25 Cdo 1538/2024 – Nejvyšší soud

25 Cdo 1538/2024-305 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: M. M., zastoupený Mgr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, proti žalovanému: J. J., zastoupený JUDr. Tomášem Karlíkem, advokátem se sídlem Dobrovského 729/2, Tábor, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 15 C 70/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2023, č. j. 22 Co 72/2023-224, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč k rukám advokáta JUDr. Tomáše Karlíka do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 27. 12. 2022, č. j. 15 C 70/2019-187, uložil žalovanému povinnost zaslat žalobci doporučeným dopisem omluvu tohoto znění: „Omlouvám se M. M., že jsem o něm v e-mailové zprávě ze dne 28. 4. 2016 odeslané na adresu XY a XY nepravdivě uvedl, že je nebezpečný útočník, že je psychicky labilní člověk, a že má velký zájem na hromadném poškození nevinných lidí i dětí, např. politím kyselinou, nebo přidáním něčeho do jídla apod., že se chce pomstít všem a celé společnosti v co největším měřítku, a že ve svém jednání je až agresivní a že velmi dobře lže.“, zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení 250 000 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 28. 4. 2016 žalovaný odeslal na e-mailové adresy XY a XY zprávu s předmětem: „Důležité upozornění na nebezpečného útočníka z Prahy!!!“, jejímž obsahem bylo varování před žalobcem, který je psychicky labilním člověkem, tváří se jako oddaný budhista a má milé a sympatické vystupování, avšak má velký zájem o hromadné poškození nevinných lidí i dětí, např. politím kyselinou či otravou jídlem, neboť se chce pomstít všem a celé společnosti v co největším měřítku (dále jen „Zpráva“). Žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 7. 2021, č. j. 2 T 24/2017-541, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2022, č. j. 3 To 469/2021-598, shledán vinným, že se na žalovaném obohatil částkou v celkové výši 1 961 000 Kč uvedením žalovaného v omyl, a dále tím, že dne 26. 1. 2016 v Praze v prostorách čajovny XY při rozepři po výzvě k vrácení peněz vyhrožoval žalovanému s otevírací lahví tím, že by jej či jeho děti mohl polít kyselinou. M. V., jemuž byla Zpráva adresována, vypověděl, že si nevzpomíná, že by takovou Zprávu dostal. Svědek R. P., který je členem organizačního výboru organizace Jóga v denním životě uvedl, že Zprávu asi nikdy neviděl a nevybavuje si, že by se s ním někdo o ní bavil, ani pan V. Dále vyloučil, že by se z e-mailové adresy XY a XY hromadně posílal obsah na jiné adresy. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný neoprávněně zasáhl do osobnostních práv žalobce tím, že zveřejnil nepravdivé informace ve Zprávě, kterou zaslal na dvě e-mailové adresy, a poškodil tak jeho jméno, důstojnost a dobrou pověst. V rozhodnutích trestních soudů totiž není žádná zmínka o tom, že by žalobce měl zájem na hromadném poškození nevinných lidí i dětí a že se chce pomstít všem a celé společnosti v co největším měřítku. Soud dospěl k závěru, že pokud žalobce někomu vyhrožoval či zamýšlel způsobit újmu, byl to pouze žalovaný a jeho rodina. Tvrzení ve Zprávě se tak ukázala jako nepravdivá a žalovaný jejich pravdivost nijak neprokázal. Soud považoval za dostatečně účinné zadostiučinění požadovanou omluvu, neboť výroky se závažně dotkly osobní sféry života žalobce, který byl žalovaným v podstatě vylíčen jako terorista, jemuž nezáleží na životech lidí. Nárok na zaplacení 250 000 Kč soud důvodným neshledal a podrobně odůvodnil, že vzhledem k nemediální povaze zásahu, k majetkovým poměrům žalovaného a k úzkému okruhu osob, k nimž se Zpráva dostala, nejde o zásah takové intenzity, že by soukromá omluva nepostačovala k jeho odčinění. 2. Městský soud v Praze k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 8. 6. 2023, č. j. 22 Co 72/2023-224, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu v rozsahu těchto slov požadované omluvy: „ , a že ve svém jednání je až agresivní a že velmi dobře lže“, ve zbývající částí rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkových zjištění obvodního soudu a poukázal na vázanost soudů v tomto řízení rozhodnutími trestních soudů, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Z průběhu událostí je zřejmé, že žalobce vyhrožoval osobně žalovanému a jeho dětem. Jestliže však žalovaný ve Zprávě uvedl, že žalobce má zájem na hromadném poškození nevinných lidí i dětí, že je nebezpečný psychicky labilní útočník, že se chce pomstít všem a celé společnosti v co největším měřítku, evidentně posunul obsah žalobcovy výhrůžky proti němu osobně do oblasti páchání teroru vyšinutým útočníkem, tedy jej nařkl z jednání, kterým žalobce nevyhrožoval a pro které nebyla žalovaného údajná obava a varování ničím podloženy. Byť žalobce žalovanému osobně vyhrožoval, není oprávněnou reakcí na to šíření zprávy o žalobci jako o vyšinutém teroristovi, který kam přijde, tam bude hromadně vraždit či poškozovat na zdraví neznámé oběti z touhy pomstít se celé společnosti. Takovým sdělením však nedošlo k poškození osobnostních práv žalobce ve významném rozsahu, spíše byla jen ohrožena jeho čest, neboť odeslání Zprávy nemělo žádný faktický následek (o čemž svědčí, že se o Zprávě žalobce dozvěděl až po roce z obsahu trestního spisu, tedy nikým nebyl konfrontován); jediný adresát Zprávy si na ni nepamatoval a žalobce otálel ještě další dva roky, než podal žalobu. To vše svědčí o tom, že újma žalobci způsobená není natolik závažná, aby ji nebyla s to odčinit satisfakce morální, tedy omluva. Ta je v poměrech projednávané věci přiměřeným, zcela dostačujícím zadostiučiněním. Oproti soudu prvního stupně odvolací soud shledal, že se žalobce nemůže domáhat omluvy za slova ze Zprávy o tom, že je žalobce ve svém jednání agresivní a velmi dobře lže. To byly totiž pravdivé informace vzhledem k tomu, že se žalobce dopustil vůči žalovanému nebezpečného vyhrožování (což je nepochybně značně agresivní jednání) a že žalobce na žalovaném podvodem získal značnou peněžní částku (k čemuž je dobrá schopnost ke lhaní jistě nezbytná). 3. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku v části, jíž byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně peněžitého zadostiučinění, napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že je obsah Zprávy mimořádně dehonestující, neboť jej líčí jako člověka, který používá teroristické metody a lidské životy pro něj nic neznamenají, a dále je označen za psychicky labilního; lze si tedy obtížně představit zavrženíhodnější obvinění. Účelem Zprávy bylo navodit situaci, v níž měl být nepravdivými obviněními žalovaného před žalobcem varován široký okruh osob v organizaci Jóga v denním životě. K ohrožení pověsti žalobce pak mohlo a zřejmě mělo dojít v širším okruhu osob. Dovolatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1092/2011, podle nějž je třeba úvahu o přiměřeném zadostiučinění založit na určitém kvantitativním posouzení základních souvislostí posuzovaného případu. Odvolací soud chybně dovodil, že újma žalobce není natolik závažná, aby ji nebyla s to odčinit satisfakce morální. Odvolací soud přehlédl, že obsah zprávy byl mimořádně dehonestující. Poukazuje též na vyjádření právního zástupce žalovaného při jednání před soudem prvního stupně, že např. oběti A, B. by ocenily podobné varování. Tímto vyjádřením byla potvrzena závažnost obvinění, které žalovaný vznesl. Odvolací soud chybně vyhodnotil jako relevantní hledisko okamžik podání žaloby. Újma v době podání žaloby již vznikla a je čistě na poškozeném, kdy se rozhodne žalobu podat. Dále dovolatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1096/2009, přičemž uvádí, že v daném případě takovou újmu, jaká vznikla žalobci, by jako závažnou pociťovala každá fyzická osoba nacházející se v postavení žalobce. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek v napadené části zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 4. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že žalobce se vůči němu dopustil trestného činu a jeho jedinou sebereflexí je to, že se domáhá omluvy a náhrady nemajetkové újmy; za jednání, pro které byl pravomocně odsouzen trestním soudem, se žalovanému neomluvil dosud. V řízení o žalobě na ochranu osobnosti musí jít o faktický zásah do osobnostních práv, nikoliv o zásah, ke kterému by dojít mohlo, nebýt skutečností, které zásahu do práv žalobce zabránily. V tomto případě Zpráva neby