27 Cdo 3370/2023 — Nejvyšší soud

27 Cdo 3370/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2024 Spisová značka:27 Cdo 3370/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.3370.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bytové družstvo [ Družstvo ] Člen voleného orgánu [ Právnická osoba ] Představenstvo Pracovní poměr Dotčené předpisy:§ 203 IZ. § 168 IZ. § 66 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1411/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 3370/2023-559 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Ing. Otakara Vrbíka, narozeného 21. 6. 1965, bytem v Praze 4, Proutěná 424/34, PSČ 140 00, zastoupeného JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 320/17, PSČ 186 00, proti žalovanému JUDr. Tomáši Pelikánovi, se sídlem v Praze 1, Dušní 22, PSČ 110 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Pražské stavební bytové družstvo, se sídlem v Praze 5, Na Hutmance 300/7, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 00033243, zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, PSČ 150 00, o zaplacení 124.020 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 81/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2023, č. j. 9 Cmo 145/2022-509, ve znění usnesení ze dne 18. 5. 2023, č. j. 9 Cmo 145/2022-519, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.744 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 24. 11. 2009 domáhá po žalovaném zaplacení částky 124.020 Kč s příslušenstvím z titulu nevyplacené mzdy za období od dubna do září 2009, uplatňuje tuto pohledávku jako pohledávku za podstatou podle § 169 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). [2] První (vyhovující) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 10. 2010, č. j. 23 C 314/2009-84, včetně potvrzujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2013, č. j. 23 Co 349/2011-137, zrušil k dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 6. 2015, č. j. 21 Cdo 2687/2014-193, a současně věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [3] Druhý (zamítavý) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 9. 2016, č. j. 23 C 314/2009-245, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 23 Co 292/2017-303, jímž odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, zrušil k dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 10. 3. 2020, č. j. 27 Cdo 4482/2018-402, a současně věc postoupil Městskému soudu v Praze, jakožto soudu věcně příslušnému. [4] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 6. 2022, č. j. 75 Cm 81/2020-449, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [5] Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. 5. 2023, č. j. 9 Cmo 145/2022-509, ve znění usnesení ze dne 18. 5. 2023, č. j. 9 Cmo 145/2022-519, k odvolání žalobce rozsudek Městského soudu v Praze potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [6] Proti rozsudku odvolacího soudu uvedenému v předchozím odstavci podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné (§ 237 o. s. ř.). [7] Jádro dovolací argumentace směřuje proti závěru odvolacího soudu, podle něhož činnosti, které dovolatel vykonával údajně na základě „pracovní“ smlouvy ze dne 31. 12. 2003 „na pozici manažer pro komunikaci s veřejností“, spadaly do působnosti představenstva družstva, v důsledku čehož tato smlouva sice mohla upravovat vztah mezi dovolatelem (jakožto členem představenstva) a družstvem při výkonu funkce člena představenstva, ale nemohla založit pracovněprávní vztah. Uvedený závěr je však v souladu jak s předchozím kasačním rozsudkem Nejvyššího soudu, tak i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (shrnutou např. v usnesení ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1583/2022). [8] Součástí náplně funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace jsou i administrativní a další „pomocné“ činnosti, nezbytné pro řízení a správu obchodní korporace, pro její zastupování, jakož i pro rozhodování o všech záležitostech, které zákon či (v souladu s ním) zakladatelské právní jednání nesvěřuje jinému orgánu obchodní korporace. Představa dovolatele, podle níž je povinností člena představenstva přijmout rozhodnutí či učinit za obchodní korporaci právní jednání, ale již ne je zaznamenat či si pro ně opatřit potřebné podklady, a tudíž rozhodnutí sice činí jako člen představenstva, ale zaznamenat je či opatřit si pro ně podklady může jako zaměstnanec, je neudržitelná. [9] Takový výklad by vedl k popření smyslu a účelu, který sleduje jak úprava povinností členů statutárních orgánů (mimo jiné i péče řádného hospodáře, jejíž součástí je i opatřit si pro své rozhodování relevantní podklady – srov. za všechna rozhodnutí např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 761/2020, a v něm citovanou judikaturu – či např. povinnosti činit zápisy o rozhodnutích představenstva), tak (především) úprava jejich odměňování (srov. ustanovení § 66 odst. 2 a 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1583/2022 a nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. III. ÚS 410/23). [10] Uvedené ustanovení brání tomu, aby si členové představenstva určovali výši odměny či jiných plnění poskytovaných v souvislosti s výkonem funkce sami (na základě své představy); chrání tak obchodní korporaci, její členy a zprostředkovaně i věřitele obchodní korporace před riziky spojenými s konfliktem zájmů na straně člena představenstva a tzv. „samokontraktací“ (srov. v tomto směru opět usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1583/2022 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 410/23). [11] Pokud by člen představenstva družstva v rámci výkonu funkce toliko přijímal rozhodnutí či činil právní úkony (jednání) za obchodní korporaci, ale veškeré potřebné činnosti s tím související (opatření podkladů, zaznamenání přijatého rozhodnutí atd.), jež jsou z povahy věci potřebné u každé řídící či rozhodovací operace, si nechal zaplatit jako zaměstnanec, jehož mzdu nejvyšší orgán neschvaluje (s argumentem, že člen představenstva není obrazně řečeno povinen „vzít do ruky tužku“), byl by smysl a účel požadavku, podle něhož musí být odměny za činnosti související s výkonem funkce člena představenstva schváleny členskou schůzí, zcela vyprázdněn. [12] Nejvyšší soud v tomto kontextu znovu opakuje, že řečené neznamená (jak dovozuje dovolatel), že umí-li člen představenstva „psát všemi deseti, nesmí mít sekretářku a je povinen tuto administrativní práci dělat sám“. Představenstvo může s péčí řádného hospodáře výkon činností spadajících do jeho působnosti (a to včetně samotného obchodního vedení či jeho části) delegovat na třetí osoby (srov. k tomu např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1993/2019, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 90/2019, anebo výše označený nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 410/23). To, co nemůže, je zaměstnat na tyto činnosti „samo sebe“. Jinak řečeno, činnosti, jež má člen představenstva vykonávat v rámci své funkce, nemůže vykonávat pro „svou“ obchodní korporaci jako její zaměstnanec. [13] Dovolatel uzavřel „pracovní“ smlouvu na manažerskou pozici („manažer pro komunikaci s veřejností“), na dobu trvání jeho funkce člena představenstva, přičemž ani v pracovní smlouvě, ani ve vnitřních předpisech družstva nebylo nijak specifikováno, jaké činnosti měl dovolatel podle pracovní smlouvy vykonávat. Již to samo indikuje, že smlouva měla upravit vztahy mezi dovolatelem a družstvem při výkonu činností spadajících do náplně představenstva. [14] Tomu odpovídají i zjištění o činnostech, které měl fakticky vykonávat, tedy činnosti „administrativního charakteru“, např. vyhledávání listin pro podání žalob v archivu, příprava podkladů pro podání žalob, digitalizace dokumentů, kontrola bytů, kontrola majetku a nahlášených oprav, analýza „toho, co se v družstvu vlastně přihodilo“ či „snahy s lidmi uzavřít nájemní smlouvy“. [15] Jde-li o správu počítačové sítě, z ničeho nevyplývá (a dovolatel tak an