§ 13 zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích – Stát nabývá majetek též zákonem
Zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích · 219/2000 Sb. · Ostatní právní předpisy · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 13 zákona č. 219/2000 Sb. stanovuje, jakými způsoby stát nabývá majetek a jak se postupuje v případě dědění, přičemž určuje i den nabytí majetku, pokud není stanoven jinak. Stát může nabýt majetek různými způsoby, například na základě zákona, děděním, rozhodnutím úřadu nebo mezinárodní smlouvou. (§ 13 zákona č. 219/2000 Sb., zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: dědic
- Odkazuje na: § 9
- Judikatura: na § 13 odkazuje 10 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 219/2000 Sb.
(1) Stát nabývá majetek též zákonem,19) na základě zákona, děděním, rozhodnutím příslušného orgánu22) a na základě mezinárodní smlouvy, kterou je stát vázán, popřípadě na základě jiných skutečností stanovených zákonem.
(2) Pokud má být pro nabytí majetku děděním nebo odkazem založena příslušnost určité organizační složky (§ 9), musí být při povolání státu dědicem nebo při určení státu odkazovníkem tato organizační složka výslovně označena. Dědickou smlouvu organizační složka nemůže uzavřít.
(3) Není-li den nabytí majetku státem podle odstavce 1 přímo stanoven, je jím den, kdy o nabytí majetku státem bylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto anebo kdy bylo toto nabytí příslušným orgánem pravomocně potvrzeno,24) popřípadě den, kdy rozhodná skutečnost platně nastala. Nelze-li rozhodný den ani takto určit, je jím den, kdy se příslušná organizační složka (§ 11) ujala výkonu povinností podle tohoto zákona.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Stát může nabýt majetek různými způsoby, například na základě zákona, děděním, rozhodnutím úřadu nebo mezinárodní smlouvou.
- Pokud má stát dědit nebo získat odkazem majetek, musí být v závěti nebo jiném dokumentu výslovně uvedeno, která konkrétní organizační složka státu (§ 9) má majetek získat.
- Organizační složka státu nemůže uzavřít dědickou smlouvu.
- Pokud není den nabytí majetku státem přímo určen, je jím den pravomocného rozhodnutí o nabytí, potvrzení nabytí, nebo den, kdy nastala rozhodná skutečnost; nelze-li to určit, je jím den, kdy se příslušná organizační složka ujala výkonu povinností podle tohoto zákona.
Na co si dát pozor
- Při dědění nebo odkazu ve prospěch státu je klíčové přesné označení příslušné organizační složky, jinak by mohlo dojít k nejasnostem ohledně toho, kdo majetek spravuje.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 13
Jak soudy aplikují § 13
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě nabývá stát dědictví s odkazem na § 13 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích (dále jen „zákon o majetku ČR“), až dnem, kdy bylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto o potvrzení nabytí dědictví státem formou odúmrti (potud odkázal na usnesení Okresního soudu v Domažlicích vydané dne 28. 12. 2018 pod č. j. 10 D 580/2014-158).
Na základě takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud uzavřel, že žalující stát, nabyvší jednu ideální polovinu nemovitostí na základě uloženého trestu propadnutí majetku, se zřetelem k ustanovením §§ 13 a 41 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, nevstoupil do právního postavení předchozího vlastníka, coby pronajímatele předmětných nemovitostí, pročež žalovaní ve vztahu k němu užívali nemovitosti nadále bez jakéhokoliv právního důvodu, a jsou tak povinni poskytnout mu za bezdůvodné …
Obviněný rovněž poukázal na situaci, která pro něj pramení na základě ustanovení § 41 odst. 1 a § 13 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, kdy rozhodnutím odvolacího soudu zaniklo zástavní právo na předmětných nemovitostech, avšak na stát dluhy nepřecházejí, přičemž zástavní věřitel má právo odstoupit od smlouvy a požadovat po obviněném okamžité splacení jistiny.