28 Cdo 4390/2009 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4390/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 6. 2011 Spisová značka:28 Cdo 4390/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.4390.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Obec Přechod majetku státu na obce Dotčené předpisy:předpisu č. 169/1949Sb. § 2 odst. 1 až 5 předpisu č. 172/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 8. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4390/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně Obce Rovná, zastoupené JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou, se sídlem Vítězná 10, 360 66 Karlovy Vary, proti žalovanému Lesům České republiky, s.p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 16 C 255/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 1. 2006, č. j. 12 Co 483/2005-169, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 1. 2006, č. j. 12 Co 483/2005-169, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. . Odůvodnění Žalobou podanou dne 27.11.2000 u Okresního soudu v Sokolově domáhala se žalobkyně vydání rozsudku, jímž mělo být určeno, že žalobkyně je vlastnicí nemovitostí blíže popsaným v petitu žaloby. Okresní soud v Sokolově jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. 12. 2002, č. j. 16 C 255/2000-67, žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 7.4.2003, č.j. 12 Co 97/2003-80, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Soud prvního stupně nato rozsudkem ze dne 21. 6. 2005, č. j. 16 C 255/2000-144 ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 20.7.2005, č. j. 16 Co 255/2000-146, určil, že žalobkyně je vlastnicí nemovitosti - pozemkové parcely p.č. 1370, blíže specifikované ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Současně v odstavci II. určil, že žalobkyně je vlastnicí nemovitostí - pozemkových parcel p.č. 346/4, p.č. 89/2, p.č. 94/1, p.č. 95/1, p.č. 347/2, p.č. 4/3, st.p.č. 21, p.č. 123/2, p.č. 4/4, p.č. 80/3, p.č. 346/3, blíže specifikovaných ve výroku II. rozsudku soudu prvního stupně. Zároveň v odstavci III. určil, že žalobkyně je vlastnicí nemovitostí - pozemkových parcel, blíže popsaných ve výroku III. rozsudku soudu prvního stupně. Soud prvního stupně zaujal předně závěr, že žalobkyni svědčí naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř., neboť prostřednictvím určovací žaloby je možno vytvořit pevný základ pro správný a odpovídající zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí. Pokud jde o otázku vlastnictví těchto nemovitostí, uzavřel soud, že žalobkyně prokázala splnění podmínek, s nimiž zákona č. 172/1991 Sb., v platném znění, v ustanovení § 2 odst. 1 – 5, spojuje přechod vlastnictví k vyjmenovaným věcem z majetku České republiky do vlastnictví obcí, když bylo prokázáno, že obce Vranov, Milíře a Čistá byly ku dni 31.12.1949 vlastníky předmětných pozemků a že žalobce je nástupcem zaniklých obcí, jejichž nemovitosti, které výše označení obce vlastnily k 31.12.1949, tvoří v současné době území žalobce. K odvolání žalovaného odvolací soud poté rozsudkem ze dne 18. 1. 2006, č. j. 12 Co 483/2005-169, změnil rozsudek soudu prvního stupně, a to tak, že zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je vlastnicí pozemků, blíže specifikovaných ve výrocích I., II. a III. rozsudku soudu prvního stupně. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, avšak neztotožnil se s jeho právním posouzením věci. Podle odvolacího soudu zákon č. 172/1991 Sb., ve znění novely zákonem č. 114/2000 Sb a naposledy zákonem č. 320/2002 Sb. k tomu, aby se žalobce jako právní nástupce Čistá, Vranov a Milíře stal vlastníkem těchto pozemků, stanovil podmínku prokázání vlastnictví předmětných pozemků těchto tří obcí ke dni 31. 12. 1949. Důkazní břemeno tížící žalovaného, tento unesl. Podařilo se mu v řízení prokázat, že na předmětných pozemcích byl zřízen Ministerstvem národní obrany Československé republiky nejprve Vojenský výcvikový tábor Císařský les, jenž byl později zahrnut do Vojenské újezdu Prameny zřízeného podle zákona č. 169/1949 Sb. Předloženými důkazy bylo prokázáno, že na předmětných historických pozemcích všech tří obcí bylo uvažováno již bezprostředně po skončení II. světová války o zřízení Vojenského výcvikového tábora v Císařském lese, a to podle návrhu hlavního štábu Ministerstva národní obrany ze dne 10.9.1945 předloženého Vojenské radě při úřadu předsednictva vlády. Tento vojenský výcvikový tábor byl zřízen usnesením vlády ze dne 17. 9. 1946 a zahrnoval Kohlin (Milíře) a Vranov, jež v té době náležely pod okres Falknov nad Ohří. Obec Čistá (Litrbach) byla za války zcela zničena. Tato skutečnost byla zjištěna ze složky Ministerstva národní obrany č.j. 61290 označená jako „důvěrná“ IV/4 odst. 1949, jež byla evidována pro pozdější právní útvar Vojenský újezd Prameny, v níž se pod bodem ad 1) tyto skutečnosti uváděly a podle přiložené mapy, která vyznačovala červeně hranici Vojenského výcvikového tábora Kynžvart v Císařském lese je zřejmé, že pozemkové parcely všech tří obcí se na území Vojenského výcvikového tábora nacházely. Historické území, které dříve náleželo do majetku těchto tří obcí, bylo tedy již v období těsně po skončení II. světové války prohlášeno za prostor, který je důležitý pro obranu státu, jak o tom svědčí i výměre Okresního národního výboru Falknov nad Ohří ze dne 31.12.1947 č.j.729/47, vydaný na základě rozhodnutí Ministerstva národní obrany v Praze podle § 37 zákona č. 131/1936 Sb, o obraně státu, a usnesení vlády ze dne 17.91946 a 30.10.1946, kterým bylo vyhověno žádosti Zemského národního výboru v Praze, aby prostor tzv. Císařského lesa byla prohlášen za obvod míst důležitých pro obranu státu podle § 35 zákona č. 131/1936 Sb. Na podkladě této žádosti se konalo dne 25.3.1947 u Okresního národního výboru ve Falknově nad Ohří komisionelní jednání, na němž byly vytčeny hranice tohoto prostoru v obvodu ONV ve Vláknově, takže toto rozhodnutí se týkalo obcí Vranov Kohling (Milíře), a to celého území, které k těmto dvěma obcím náleželo. Již dne 5.2.1948 oznámilo ředitelství Vojenských lesů a statků Lázně Kynžvart za obce, které se nacházely v obvodu Vojenského výcvikového tábora Císařský les, adresovaného Okresnímu finančnímu ředitelství v Karlových Varech, že historický movitý (zřejmě správně nemovitý) majetek u předmětných obcí byl i kromě jiných obcí převzat tímto ředitelstvím postupně od 1.7.1946 podle přiloženého seznamu obcí tomto prostoru tak, že Kohling byl převzat 16.7. 1946, Vranov 128.7.1946 a Litrbach dne 23.10.1946. O tom, že předmětné rozhodnutí o zřízení Vojenského výcvikového tábora Císařský les bylo vydáno, svědčí i sdělení Ministerstva zemědělství ze dne 29.6.1947, č.j. 55.617/47-IX-B-22, z něhož je zřejmé, že ke zřízení Vojenského výcvikového tábora Císařský les byla půda k tomuto účelu rezervována již od roku 1945 a během roku 1946 vojenské správě i odevzdána. Ministerstvo zemědělství nemělo zájem na zrušení tohoto tábora, neboť po téměř celoroční správě vojenské oblasti došlo k tomu, že nebyly obdělávány pozemky a obstarávány ani budovy bez mrtvého a živého inventáře, takže nemělo ani výhrad proti provozu Vojenského výcvikového tábora. K námitce žalovaného, že zákon č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech, nabyl účinnosti dříve než v r. 1950, a to již dne 2.7.1949, dospěl odvolací soud k závěru, že účinnost uvedeného zákona ze dne 21.6.1949 byla stanovena podle § 28 zákona dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů. Ten byl vyhlášen v částce č. 49 dne 2.7.2949. Přitom podle § 26 odst. 1 zákona mají usnesení vlády a usnesení Sboru pověřenců o zřízení vojenských výcvikových táborů, k nimž došlo před účinností tohoto zákona (tj. před 2.7.1949 Sb.) účinky usnesení vlády o zřízení újezdů podle § odst. 1 tohoto zákona. Odvolací soud konečně dodal, že ze sdělení Ministerstva národní obrany ze dne 16.6.1951 je zřejmé, že dne 12.6.1951 při jednání na KNV v Karlových Varech bylo projednáno přesné vytýčení hranic Vojenského újezdu Prameny, a to tak, že hranice jsou dány stavem zakresleným na zmenšených fotokopií katastrálních map, které předložila vojenská správa a tyto mapy byly shledány v pořádku. Šlo tedy pouze o formální zjištění hranic vytýčených již dříve, ověřením předložených zmenšených fotokopií katastrálních map dotčeného území. Odvolací soud tak uzavřel, že Krajský národní výbor v Karlových Varech stanovil podle § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 169