22 Cdo 684/2004 — Nejvyšší soud

22 Cdo 684/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 9. 2004 Spisová značka:22 Cdo 684/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.684.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 153 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. § 143 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 684/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Ing. J. K., zastoupené advokátem, proti žalovanému Ing. J. K., zastoupenému advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 172/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. července 2002, č. j. 20 Co 193/2002 a 20 Co 194/2002-187, ve znění opravného usnesení, ze dne 17. února 2004, č. j. 20 Co 193/2002 a 20 Co 194/2002-208, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. července 2002, č. j. 20 Co 193/2002 a 20 Co 194/2002-187, ve znění opravného usnesení ze dne 17. února 2004, č. j. 20 Co 193/2002 a 20 Co 194/2002-208, ve výrocích I. a III. a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. prosince 2001, č. j. 26 C 172/96-140, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (dále „soud prvního stupně“) 16. 9. 1996 domáhala vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků jako bývalých manželů. Uvedla, že bezpodílové spoluvlastnictví manželů – účastníků (dále „BSM“) zaniklo rozvodem manželství ku dni 15. září 1993. BSM bylo vypořádáno dohodou účastníků z 12. 9. 1996 jen částečně, nevypořádána však zůstala hodnota živnosti žalovaného, který podnikal pod obchodním názvem Č. Hodnota jeho živnosti byla asi 1.400.000 Kč. Žalobkyně navrhla, aby znaleckým posudkem byla zjištěna hodnota živnosti žalovaného ke dni zániku BSM a poté mu uloženo, aby jí na vyrovnání podílů ze zaniklého BSM zaplatil polovinu hodnoty živnosti. Soud prvního stupně rozsudkem z 22. 1. 1997, č. j. 26 C 172/96-14, rozhodl tak, že zamítl „žalobu se žádostí, aby bylo rozhodnuto o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků k věcem, nabytým za trvání manželství, uzavřeného 15. 11. 1975.“ Dospěl k závěru, že BSM účastníků nebylo sice vypořádáno ani částečně jejich dohodou z 12. 9. 1996, ale vypořádat je nemůže ani soud. Návrh na jeho vypořádání soudem byl podán až 16. 9. 1996, tj. po uplynutí tříleté lhůty od zániku BSM stanovené v § 149 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění novely provedené zákonem č. 131/1982 Sb. (dále „ObčZ“), k němuž v daném případě došlo 15. 9. 1993, kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství účastníků. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením z 30. 5. 1987, č. j. 20 Co 112/97-21, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nepovažoval za správný závěr o tom, že žaloba nebyla podána ve lhůtě stanovené v § 149 odst. 3 ObčZ. Soud prvního stupně přehlédl, že konec tříleté lhůty počítané od 15. 9. 1993 připadl na 15. 9. 1996, což však byla neděle, a proto tato lhůta ve smyslu § 122 odst. 3 ObčZ skončila teprve nejblíže následující pracovní den, tedy dnem 16. 9. 1996, kdy byla žaloba podána. Při jednání soudu prvního stupně 29. 10. 1997 (čl. 24) žalobkyně uvedla, že na žalobě trvá s tím, že žádá, aby v žalobě byl výraz „hodnota živnosti“ nahrazen výrazem „hodnota podniku.“ Soud prvního stupně dalším rozsudkem z 6. 11. 1997, č. j. 26 C 172/96-27, žalobu zamítl, přičemž výrok tohoto rozsudku byl shodný s výrokem předchozího rozsudku z 22. 1. 1997. Dospěl k závěru, že věci náležející do BSM účastníků byly vypořádány dohodou z 12. 9. 1996, kterou považoval za platnou a kterou žalobkyně akceptovala, že „do rámce BSM nepatří hodnota živnosti žalovaného ani jiné nezahrnuté hodnoty“. Uvedl také, že ani není zřejmé, na jakém základě se žalobkyně vypořádání poloviny hodnoty živnosti či podniku žalovaného domáhá, když podnik tvoří souhrn majetkových hodnot sloužících podnikání žalovaného, tedy výkonu jeho povolání. Žalobkyně by se tak mohla domáhat, aby byly podle § 150 ObčZ zohledněny výraznější vklady ze společného majetku na oddělený majetek žalovaného, to však měla učinit při uzavírání dohody 12. 6. 1996, když „se nemůže samostatně takového zohlednění domáhat, neboť to lze provést pouze ve vztahu k celkové mase majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví.“ V odvolání proti tomuto rozsudku (čl. 38) a jeho doplnění (čl. 48) žalobkyně uvedla, že dohodou účastníků z 12. 9. 1996 zůstaly nevypořádány náklady - prostředky, které byly vynaloženy ze společného na ostatní majetek žalovaného, tj. na podnik žalovaného, když výše nákladů je otázkou dokazování, neboť sama neměla přístup k účetním dokladům žalovaného. Odvolací soud usnesením z 9. 4. 1998, č. j. 20 Co 10/98-51, rozsudek soudu prvního stupně z 6. 11. 1997, č. j. 26 C 172/96-27, znovu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že dohodou účastníků z 12. 9. 1996 bylo platně vypořádáno BSM účastníků jen částečně. Nevypořádána zůstala hodnota živnosti žalovaného, neboť účastníci uvedli, že „ohledně hodnoty živnosti a ohledně comba ke kytaře podají návrh na vypořádání u soudu.“ Je proto povinností žalobkyně, aby prokázala, co ze společných prostředků bylo vynaloženo na samostatný majetek žalovaného, sloužící jeho podnikání. Při jednání soudu prvního stupně 7. 12. 2001 žalobkyně uvedla, že „žalovaný v rámci podnikání vynaložil určité částky BSM, a to 200.000 Kč, jak sám uvedl v řízení o výživném dcery účastníků, 142.000 Kč na koupi automobilu Favorit, 75.000 Kč vrácená půjčka otci, 65.000 Kč cena zakoupeného automatu Clark, 125.000 Kč půjčka a úrok poskytnutá manželům N., 120.000 Kč dle vyjádření žalovaného plnění tichým společníkům. Tyto prostředky byly vynaloženy na podnikání ze společného majetku účastníků. Je tedy třeba je vypořádat v rámci vypořádání BSM“. Soud prvního stupně pak rozsudkem vyhlášeným téhož dne, č. j. 26 C 172/96-140, určil, že „z věcí, jež měli žalobkyně a žalovaný v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů připadá do vlastnictví žalovaného podnik: Ing. J. K. Č., IČ: …, místem podnikání P., D. 32“ (výrok I). Dále rozhodl, že „žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 700.000,- Kč a to do 60 dnů od právní moci rozsudku“ (výrok II.) a o nákladech řízení a soudním poplatku (výroky III. – VI.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno k 15. 9. 1993 a ke dni zániku manželství žalovaný podnikal jako fyzická osoba pod obchodním jménem ing. J. K. – Č., s předmětem podnikání úklidové služby, přičemž podle tvrzení žalovaného úklidové služby neprováděl osobně, nýbrž prostřednictvím zaměstnanců. Dohodou ze dne 12. června. 1996 došlo mezi účastníky k částečnému vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále „BSM“). Dále soud prvního stupně uvedl, že „předmětem sporu je právní posouzení, zda předmětem vypořádání je podnik podnikajícího manžela, tedy jeho cena nebo výdaje vynaložené ze společného majetku manželů případně jednotlivé věci zahrnující podnik nebo tyto věci s vyloučením věcí sloužících k podnikání, a přirozeně cena takového předmětu vypořádání.“. Podle soudu prvního stupně „předmětem vypořádání BSM je podnik žalovaného“, který dohodou z 12. 9. 1996 vypořádán nebyl. Podnik je věcí hromadnou ve smyslu § 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále „ObchZ“). Na jeho právní poměry se použijí ustanovení o věcech v právním smyslu. Jestliže § 143 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1997 Sb. (dále „ObčZ“) stanovil, že předmětem BSM je vše, co může být předmětem vlastnictví, potom je předmětem BSM také podnik jednoho z manželů, a to jako celek, nikoli jeho jednotlivé složky. Podnik je tvořen hmotnou složkou podnikání (věci jako vybavení kanceláří, automobil, výrobní stroje, osobní složkou (struktura a kvalifikační úroveň zaměstnanců, jejich zkušenosti apod., a nehmotnou složkou (práva a majetkové hodnoty účelově k provozování podniku určené, obchodní jméno a také např. dobré jméno). Zahrnutí podniku do BSM však nezakládá účast druhého z manželů na rozhodování o podniku za trvání BSM. Podnik je proto způsobilým předmětem vypořádání BSM účastníků. Nejde o věc sloužící k výkonu povolání žalovaného, neboť za věc sloužící výkonu povolání jednoho z manželů se považují věci, jimiž podni