23 Cdo 331/2026 — Nejvyšší soud

23 Cdo 331/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 3. 2026 Spisová značka:23 Cdo 331/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:23.CDO.331.2026.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odklad právní moci Odklad vykonatelnosti Dotčené předpisy:§ 243 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:2. 4. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 331/2026-496 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně Z. K., zastoupené JUDr. Janem Fričem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pod Hybšmankou 2818/3, proti žalovanému M. R., zastoupenému JUDr. Alenou Blanickou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1381/77, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 137/2024, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2025, č. j. 27 Co 117/2025-236, o návrhu žalovaného na odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, takto: Návrh žalovaného na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2025, č. j. 27 Co 117/2025-236, se zamítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha-západ jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 1. 2025, č. j. 5 C 137/2024-181, určil, že žalobkyně je vlastníkem ve výroku specifikovaných nemovitostí (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II co do výše náhrady nákladů řízení a ve zbývající části výroku II a ve výroku I jej potvrdil (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu žalovaný podal dovolání a spolu s ním návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozsudku, jenž odůvodnil tím,že je závažně ohrožen na svých právech, neboť v případě, že by žalobkyně převedla předmětné nemovitosti (k nimž soudy určily její vlastnické právo) třetí osobě, žalovaný by přišel o bydlení a o veškeré zázemí, které po celý svůj život budoval. Žalobkyně přitom dosud žalovanému neposkytla žádné finanční vypořádání za zhodnocení vydaných nemovitostí, a v případě jejich prodeje se tak uvedená pohledávka žalovaného může stát nedobytnou. Ze shora uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby dovolací soud odložil právní moc napadeného rozsudku, případně jeho vykonatelnost, a následně aby dovolací soud rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Ve vyjádření k dovolání žalobkyně podrobně zpochybnila dovolací námitky žalovaného, označila jeho dovolání za nepřípustné a nedůvodné a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. 5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o návrhu žalovaného na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 6. Podle § 243 o. s. ř. může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. 7. V usnesení ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, Nejvyšší soud formuloval předpoklady, za nichž lze vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí, přičemž dovodil, že materiální právní moc dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí je možné odložit jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady (výroku) rozhodnutí do poměrů účastníka řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti [například proto, že jde o rozhodnutí, kterým se neukládá povinnost k plnění, a jež není podkladem pro výkon rozhodnutí (exekučním titulem)]. Takovým rozhodnutím je například rozsudek, jímž bylo určeno, že tu právní vztah nebo právo je či není (§ 80 o. s. ř.); k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 20 Cdo 498/2004, uveřejněné pod číslem 66/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. 8. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal důvod pro odklad právní moci té části výroku I napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil výrok I rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo určeno, že žalobkyně je vlastnicí ve výroku specifikovaných nemovitostí, neboť z obsahu spisu ani z odůvodnění návrhu žalovaného na odklad právní moci napadeného rozsudku nevyplývá, že by žalovaný byl závažně ohrožen ve svých právech. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně byla již dne 24. 11. 2025, s právními účinky ke dni 20. 10. 2025, zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí (viz výpis z katastru nemovitostí na č. l. 407 spisu). Z veřejně přístupné katastrální databáze https://nahlizenidokn.cuzk.gov.cz/ se pak podává, že dne 5. 1. 2026 došlo k provedení vkladu vlastnického práva k nemovitostem ve prospěch třetí osoby, a žalobkyně tak již není vlastníkem předmětných nemovitostí. 9. Odklad právní moci napadeného rozsudku by přitom mohl mít vliv na žalovaným zmiňované riziko převodu nemovitostí na třetí osobu pouze za předpokladu, že by jako vlastník předmětných nemovitostí byl nadále veden žalovaný, tj. nedošlo-li by dosud ke změně zápisu vlastníka v katastru nemovitostí; dojde-li však ke změně zápisu vlastníka v katastru nemovitostí, je institut odkladu právní moci pro žalovaným sledovaný účel nástrojem nevhodným. Převedení předmětné nemovitosti žalobkyní na třetí osobu v mezidobí mezi právní mocí napadeného rozsudku do případného zrušujícího rozsudku dovolacího soudu by mohl žalovaný zabránit podáním návrhu na vydání předmětného opatření zakazujícího žalobkyni dispozici s předmětným pozemkem, jak ostatně také učinil, přičemž tento návrh byl zamítnut usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 13. 1. 2026, č. j. 5 C 137/2024-429, jež nabylo právní moci dne 26. 1. 2026. Z výše uvedených důvodů tak návrhu žalovaného na odklad právní moci napadeného rozsudku nebylo možné vyhovět (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2856/2022, ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3377/2023, či ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5196/2017). 10. Jestliže žalovaný in eventum navrhoval, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku, pak Nejvyšší soud připomíná, že mezi předpoklady, za nichž lze vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. patří (mimo jiné) to, že podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí odvolacího soudu lze (případně též ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci a že dovolání je přípustné (subjektivně i objektivně); viz judikaturu citovanou v bodu 7 odůvodnění shora. 11. Z uvedeného vyplývá, že není možné odložit vykonatelnost napadeného rozsudku v té části výroku I, jíž odvolací soud potvrdil výrok I rozsudku soudu prvního stupně, neboť uvedeným výrokem nebyla žalovanému uložena povinnost k plnění, nýbrž určeno vlastnické právo žalobkyně, a podle uvedeného výroku (jeho části) tak ani nelze nařídit výkon rozhodnutí či exekuci. Konečně nelze odložit vykonatelnost (jakož ani právní moc) napadeného rozsudku ve výrocích týkajících se nákladů řízení (tj. v té části výroku I, jíž odvolací soud potvrdil výrok II rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, a ve výroku II o náhradě nákladů odvolacího řízení), neboť vykonatelnost či právní moc dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu lze odložit za podmínek stanovených v § 243 o. s. ř. jen ve vazbě na ty výroky napadeného rozhodnutí, proti nimž je dovolání přípustné. Jelikož dovolání proti rozhodnutí o nákladech řízení přípustné není [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.], je pojmově vyloučeno také rozhodnout o odkladu vykonatelnosti či právní moci takového rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 24 Cdo 182/2022, ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2856/2022, či ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3377/2023). 12. Jelikož v projednávané věci nejsou splněny předpoklady, za nichž lze návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti podle § 243 o. s. ř. vyhovět, Nejvyšší soud (aniž by jakkoliv předjímal výsledek dovolacího řízení) n