23 Cdo 923/2025 – Nejvyšší soud

23 Cdo 923/2025-80 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Š. P., zastoupené Alexandrem Petričko, advokátem se sídlem v Liberci, Chrastavská 188/27, proti žalovanému T. H., zastoupenému Mgr. Vendulou Krumlovou, advokátkou se sídlem ve Varnsdorfu, Strakonická 3242, o zaplacení částky 161.201,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 20 C 289/2023, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 11. 2024, č. j. 30 Co 346/2024-66, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 11. 2024, č. j. 30 Co 346/2024-66, a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 7. 2024, č. j. 20 C 289/2023-57, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Liberci k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 161.201,25 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že si v srpnu 2021 u žalovaného objednala blíže specifikované stavební práce spojené s rekonstrukcí koupelny. Žalovaný práce prováděl s jeho bratrem ve dnech 20. až 28. 8. 2021. Materiál na rekonstrukci zakoupila žalobkyně a žalovanému hradila pouze vykonanou práci a příp. náklady spojené s průběžným nákupem materiálu. Celkem žalovanému uhradila 20.000 Kč. Po dokončení prací byla zjištěna nefunkčnost odtoku a časem se začaly projevovat další závady. Žalobkyně nekvalitu u žalovaného reklamovala. Koupelnu z počátku mohla užívat jen v omezené míře, posléze ji musela přestat používat úplně. Žalobkyně se obrátila na soudního znalce Ing. Morávka, který před bouracími pracemi dne 18. 2. 2023 a 25. 3. 2023 provedl místní šetření (posudek ZP 018127/2023). Žalobkyně vyčíslila náklady na potřebné odstranění vad a škod způsobených žalovaným, a to podle průměru jí vyžádaných cenových nabídek M. Š. a spol. Figis s.r.o., tj. ve výši 161 201,25 Kč. 2. Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 26. 7. 2024, č. j. 20 C 289/2023-57, žalobu doručenou Okresnímu soudu v Liberci dne 16. 10. 2023, ve znění doplnění ze dne 29. 4. 2024, odmítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že vzhledem k neúplnosti a neurčitosti podání žalobkyni usnesením ze dne 2. 4. 2024, č. j. 20 C 289/2023-51, dle ust. § 43 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval k odstranění vad žaloby. 4. Žalobkyně následně v podání ze dne 29. 4. 2024 mj. uvedla, že než bylo přistoupeno k pracím žalovaného, tak nechala starou koupelnu na své náklady zcela vybourat a odklidit, a vymezila, jaký materiál zakoupila. Ústní smlouva se měla týkat „komplet“ obložení celé koupelny, vyspárování, vč. veškerých zednických prací, montáže světel a začišťovací práce v koupelně. Za předmětné práce žalovanému uhradila 2 × 10 000 Kč. K předání koupelny došlo 28. 8. 2021 a shrnula dílčí závady a úkony. Rovněž zmínila již výše uvedený znalecký posudek, který doporučil celou koupelnu rekonstruovat znovu. Závěrem vymezila částky za jednotlivé vadné úkony žalovaného v celkové výši 195.552 Kč, s tím, že jako laik nedokáže ceny za jednotlivé úkony navrhnout. 5. Soud prvního stupně uvedl, že z žalobního návrhu a jeho doplnění je možno potenciálně dovozovat, že nároky žalobkyně uplatňuje z vícero právních důvodů. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela ústní smlouvu, na jejímž základě pro ni žalovaný prováděl specifikované sjednané práce. S výsledky jeho práce však nebyla spokojena, proto jej měla vyzývat k odstranění nedostatků – nejprve „neoficiálně“, posléze prostřednictvím zástupce. Výčtem vymezila, jaké finanční částky by na odstranění těchto nedostatků měly být použity. Navíc oproti žalobnímu petitu jsou tyto částky odlišné (161.201,25 Kč a 195.552 Kč), přičemž dle soudu prvního stupně má žalobce jako účastník řízení povinnost tvrzení a je tedy v žalobě, případně jejím doplnění povinen vylíčit všechny rozhodující skutečnosti, jejichž logickým a obsahově odpovídajícím výsledkem je pak žalobní petit a v případě žaloby na plnění i konkrétní žalovaná částka. 6. Soud prvního stupně konstatoval, že mu není zřejmé, jaká částka by měla být předmětem řízení, a ze skutkových tvrzení nelze dovodit ani na základě jakého právního základu, když podstatná tvrzení absentují, a uzavřel, že vzhledem k uvedeným nedostatkům, a protože se soudu nepodařilo odstranit vady podání, bez jejichž odstranění není možné v řízení pokračovat, podání žalobkyně odmítl. 7. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. 11. 2024, č. j. 30 Co 346/2024-66, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý výrok). 8. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně ani po výzvě vady svého podání neodstranila. Není především zřejmé, jakých konkrétních nároků a v jaké výši se žalobkyně domáhá. Žalobkyně v žalobě učinila předmětem řízení požadavek na zaplacení celkové částky 161.201,25 Kč, v doplnění žaloby (v jehož rámci tak vyčíslila jednotlivé práce, které bude třeba provést) však uvádí částku odlišnou, tj. 195.552 Kč. Z této odlišné částky, která nemá být předmětem řízení, pak vyčísluje, a to navíc mnohdy zcela neurčitě, cenu za jednotlivé úkony k odstranění vad a škod. Žalobkyně dle odvolacího soudu musí v případě každého poškození uvést konkrétní částku, kterou za to které poškození požaduje nahradit. Pokud žalobkyně své požadavky, a to i pokud jde o konkrétní částku za jednotlivá poškození, řádně nevymezí, není možné jednat o věci samé a žaloba je tak neprojednatelná. V daném případě není ani zřejmé, v jakém rozsahu z žalované částky se jedná o nárok na náhradu škody a v jakém rozsahu se jedná o nárok plynoucí z práv z vadného plnění, když žalobkyně uvádí souhrnně, že částka 161.201,25 Kč představuje „náklady potřebné k odstranění vad a škod“. 9. Odvolací soud tak uzavřel, že za situace, kdy žalobkyně ve svých podáních neuvedla obsahově určitá tvrzení o všech skutečnostech, které jsou rozhodné pro individualizaci předmětu řízení v návaznosti na konkrétní skutkový děj a posouzení věci z hlediska hmotného práva, představuje nedostatek všech potřebných tvrzení vadu žaloby ve smyslu § 43 o. s. ř., neboť nelze jednoznačně dovodit, o jaký skutek jde. Není seznatelné, jakou konkrétní částku žalobkyně po žalovaném požaduje a z jakého důvodu, a není zřejmé, jakou konkrétní částku za jednotlivé „poškození“ učinila žalobkyně předmětem řízení, v jakém rozsahu se jedná o nárok na náhradu škody a v jakém rozsahu jde o nárok z vadného plnění. Soud prvního stupně proto postupoval správně, jestliže podání dle § 43 odst. 2 o. s. ř. pro vady odmítl, neboť jde v případě absence vylíčení rozhodujících skutečností o takový nedostatek podání, který brání dalšímu pokračování v řízení. II. Dovolání a vyjádření k němu 10. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 o. s. ř., jelikož odvolací soud se při řešení otázky projednatelnosti žaloby z hlediska žalobních tvrzení a vymezení žalobního nároku odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 11. Dovolatelka s odkazem na rozhodovací praxi dovolacího soudu (např. usnesení ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 25 Cdo 973/2002, ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1988/2009, či ze dne 3. 1. 2023, sp. zn. 30 Cdo 3249/2021) uvádí, že požadavek projednatelnosti její žaloby byl naplněn, a odvolací soud tedy věc nesprávně právně posoudil (dovolací důvod dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.), jestliže žalobu odmítl. Namítá, že dostatečně vylíčila skutkový děj, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jednoznačnou individualizaci. I kdyby neuvedla všechna potřebná tvrzení významná podle hmotného práva, nemůže jít o vadu žaloby, která by bránila projednání. Žaloba byla sama o sobě označena jako „žaloba o náhradu škody“ a žalobní petit v žalobě koresponduje s tvrzeními a předloženými důkazy. Žalobní petit je přesný, určitý a srozumitelný a je z něho zřejmé, jaká povinnost má být žalovanému uložena. 12. Dovolatelka dále uvádí, že v doplnění žaloby k požadavku soudu vyspecifikovala částkami jednotlivé práce sice v celkové částce 195.552 Kč, nicméně neshledala důvodu pro rozšíření žaloby, takže předmětem řízení nadále zůstala původně žalovaná částka 161.201,25 Kč. To, že žalobu nerozšířila, ani to, že výše uplatněné částky je průměrem dvou cenových nabídek, nemůže být podle jejího názoru důvodem pro odmítnutí žaloby. 13. Dle dovolatelky tak byl skutkový děj vylíčen dostatečně a nebylo důvodu, aby byla žaloba odmítnuta. Proto navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 14. Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil. III. Přípustnost dov