se skutkovým a právním posouzením věci soudem prvního stupně. K námitce žalobce, že k platnému vzdání se přídělu podle § 132 odst. 2 zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“) nemohlo dojít, když přidělené nemovitosti nebyly volně zcizitelnými věcmi, uvedl, že § 5 dekretu č. 28/1945 Sb. nezakazoval zcizení přidělených nemovitostí vůbec, ale že pro zcizení byla stanovena určitá procedura. Dále poukázal na to, že podle § 11 zákona č. 90/1947 Sb. byly vedle rozhodnutí o přídělu vkladnými rozhodnutími jiná rozhodnutí nebo prohlášení fondu nebo jiného příslušného úřadu o přechodu konfiskovaného majetku na jiného nabyvatele. Listiny z 30. 3. 1956 takovými listinami byly, žalobce je podepsal a z hlediska formy bylo zákonu učiněno zadost. Dovolání proti svému rozsudku odvolací soud nepřipustil, když nepovažoval za zásadní právní otázku, zda bylo možné vzdát se přídělu a zda listiny z 30. 6. 1956 jsou způsobilé přivodit změnu vlastnických vztahů, pokud jsou jednoznačným projevem k převodu vlastnického práva ze žalobce na nového nabyvatele. Nejvyšší soud jako soud dovolací rozsudkem z 30 8. 1999, č. j. 2 Cdon 1347/97-72, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Vytkl odvolacímu soudu, že otázku, zda příděl byl ve smyslu § 132 odst. 2 ObčZ volně zcizitelný, posuzoval podle § 5 dekretu č. 28/1945 Sb., když věta druhá a třetí tohoto ustanovení, týkající se převodu přídělu, byly podle § 23 odst. 5 zákona č. 90/1947 Sb. nahrazeny § 23 odst. 1 – 4 tohoto zákona a tato ustanovení byla zrušena zákonem č. 65/1951 Sb. Kromě toho odvolací soud sice uvedl, že se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně, tj. že vlastnické právo žalobce k předmětným nemovitostem zaniklo vzdáním se přídělu, ale uvedl zároveň že listinami z 30. 3. 1956 došlo k převodu vlastnického práva na nového nabyvatele, přičemž vzdání se práva a převod jsou dva samostatné způsoby zániku vlastnického práva, které se navzájem vylučují. Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl znovu jako soud odvolací rozsudkem z 1. 11. 1999, č. j. 19 Co 2828/99-82, tak že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I a IV. Dovolání proti svému rozsudku nepřipustil. Doplnil dokazování zápisem „o jednání převzetí hospodářství V. D. v Č. K. 76“, v němž je uvedeno, že vhledem k námitkám J. D. a členů družstva bylo vyúčtování provedené ONV prohlášeno za zmatečné a žalobci bylo dáno na vědomí, že „jest v jeho zájmu předati usedlost jak se k dnešnímu dni jeví se živým a mrtvým inventářem a MNV jest rozhodnut vyvolat zajištění usedlosti podle zákona č. 50/74 Sb.“ K tomu žalobce uvedl, že se vyjádří do 10. 4. 1956. Odvolací soud uzavřel, že i po tomto doplnění akceptuje závěr soudu prvního stupně, který je shodný se závěrem vysloveným v restitučním řízení, tj. že žalobce se přídělu vzdal ve smyslu § 132 odst. l ObčZ. Písemná forma tohoto úkonu ve smyslu § 40 ObčZ byla zachována a z hlediska jeho výkladu nelze mít pochyby o tom, že žalobce vůli vzdát se přídělu právně relevantním způsobem projevil – byť listiny neobsahují výslovně prohlášení o vzdání se přídělu, pak v celkovém kontextu jinak obsah interpretovat nelze: žalobce se vzdal přídělu ze zdravotních důvodů a zápis z 9. 4. 1956 se vztahuje jen k inventáři nezbytnému pro zajištění provozu předané usedlosti. Odvolací soud dospěl k závěru, že příděl, resp. nemovitosti, které příděl představuje, byly v roce 1956 ve vztahu ke státu volně zcizitelnými. Ani zákon č. 65/1951 Sb. nepředpokládal souhlas ONV k převodu nemovitostí do socialistického vlastnictví, a kromě toho vzdání se přídělu není převodem vlastnického práva, ale přechodem vlastnictví na stát. Dovolání proti svému rozsudku odvolací soud nepřipustil, když považoval otázku, zda příděl byl věcí, kterou nebylo možné ve smyslu § 132 odst. 2 ObčZ volně zcizit za řešenou rozsudkem dovolacího soudu. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasí s tím, že rozsudkem dovolacího soudu byla řešena otázka, zda příděl byl ve smyslu § 132 odst. 2 ObčZ volně zcizitelný. Její posouzení činí proto jeho rozsudek odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního významu. Závěr odvolacího soudu, který z volné zcizitelnosti vychází, považuje za nesprávný. Podle § 1 zákona č. 65/1951 Sb. byly nemovitosti převoditelné zásadně jen se souhlasem ONV. Pokud bylo stanoveno, že tohoto souhlasu není třeba v případě převodu nemovitostí na stát, bylo to dáno tím, že stát jako smluvní strana již souhlas s nabytím