22 Cdo 680/2005 — Nejvyšší soud

22 Cdo 680/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 6. 2006 Spisová značka:22 Cdo 680/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.680.2005.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 150 předpisu č. 513/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 680/2005 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně L. Ch., zastoupené advokátkou, proti žalovanému V. Ch., zastoupeného advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 5 C 385/94, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. března 2004, č. j. 21 Co 84/2000-373, takto : I. Dovolání se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Brno - venkov (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. října 1999, č. j. 5 C 385/94-184, vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví manželů tak, že žalobkyni přikázal do výlučného vlastnictví objekt bydlení č. p. 374 na pozemku parc. č. 1329, pozemek parc. č. 1329, objekt bydlení č. p. 205 na pozemku parc. č. 1330 a pozemek parc. č. 1330 v k. ú. a obci Ž., v ceně 769 410 Kč, žalovanému přikázal garáž ev. č. 259 na pozemku č. 1447/7 a pozemek parc. č. 1447/7, dále pozemky parc. č. 1836/2, 1838, 1839, 1934 a pozemek zapsaný ve zjednodušené evidenci původně pozemkový katastr parc. č. 1417, vše rovněž v k. ú. a obci Ž., v ceně 101 180 Kč. Uložil žalobkyni, aby zaplatila žalovanému na vyrovnání podílu částku 319 115 Kč do patnácti měsíců od právní moci rozsudku, a žalovanému, aby vyklidil nemovitosti přikázané žalobkyni do tří měsíců od právní moci rozsudku. Rozhodl také o nákladech řízení a soudním poplatku. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků, uzavřené 18. 10. 1969, zaniklo rozvodem ke dni 25. 10. 1991. Dohodou vypořádali účastníci zaniklé bezpodílové spoluvlastnictví manželů jen k věcem movitým. Za trvání manželství účastníci společně také pořídili shora specifikované nemovitosti, o jejichž vypořádání rozhodl soud podle § 149 odst. 3 a za použití § 150 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. Nemovitosti byly podle stavu ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví a cenového předpisu v době podání znaleckého posudku oceněny znalcem Ing. D. C. celkem částkou 870 590 Kč. Soud prvního stupně uvedl, že zvažoval přikázání nemovitostí do podílového spoluvlastnictví účastníků, neboť se nemohli dohodnout, komu mají být přikázány, a „poměrně vyšší cenu těchto nemovitostí a tomu pak odpovídající výši pohledávky žalovaného vůči žalobkyni“. K přikázání objektů bydlení čp. 205 a 374 (jde o dva konstrukčně samostatné, byť provozně propojené domy, přičemž dva pokoje jsou v domě č. p. 205 a dva pokoje s kuchyní a příslušenstvím v domě č. p. 374) žalobkyni byl soud prvního stupně veden tím, že žalovaný je dále výlučným vlastníkem domu čp. 472 na pozemku parc. č. 388 v k. ú a obci Ž., a má tak zajištěnou možnost bydlení. Žalovanému přikázal nemovitosti – garáž a pozemky, které lépe účelně využije, neboť žalobkyně nevlastní automobil a pozemky (ornou půdu a zahrady) není schopna vzhledem k nepříznivému zdravotnímu stavu řádně obhospodařovat. Při rovnosti podílů a ceně nemovitostí přikázaných ve výši 769 410 Kč žalobkyni a ve výši 101 180 Kč žalovanému a s přihlédnutím k vnosům žalobkyně 30 000 Kč a žalovaného 3000 Kč, uložil soud prvního stupně žalobkyni, aby zaplatila žalovanému na vyrovnání podílu částku 319 115 Kč ve lhůtě patnácti měsíců, kterou shledal jako odpovídající „poměrům žalobkyně“. Jí navrhovanou lhůtu splatnosti dvanácti měsíců prodloužil o další tři měsíce s odůvodněním, že uložil žalovanému, aby vyklidil nemovitosti přikázané žalobkyni ve lhůtě tří měsíců. To proto, že dům č. p. 472, který má ve výlučném vlastnictví, žalovaný opravuje. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. března 2004, č. j. 21 Co 84/2000-373 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že všechny nemovitosti v ceně 870 557, 50 Kč přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného, a uložil mu, aby zaplatil žalobkyni na vyrovnání podílu částku 462 278, 75 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku. Rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky, povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek a rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o náhradě nákladů řízení státu a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Protože soud prvního stupně vycházel z ceny nemovitostí stanovené podle právního předpisu, odvolací soud doplnil dokazování znaleckým posudkem Ing. M. K., z něhož zjistil obecnou (tržní) cenu nemovitostí ve výši 870 557,50 Kč, tj. cenu, za kterou by bylo možné nemovitosti ve stavu ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví v době podání posudku převést. Pro přikázání všech nemovitostí žalovanému, tedy i obou domů s pozemky, na kterých se nacházejí, bylo pro odvolací soud určující hledisko solventnosti účastníků. Přisvědčil odvolací námitce žalovaného o neschopnosti žalobkyně finančně se s ním vypořádat, která vyplývala i z jejího odvolání. Ta napadla odvoláním výrok o lhůtě k plnění, kterým jí bylo uloženo zaplatit náklady státu v podstatně nižších částkách ve lhůtě tří měsíců, než je částka, kterou by měla zaplatit na vypořádání žalovanému, s odůvodněním, že její majetkové poměry, kdy jejím jediným příjmem je invalidní důchod, se nezměnily. Žalobkyně při posledním jednání soudu prvního stupně uváděla, že finanční prostředky na vyrovnání podílu žalovanému si opatří za pomoci příbuzných, případně prodejem přikázaných nemovitostí, a je zřejmé, že se jí ani v dlouhém časovém úseku od rozvodu manželství nepodařilo žádné finanční prostředky obstarat. Naproti tomu žalovaný je výlučným vlastníkem dalšího rodinného domu, který může prodat za účelem získání prostředků na vypořádání podílu žalobkyně, případně žalobkyně může vést na tuto nemovitost výkon rozhodnutí. Dále vzal odvolací soud v úvahu, že žalovaný kontinuálně od rozvodu manželství ve společných domech bydlí a investuje do nich. Podle znaleckého posudku zhodnotily jeho investice nemovitosti o 20 000 Kč, přičemž skutečně vynaložené náklady představují částky vyšší. Kromě toho aktuální stav nemovitostí, jak bylo rovněž zjištěno ze znaleckého posudku, vyžaduje pro zajištění jejich náležité obyvatelnosti, investice asi ve výši 40 000 Kč. Za této situace by přikázání společných domů žalobkyni bylo podle odvolacího soudu formálním aktem, neboť by byla nucena je obratem prodat. Neopodstatněnou shledal odvolací soud námitku žalovaného, že některé nemovitosti, tj. pozemky, nechtěl. Nepovažoval za spravedlivé, aby obytný dům (domy), o který měli oba účastníci zájem, byl přikázán jednomu z nich, zatímco pozemky, které naopak nechtěl žádný z nich, by byly přikázány druhému z nich jen pro vyrovnání podílů. S přihlédnutím k vnosům účastníků, jak je zjistil soud prvního stupně (30 000 Kč žalobkyně a 3 000 Kč žalovaný), odvolací soud žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni na vyrovnání podílu částku 462 278,75 Kč. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání a uvádí, že uplatňuje dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Jak dále uvedeno, jde o dovolací důvody podle § 237 odst. l písm. f), § 241 odst. 3 písm. c) a d) OSŘ ve znění před uvedenou novelou. Namítá, že nebyla předvolána k jednání odvolacího soudu, které se konalo 16. 3. 2004, o němž nebyla informována ani svým zástupcem. Je možné, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně na základě doplnění odvolání žalovaného z 10. 3. 2004, v němž uvedl, že žalobkyně má bytovou situaci definitivně a uspokojivě vyřešenou. Přitom žalobkyně už při jednání odvolacího soudu 26. 3. 2002 předložila k nahlédnutí dodatek smlouvy o nájmu obecního bytu, ze kterého vyplývá, že nájem zaniká vypořádáním bezpodílového spoluvlastnictví účastníků soudem. Po celou dobu od rozvodu manželství užíval společný majetek účastníků jen žalovaný, agresivním chováním „vyštval“ z domu žalobkyni i děti, vyměnil zámky a synovi od rozvodu platí na výživném stále jen 600 Kč měsíčně. Rozsudkem odvolacího soudu žalobkyně ztrácí možnost bydlení a z částky, kterou má obdržet na vypořádání podílu, byt nepořídí. Naproti tomu žalovaný, který má ve výlučném vlastnictví dům čp. 472, získal možnost bydlení v celkem deseti pokojích. Není zřejmé, jak odvolací soud dosp