23 Cdo 1887/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1887/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 11. 2024 Spisová značka:23 Cdo 1887/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.1887.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pojištění Smluvní pokuta Dotčené předpisy:§ 2820 odst. 1 o. z. § 2048 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:7. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1887/2023-117 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně EULER HERMES SA, se sídlem 1000 Brusel, Avenue des Arts 56, Belgické království, registrační číslo 0403248596, jednající v České republice prostřednictvím EULER HERMES SA, organizační složka, se sídlem v Praze 8, Libeň, Voctářova 2497/18, identifikační číslo osoby 24181161, zastoupené Mgr. Davidem Urbancem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, proti žalované ART Construction and Building Praha s.r.o. v likvidaci, se sídlem v Praze 1, Staré Město, Kaprova 42/14, identifikační číslo osoby 03574555, zastoupené Mgr. Lubomírem Kazdou, advokátem se sídlem v Praze 1, Půtova 1219/3, o zaplacení 387 173,34 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 76 C 2/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze, ze dne 31. 1. 2023, č. j. 16 Co 397/2022-98, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2023, č. j. 16 Co 397/2022-98, v části výroku I, v níž byl potvrzen výrok II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 8. 2022, č. j. 76 Co 2/2022-58, o zamítnutí žaloby ve vztahu k částce 59 060,34 Kč, se mění tak, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 8. 2022, č. j. 76 Co 2/2022-58, se mění ve výroku II jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 59 060,34 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku ve výši 107 871,50 Kč, na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 19 990,80 Kč a na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 11 743 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou na žalované domáhala podle § 2820 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, zaplacení částky 328 113 Kč s příslušenstvím, kterou dne 22. 12. 2020 vyplatila pojištěné společnosti GIENGER Tábor spol. s r.o., identifikační číslo 29216834, dále jen „poškozená“, na základě pojistné smlouvy č. 7010803 o pojištění úvěrů ze dne 30. 11. 2010, ve znění dodatku č. 25 ze dne 29. 1. 2018, jejímž předmětem bylo pojištění rizika nezaplacení pohledávek, a dále smluvní pokuty ve výši 59 060,34 Kč, sjednané mezi poškozenou a žalovanou v rámcové dohodě o prodeji zboží č. 7792 ze dne 7. 12. 2015, a to za dobu od 23. 12. 2020 do 17. 12. 2021, dále jen „rámcová dohoda“, a náhrady nákladů spojených s vymáháním čtyř pohledávek ve výši 4 800 Kč. Žalovaná žalobou uplatněný nárok zcela neuznala. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 8. 2022, č. j. 76 C 2/2022-58, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 328 113 Kč s příslušenstvím včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 59 060,34 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 3 600 Kč (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III). 3. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností Euler Hermes Čescob, úvěrová pojišťovna, a.s., identifikační číslo 25603370, a společností GIENGER spol. s r.o., identifikační číslo 44018045, byla dne 30. 11. 2010 uzavřena pojistná smlouva č. 7010803 o pojištění úvěrů, která byla následně změněna dodatkem č. 25 uzavřeným žalobkyní dne 29. 1. 2018 s automatickou obnovou, dále jen „pojistná smlouva ve znění dodatku č. 25“, dle kterého byla pojistná smlouva rozšířena tak, že se její účinnost vztahovala i na poškozenou jako osobu oprávněnou (pojištěnou). Předmětem smlouvy bylo škodové pojištění, které krylo majetkové ztráty poškozené vzniklé jí v důsledku nezaplacení jejích pohledávek, jež mají původ v prodeji zboží nebo poskytování služeb. Mezi poškozenou a žalovanou byla dne 7. 12. 2015 uzavřena rámcová dohoda, na jejímž základě byly realizovány dodávky zboží, v níž bylo v článku V sjednáno, že kupní smlouva je uzavřena dodáním zboží a v článku IX že se žalovaná zavazuje zaplatit poškozené smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z dlužné částky za každý den prodlení se zaplacením kupní ceny za zboží včetně daně z přidané hodnoty. Z doložených faktur bylo zjištěno, že poškozená vyúčtovala žalované faktury za dodání zboží ve výši 205 935 Kč se splatností dne 23. 3. 2020, dále ve výši 3 766 Kč se splatností dne 30. 3. 2020, ve výši 45 551 Kč se splatností dne 6. 4. 2020 a ve výši 97 551 Kč se splatností dne 9. 3. 2020, přičemž fakturované zboží bylo dodáno žalované, o čemž svědčí podpisy jejího zaměstnance na dodacích listech. Na základě pojistné smlouvy ve znění dodatku č. 25 došlo ze strany žalobkyně k likvidaci pojistné události, která spočívala v krytí majetkové ztráty, která poškozené vznikla, když žalovaná neuhradila výše uvedené pohledávky za dodané zboží a žalobkyně dne 22. 12. 2020 vyplatila poškozené částku ve výši 328 113 Kč. Žalobkyně dne 19. 11. 2021 zaslala žalované oznámení o přechodu pohledávek spojené s předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky a smluvní pokuty počítané od 23. 12. 2020 do zaplacení, žalovaná však neuhradila ničeho. 4. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je vůči žalované zčásti po právu. Mezi žalobkyní a poškozenou byla uzavřena pojistná smlouva ve znění dodatku č. 25, na jejímž základě žalobkyně vyplatila poškozené pojistné plnění ve výši 328 113 Kč za majetkovou ztrátu představující neuhrazenou kupní cenu za zboží dodané poškozenou žalované, která poškozené jako prodávající řádně a včas neuhradila kupní cenu, ačkoli předmětné zboží převzala. Výplatou pojistného plnění poškozené pak žalované vznikla povinnost splnit svůj závazek přímo žalobkyni, a to ve výši, ve které žalobkyně poskytla dlužné plnění za žalovanou, neboť pohledávka na ni přešla na základě zákonné cese podle § 2820 o. z. Jelikož se však jedná o právo na regresní postih pojistitele, který v důsledku pojistné události plnil pojistné plnění ze sjednaného škodového pojištění, je výše postoupené pohledávky omezena tím, co pojistitel poskytl oprávněné osobě. Jelikož žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by poškozené vyplatila pojistné plnění i co do výše částky 59 060,34 Kč jakožto smluvní pokuty, náleží jí pouze náhrada v rozsahu poskytnutého plnění ve výši 328 113 Kč. Dále přiznal žalobkyni jednu paušální náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč s odůvodněním, že žalobkyně vymáhá na žalované pouze jednu pohledávku z titulu regresního nároku, a proto v rozsahu tří paušálních náhrad žalobu zamítl. Žalobkyni dále přiznal příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení počítaného od 23. 12. 2020 do zaplacení ve výši určené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II a III (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 6. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, jakož i s jím provedeným právním posouzením věci. Konstatoval, že soud prvního stupně postupoval správně, posoudil-li věc dle právní úpravy pojistné smlouvy obsažené v ustanovení § 2758 a násl. o. z., zejména dle § 2820 o. z., jenž upravuje zákonnou cesi, přičemž odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2593/2018. Ztotožnil se rovněž s jazykovým výkladem § 2820 odst. 1 o. z., ze kterého vyplývá, že kvantitativní omezení „do výše vyplaceného pojistného plnění“ (dále jen „kvantitativní omezení“) se vztahuje nejen na jistinu pohledávky, ale na vše, co s ní na pojistitele přešlo. Žalobkyně se proto nemůže po žalované domáhat zaplacení smluvní pokuty ve výši 59 060,34 Kč, která nebyla součástí pojistného plnění vyplaceného dne 22. 12. 2020, a ani jím být nemohla, neboť jde o smluvní pokutu vyčíslenou žalobkyní až za dobu od 23. 12. 2020 do 17. 12. 2021, tedy za dobu po výplatě pojistného plnění. Žalobkyně tak dle odv