22 Nd 366/2019 — Nejvyšší soud

22 Nd 366/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 9. 2019 Spisová značka:22 Nd 366/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:22.ND.366.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podjatost Dotčené předpisy:§ 14 o. s. ř. § 16 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:26. 11. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Nd 366/2019-1818 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. N., narozené XY, t. č. neznámého pobytu, zastoupené opatrovníkem L. V., advokátem se sídlem XY, proti žalovanému I. N., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Martinem Krejzou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, Eliášova 922/21, o zaplacení 25.000 Kč měsíčně s úrokem z prodlení a vydání zápočtového listu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 34/2016, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu, uplatněné žalobkyní v řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, č. j. 23 Co 260/2016-769, vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 21 Cdo 2005/2019, takto: Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Jiří Doležílek, JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D., a JUDr. Pavel Malý nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 21 Cdo 2005/2019. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 4. 2016, č. j. 10 C 34/2016-616, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 25.000 Kč měsíčně s úrokem ve výši 8,05 % ročně z této částky od 16. 1. 2011 do právní moci rozsudku (výrok I.), co do nároku žalobkyně na vydání správně vyplněného zápočtového listu řízení zastavil (výrok II.) a nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení (výrok III.). Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. 11. 2016, č. j. 23 Co 260/2016-769, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu platného od 1. 6. 2019 do 30. 6. 2019 (věc byla Nejvyššímu soudu opětovně předložena dne 4. 6. 2019 poté, co byl spis vrácen soudu prvního stupně, neboť byl k rozhodnutí o dovolání předložen předčasně) má dovolání projednat a rozhodnout o něm senát 21 Cdo ve složení JUDr. Jiří Doležílek (předseda senátu), JUDr. Pavel Malý a JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. Řízení o něm je u Nejvyššího soudu vedeno pod sp. zn. 21 Cdo 2005/2019. Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 28. 7. 2019 vznesla žalobkyně námitku podjatosti výše jmenovaných soudců. Následně námitku podjatosti několikrát doplnila. Pochybnosti o nepodjatosti JUDr. Jiřího Doležílka vyslovila na základě způsobu, jakým naložil s dovoláním ze dne 18. 1. 2019 (resp. 20. 1. 2019, kdy bylo předmětné dovolání podáno L. V.), vedeným u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 21 Cdo 573/2019. Předmětné dovolání bylo soudu prvního stupně vráceno bez věcného projednání, tento způsob vyřízení žalobkyně označuje za podvod. Má za to, že ignoroval-li JUDr. Jiří Doležílek řádně podané dovolání, nepřikročil k jeho věcnému vyřízení a přípisem soudu prvního stupně si vyžádal sepsání jiného, podvodného dovolání, jde o jeho snahu zakrýt předchozí nesprávný postup soudců, zejména L. B., pravděpodobně příbuzné V. B. (kolegy JUDr. Jiřího Doležílka). Pochybnost o jeho nestrannosti spatřuje i ve skutečnosti, že byl jmenován soudcem spolu se soudkyní J. D. a L. V., tedy soudci, kteří měli v právní věci žalobkyně nějakým způsobem figurovat. Současně uvádí, že JUDr. Jiří Doležílek záměrně manipuluje s daty podání dovolání tak, aby jí znemožnil dosažení spravedlnosti. Má za to, že v případě, kdy by bylo dovolacím soudem nejprve řešeno „podvodné dovolání pod sp. zn. 21 Cdo 2005/2016, tak další dovolání, které má spis. zn. 21 Cdo 2172/2019 (původně spis. zn. 21 Cdo 573/2019) by nemělo smysl.“ Dále upozornila na to, že po opětovném předložení dovolání Nejvyššímu soudu nedošlo neprodleně k jeho zaregistrování, stalo se tak až po její urgenci. Důvody pro pochybnost o nepodjatosti JUDr. Jiřího Doležílka spatřuje i ve skutečnosti, že nedodržuje pracovní morálku a zákony, když učí v soukromých kurzech soukromé agentury. Námitku podjatosti zbývajících členů senátu 21 Cdo odůvodňuje tím, že měli vědět, že jednání JUDr. Jiřího Doležílka je nesprávné a nezákonné. Pokud tento podvod nerozpoznali a ničeho neučinili, má žalobkyně za to, že je dána i jejich podjatost. V neposlední řadě uvádí, že její dotazy a podněty jsou soudy opakovaně ignorovány, resp. ledabyle odbývány, a to i ze strany předsedy a místopředsedy Nejvyššího soudu. Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Jiří Doležílek, JUDr. Pavel Malý a JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D., se k námitce podjatosti vyjádřili tak, že k věci, účastníkům řízení a ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah, a že jim nejsou známy žádné skutečnosti, které by zakládaly pochybnosti o jejich nepodjatosti. Podle ustanovení § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4). Ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Podle ustáleného výkladu podávaného rozhodovací praxí (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Senát Nejvyššího soudu, kterému přísluší rozhodnout o námitce žalobkyně podle § 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř., dospěl k závěru, že důvody, které žalobkyně uvádí, k vyloučení jmenovaných soudců z rozhodnutí v uvedené věci vést nemohou. Námitka žalobkyně je z podstatné části založena na skutečnosti, že nesouhlasí s postupem JUDr. Jiřího Doležílka v projednávané věci, když se domnívá, že jí bylo tímto postupem odepřeno právo na spravedlivý proces. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. však důvodem pro vyloučení soudce zásadně nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 33/2000). Ve vztahu ke zbývajícím výše jmenovaným soudcům senátu 21 Cdo přitom žalobkyně svoji námitku ničím jiným nezdůvodňuje. Důvodem pro pochybnosti o nestrannosti JUDr. Jiřího Doležílka není ani námitka možného propojení soudkyně L. B. a V. B. (předsedy senátu XY), ani tvrzení, že JUDr. Jiří Doležílek byl jmenován soudcem ve stejný den jako soudci ve věci žalob