24 Cdo 586/2023 — Nejvyšší soud

24 Cdo 586/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 5. 2023 Spisová značka:24 Cdo 586/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.586.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dědění Odúmrť Dotčené předpisy:§ 1706 o. z. § 1634 odst. 1,2 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:27. 8. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 586/2023-412 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně Komerční banky a. s., identifikační číslo osoby 45317054, se sídlem V Praze 1, Na Příkopě 33/969, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, identifikační číslo osoby 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 133 602,48 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 4/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2022, č. j. 22 Co 133/2022-368, takto: I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) se žalobkyně domáhala zaplacení částky 134 104,85 Kč s příslušenstvím. Původně byla žaloba podaná i proti „okruhu dědiců z pozůstalostního řízení vedeného u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 10 D 580/2014 po zůstaviteli M. Č., narozeném XY a zemřelém 12. 9. 2014“, [dále jen „zůstavitel“]. Žalobkyní požadovaná částka představovala pohledávku ze dvou smluv o úvěru, konkrétněji č. 0099001171325 ze dne 14. 8. 2011 a č. 6020012220700 ze dne 25. 1. 2012, jež byly uzavřeny mezi žalobkyní a zůstavitelem. V průběhu řízení došlo ke zpětvzetí žaloby vůči „okruhu dědiců z pozůstalostního řízení po zůstaviteli“ poté, co vyšlo najevo, že dědictví po zemřelém zůstaviteli připadlo jako odúmrť České republice (státu). Pohledávky z úvěrových smluv byly přihlášeny do pozůstalostního řízení tak, jak byly vyčísleny ke dni úmrtí zůstavitele. Pohledávka z úvěrové smlouvy ze dne 14. 8. 2011 byla přihlášena v celkové výši 355 163,48 Kč (včetně části, která nebyla k datu úmrtí zůstavitele splatná), tvořené jistinou ve výši 353 595,44 Kč, řádnými úroky vyčíslenými ve výši 1 399,83 Kč, poplatky vyčíslenými ve výši 170 Kč a úrokem z prodlení vyčísleným v rozsahu 1,21 Kč. Z úvěrové smlouvy ze dne 25. 1. 2012 byla do dědického řízení ke dni smrti zůstavitele přihlášena pohledávka ve výši 69 006,59 Kč, tvořená jistinou ve výši 68 315,50 Kč (včetně části, která nebyla k datu úmrtí zůstavitele splatná) a řádnými úroky ve výši 691,09 Kč. V návaznosti na usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 28. 12. 2018, č. j. 10 D 580/2014-158, kterým bylo, z titulu odúmrti, potvrzeno nabytí dědictví žalované, žalovaná uhradila dne 27. 2. 2019 částku 424 170,08 Kč na předmětné pohledávky do výše, v jaké byly přihlášeny do dědického řízení. Žalobkyně následně vzala žalobu částečně zpět podáním ze dne 1. 2. 2021, co do uhrazené jistiny obou úvěrů a co do části smluvních úroků a úroků z prodlení a u úvěru ze dne 14. 8. 2011 i co do poplatků ve výši 640 Kč (z nichž byla žalovanou uhrazena částka 170 Kč). Zároveň bylo na základě stejného podání řízení rozšířeno tak, že po částečném zpětvzetí a rozšíření žaloby zůstal předmětem řízení požadavek na zaplacení částky 137 585,27 Kč, skládající se z požadavku na zaplacení částky z úvěrové smlouvy ze dne 14. 8. 2021 představující poplatky 3 700 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 64 096, 42 Kč (z částky 352 498,26 Kč od 10. 1. 2015 ve výši 5,9 % ročně do 14. 7. 2016, a dále ve výši 4 % ročně do 27. 2. 2019) a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení vyčíslený na částku 11 565,67 Kč (za dobu od 10. 1. 2015 do 27. 2. 2019), a dále z požadavku na zaplacení z úvěrové smlouvy ze dne 25. 1. 2012, a to smluvního úroku v kapitalizované výši 43 889,06 Kč (15,9 % ročně od 10. 1. 2015 do 27. 2. 2019) a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14 334,12 Kč (od 10. 1. 2015 do 27. 2. 2019). Žalobkyně trvala na úhradě této částky s odůvodněním, že smrtí zůstavitele nedošlo k zániku úvěrových smluv. Smrtí dlužníka jeho povinnosti (dluhy) nezanikají a okamžikem smrti zůstavitele „se vlastníkem pozůstalostního jmění, tedy i závazků z výše uvedených smluv“, stává dědic. Pozůstalost jako odúmrť připadla státu, na který je třeba v souladu s judikaturou pohlížet jako na dědice, proto (sám) odpovídá za dluhy, které vznikly na základě uvedených úvěrových smluv po smrti zůstavitele. 2. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 1. 2022, č. j. 21 C 4/2019-303, výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 982,79 Kč, výrokem II zamítl žalobu co do částky 133 602,48 Kč a výrokem III uložil žalobkyni uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 636,66 Kč. 3. Soud prvního stupně shledal, že smrtí zůstavitele k zániku smluv o úvěru nedošlo, neboť ze žádného zákonného ustanovení smlouvy či z úvěrových podmínek nevyplývá, že by smlouva o úvěru smrtí dlužníka bez dalšího zanikla. Rozhodl, že požadavek žalobkyně vůči žalované je důvodný pouze co do částky 3 982,79 Kč, kterou tvoří pohledávka z úvěrové smlouvy ze dne 14. 8. 2011 ve výši 2 174,67 Kč za období od 20. 1. 2019 do 27. 2. 2019 sestávající z poplatků ve výši 40 Kč, smluvního úroku 1 488,33 Kč (ve výši 4 % ročně z částky 352 498,26 Kč), a dále ze zákonného úroku z prodlení ve výši 646, 34 Kč. Zbývající přiznaná částka 1 808,12 Kč představuje pohledávku ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 1. 2012 za období od 20. 1. 2019 do 27. 2. 2019 a sestává ze smluvního úroku 1 120,82 Kč (ve výši 15,9 % ročně z částky 66 781,92 Kč) a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 687,30 Kč. Tyto nároky shledal soud prvního stupně oprávněnými za situace, kdy mezi stranami nebylo sporu o tom, že vznikly ve shora uvedené výši za dobu ode dne následujícího po dni právní moci usnesení o potvrzení dědictví v rámci dědického řízení po zůstaviteli. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 133 602,48 Kč sestávající z poplatků, zákonných úroků z prodlení a smluvních úroků z prodlení za období od 9. 1. 2015 do 19. 1. 2019 shledal soud prvního stupně žalobu nedůvodnou. 4. Soud prvního stupně vycházel z toho, že pokud by i v případě odúmrti stát zcela shodně jako „ostatní skuteční dědicové" po zůstaviteli v plném rozsahu a bezvýhradně odpovídal případným věřitelům zůstavitele za závazky související s dědictvím, které vznikly po smrti zůstavitele, došlo by ke zcela nevyváženému postavení dědice po zůstaviteli (v pravém slova smyslu) a postavení státu, jemuž připadlo dědictví jako odúmrť. Skutečný dědic má zákonnou možnost dědictví po zůstaviteli odmítnout, a to např. právě při zohlednění toho, že by s ohledem na v mezidobí vzniklé závazky po smrti zůstavitele, za které již přímo odpovídá dědic, bylo značně nevýhodné dědictví přijmout. Pokud by i na stát, kterému připadlo dědictví na základě odúmrti, bylo pohlíženo jako na dědice, bez zohlednění specifik jeho postavení, dostal by se do situace, kdy by musel poskytnout plnění za závazky vzniklé po smrti zůstavitele (úroky, sankční úroky a další poplatky bez ohledu na požadovanou výši, která by mohla dosahovat i řádu statisíců), a to ačkoliv, na rozdíl od dědiců, by neměl právo volby dědictví odmítnout. Tento výklad by byl dle přesvědčení soudu prvního stupně zcela v rozporu se smyslem příslušných ustanovení upravujících nabytí dědictví státem na základě odúmrti. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě nabývá stát dědictví s odkazem na § 13 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích (dále jen „zákon o majetku ČR“), až dnem, kdy bylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto o potvrzení nabytí dědictví státem formou odúmrti (potud odkázal na usnesení Okresního soudu v Domažlicích vydané dne 28. 12. 2018 pod č. j. 10 D 580/2014-158). S ohledem na to, že toto rozhodnutí nabylo právní moci dnem 19. 1. 2019, teprve po tomto datu může být žalovaná, podle mínění soudu prvního stupně, přímo odpovědná za dlužné částky vznikající v souvislosti s výše uvedenými úvěrovými smlouvami uzavřenými v minulosti mezi žalobkyní a zůstavitelem, a to až do doby, než došlo k uhrazení jistin a příslušenství souvisejících s těmito úvěrovými smlouvami v rozsahu pohledávek přihlášených do „dědického řízení po zůstaviteli a vyčíslených ke dni jeho smrti“. 5. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne