27 ICdo 30/2022 – Nejvyšší soud

MSPH 79 INS XY 247 ICm XY 27 ICdo 30/2022-94 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně Extrabuild s. r. o., se sídlem v Praze 4, Nad Cementárnou 1129/8a, PSČ 147 00, identifikační číslo osoby 24663301, zastoupené Mgr. Petrem Kuhnem, advokátem, se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, PSČ 110 00, proti žalovanému JUDr. Jaroslavu Brožovi, MJur, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka T. B., o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 247 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka T. B., narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2021, č. j. 247 ICm XY, 102 VSPH XY (MSPH 79 INS XY), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení a) Návrh na zahájení řízení [1] Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Praze 26. 6. 2020 domáhá určení pravosti a výše pohledávky ve výši 75.000 Kč. [2] Žalobou uplatněný nárok žalobkyně opírá o tvrzení, že dlužník jako předseda představenstva společnosti E., identifikační číslo osoby XY (dále jen „společnost“), porušil povinnost jednat při výkonu funkce předsedy představenstva společnosti s péčí řádného hospodáře. Společnost se totiž „nejpozději od roku 2017“ nacházela v úpadku; přesto dlužník jako předseda představenstva společnosti nepodal včas insolvenční návrh a za společnost vydával dluhopisy „v objemu hrubě nepřiměřeném majetkovým poměrům společnosti“. [3] Žalobkyně tvrdí, že takto vydané dluhopisy nabyla i ona. Svůj nárok uplatněný přihláškou přitom opírá o ručení dlužníka podle § 159 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), resp. podle § 71 odst. 1 a 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „z. o. k.“). b) Řízení před soudem prvního stupně [4] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 4. 2021, č. j. 247 ICm XY (MSPH 79 INS XY), zamítl žalobu (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). [5] Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Společnost vydávala od 1. 11. 2017 do 15. 11. 2017 listinné dluhopisy o jmenovité hodnotě 1 Kč s výnosem 7,9 % p. a. 2) Podle článku 4.1.2.2 emisních podmínek byla převoditelnost dluhopisů společnosti omezena. Dluhopisy bylo možné převést pouze s předchozím písemným souhlasem společnosti s tím, že pokud společnost neudělí souhlas s převodem dluhopisů do 15 dnů ode dne, kdy jí byla doručena žádost vlastníka dluhopisu, bude povinna dluhopisy odkoupit. 3) Dluhopisy společnosti č. 09 650 001 až 09 750 00, nahrazené jedinou hromadnou listinou znějící na 100.000 Kč (dále jen „hromadná listina“), nabyl jako jejich první majitel O. S., narozený XY, bytem XY (dále jen „první majitel dluhopisů“). 4) První majitel dluhopisů uzavřel se žalobkyní 29. 8. 2019 smlouvu o převodu dluhopisů za 50.000 Kč (dále jen „smlouva o převodu dluhopisů“). 5) V článku 2.1 smlouvy o převodu dluhopisů smluvní strany berou na vědomí omezenou převoditelnost předmětných dluhopisů. První majitel dluhopisů se zde zavazuje, že požádá společnost o udělení souhlasu s převodem dluhopisů na žalobkyni neprodleně po uzavření smlouvy o převodu dluhopisů. 6) V článku 2.2 smlouvy o převodu dluhopisů smluvní strany uvedly, že do doby udělení souhlasu společnosti s převodem dluhopisů na žalobkyni, je žalobkyně oprávněna udělovat prvnímu majiteli dluhopisů pokyny k výkonu práv majitele dluhopisů. Smluvní strany se dále dohodly, že první majitel dluhopisů žalobkyni umožní vykonávat za něj veškerá vlastnická práva, k čemuž první majitel dluhopisů udělil žalobkyni plnou moc. 7) První majitel dluhopisů rubopisoval hromadnou listinu 29. 8. 2019 před uzavřením smlouvy o převodu dluhopisů a v článku 1.4 smlouvy o převodu dluhopisů si smluvní strany potvrdily, že první majitel dluhopisů předal žalobkyni hromadnou listinu při podpisu smlouvy. 8) Dopisem datovaným 29. 8. 2019 požádal první majitel dluhopisů společnost o udělení souhlasu s převodem dluhopisů na žalobkyni. 9) Společnost souhlas s převodem dluhopisů na žalobkyni neudělila (na dopis prvního majitele nijak nereagovala). 10) Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2019, č. j. MSPH 79 INS XY, byl – mimo jiné – zjištěn úpadek dlužníka (výrok I.), insolvenčním správcem byl ustanoven JUDr. Jaroslav Brož, MJur (výrok III.), a věřitelé dlužníka, kteří chtěli uplatnit své pohledávky v insolvenčním řízení, byli vyzváni, aby své pohledávky uplatnili ve lhůtě 2 měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku (výrok V.). 11) Přihláškou ze 7. 2. 2020 (označenou P57) žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku na zaplacení 75.000 Kč (dále jen „pohledávka žalobkyně“). Svůj nárok opírá žalobkyně o tvrzení, že je věřitelkou společnosti, neboť nabyla její dluhopisy o (celkové) jmenovité hodnotě 100.000 Kč. Společnost přitom „s ohledem na její úpadkovou situaci“ není schopna svým závazkům dostát, a proto žalobkyně přihlásila svoji pohledávku za dlužníkem jako členem představenstva společnosti, který ručí za její dluhy podle § 159 odst. 3 o. z., resp. podle § 71 odst. 1 a 3 z. o. k. 12) Při přezkumném jednání konaném 17. 3. 2020 byla pohledávka žalobkyně zcela popřena žalovaným co do pravosti a výše. Písemné vyrozumění o popěrném úkonu žalovaného obsahující poučení o dalším postupu bylo žalobkyni doručeno 12. 6. 2020. [6] Soud prvního stupně nejprve konstatoval, že žalobkyně přihlásila svoji pohledávku do insolvenčního řízení včas. Dále uvedl, že tuto pohledávku žalovaný (jako nevykonatelnou) popřel co do její pravosti a výše, jakož i to, že žaloba podaná v projednávané věci byla podána včasně (ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy bylo žalobkyni doručeno vyrozumění o popěrném úkonu žalovaného). [7] Soud se dále zabýval tím, zda žalobkyně nabyla dluhopisy od jejich prvního majitele. Přitom uzavřel, že k tomu nedošlo – a sice proto, že nebyla splněna podmínka, na kterou byla vázána účinnost převodu. Podle soudu totiž, „přestože byly dluhopisy na žalobkyni rubopisovány, nepostačuje tento úkon sám o sobě k nabytí vlastnického práva žalobkyní,“ neboť společnost s převodem dluhopisů neudělila souhlas. Přitom bylo na žalobkyni, aby se „jako vážná zájemkyně o nabytí dluhopisů seznámila s jejich emisními podmínkami.“ První majitel dluhopisů se ve smlouvě o převodu dluhopisů ostatně zavázal, že společnost požádá o udělení souhlasu s převodem dluhopisů na žalobkyni neprodleně po uzavření smlouvy o převodu dluhopisů, a tak žalobkyni muselo být známo, že k převodu dluhopisů je vyžadován souhlas společnosti. [8] Soud proto dospěl k závěru, že není-li žalobkyně „oprávněnou z dluhopisů, z nichž pohledávku na splacení jistiny přihlásila do insolvenčního řízení, není ani aktivně legitimována k podání žaloby na určení pravosti a výše pohledávky z nich.“ Podle soudu platí, že není-li žalobkyně vlastnicí dluhopisů, nenáleží jí ani výhrady k platnosti, resp. neplatnosti části emisních podmínek, která podmiňuje převod dluhopisů předchozím souhlasem společnosti. c) Odvolací řízení [9] K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 8. 2021, č. j. 247 ICm XY, 102 VSPH XY (MSPH 79 INS XY), potvrdil výrok I. (první výrok), změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně (druhý výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok). [10] Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého nedošlo k účinnému převodu dluhopisů. Uvedl, že „nebyla splněna podmínka, na níž byl převod dluhopisů na třetí osobu vázán, spočívající v předchozím souhlasu emitenta s převodem dluhopisů.“ K nabytí vlastnického práva totiž nepostačovalo „samotné rubopisování dluhopisů na žalobkyni, jelikož (bylo) nezbytné, aby předání samotného listinného dluhopisu předcházela smlouva o jeho převodu, jež je splněna provedením rubopisu cenného papíru a jeho předáním novému nabyvateli.“ K tomu odvolací soud dodal, že smlouva o převodu listinného cenného papíru je „principiálně postoupením pohledávky (…), přičemž postoupení pohledávky lze dohodou stran omezit, ale i vyloučit.“ [11] Námitka žalobkyně, že ujednání emisních podmínek, které omezuje převoditelnost dluhopisů, je neplatné pro rozpor s dobrými mravy, podle soudu (odkazujícího na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 387/2016, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sen. zn. 31 ICdo 36/2020, uveřejněné pod čísly 10/2019 a 104/2020 Sb. rozh. obč.) není opodstatněná. [12] Žalobkyni muselo být omezení převoditelnosti známo již při uzavírání smlouvy o převodu dluhopisů, což je patrné z článku 2.2 smlouvy. Stejně tak muselo být žalobkyni z dikce tohoto smluvního ujednání známo, že společnost k převodu dluhop