28 Cdo 514/2005 — Nejvyšší soud

28 Cdo 514/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 7. 2007 Spisová značka:28 Cdo 514/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.514.2005.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 514/2005 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. E., zastoupeného advokátem, proti žalovanému H. s. O., o vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 1093/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2004, č. j. 12 Co 547/2003-51, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2004, č. j. 12 Co 547/2003-51, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 17.6.2003, č. j. 5C 1093/2002-33, kterým byl zamítnut návrh na určení, že usnesení valné hromady H. s. O., konané dne 21. 9. 2002 v O., je neplatné, přičemž bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky a vůči České republice. Rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé spočíval na závěru, podle něhož sice je třeba žalobce považovat za člena žalovaného honebního společenstva, nicméně toto se nedopustilo pochybení při rozesílání pozvánek na valnou hromadu společenstva a způsob uvědomění člena (žalobce), resp. doručení na adresu jeho trvalého bydliště odpovídal zákonným předpisům v té době platným. K odvolání žalobce odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, přičemž vyšel z toho, že předmětem řízení je žaloba podle § 22 odst. 8 zákona č. 449/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (zákon o myslivosti.). Podle citovaného ustanovení považuje-li člen honebního společenstva rozhodnutí valné hromady za nezákonné nebo odporující stanovám, může se do patnácti dnů ode dne, kdy se o rozhodnutí dověděl, nejpozději však do tří měsíců od konání valné hromady, domáhat, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí valné hromady, jinak jeho právo zaniká. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně zkoumal naplnění předpokladů citovaného zákonného ustanovení, tedy zejména to, zda žalobce je členem žalovaného honebního společenstva a zda mu tak svědčí aktivní legitimace k vedení sporu. Soud prvního stupně sice dospěl k závěru, že žalobce nikdy neučinil úkon směřující k tomu, aby se stal členem žalovaného honebního společenstva. Na druhé straně však výkladem § 19 odst. 5 písmeno a/ zákona dovodil, že uvedený právní předpis ztotožňuje vlastníky honebních pozemků s členy honebního společenstva. Z toho důvodu žalobce jako vlastník honebních pozemků (ze zákona) je členem žalovaného honebního společenstva. Odvolací soud se s tímto posledně uvedeným právním závěrem neztotožnil. Odkázal na znění nové úpravy, která s účinností od 1.7.2002 (v důsledku přijetí zákona č. 449/2001 Sb.) upravovala v § 19 podmínky založení honebního společenstva jako nově vznikajícího subjektu, resp. nově vznikající právnické osoby. Honební společenstva jako subjekty práva však existovala již před účinností uvedeného zákona, když zákon č. 23/192 Sb., po novelizaci provedené zákonem č. 270/1992 Sb. (s účinností od 1.6.1992) v ustanovení § 6 odst. 3, a to v návaznosti na zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, upravoval podmínky jejich vzniku jakožto právnických osob. Do právních poměrů těchto stávajících honebních společenstev zasáhl zákon č. 449/2001 Sb. ustanovením § 69 odst. 2, kterým uložil již existujícím honebním společenstvům přijmout stanovy, popřípadě je přizpůsobit novému zákonu a současně zvolit orgány nejpozději do devíti měsíců od účinnosti zákona, a to pod sankcí zániku společenstva. S přihlédnutím k výsledkům dokazování v této věci pak odvolací soud zohlednil okolnost, že žalované honební společenstvo bylo založeno již před 1.7.2002, tedy ještě v době účinnosti zákona č. 23/1962 Sb. Valná hromada konaná žalovaným honebním společenstvem dne 21.9.2002, tak podle odvolacího soudu nemohla mít charakter ustavující valné hromady ve smyslu ustanovení § 19 odst. 6, odst. 7 zákona č. 449/2001 Sb. Jejím účelem tedy nebylo založení honebního společenstva, nýbrž měla charakter „transformační“ valné hromady ve smyslu ustanovení § 69 odst. 2 téhož zákona. Jejím účelem bylo tedy přizpůsobit právní poměry již existujícího subjektu nové právní úpravě. Již z tohoto důvodu nelze při posuzování otázky členství žalobce v honebním společenstvu, a tedy jeho práva účastnit se předmětné valné hromady, vycházet z ustanovení § 19 zákona č. 449/2001 Sb. Odvolací soud k tomu dodal, že podle výsledků dokazování stal se žalobce v průběhu let 1991 až 2000 postupně vlastníkem pozemků, které byly pozemky honebními, přičemž tyto byly součástí honitby využívané žalovaným k výkonu práva myslivosti. Vzhledem k tomuto časovému období je třeba otázku vzniku jeho členství posuzovat podle zákona č. 23/1962 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pak ovšem samotná skutečnost, že žalobce nabyl vlastnické právo k honebnímu pozemku, bez dalšího nevedla k tomu, že by se žalobce stal též členem honebního společenstva. Citovaný zákon totiž vycházel z toho, že právo myslivosti bylo možno vykonávat pouze na honebních pozemcích definovaných v § 10 zákona, které okresní úřad za honitbu uznal (§ 5 odst. 1 zákona). Přitom šlo o honitbu vlastní v případě, že honební pozemek tvořící honitbu byly ve vlastnictví jediného vlastníka (§ 6 odst. 1, odst. 2 zákona) či honitbu společenstevní v případě, že honební pozemky tvořící honitbu byly ve vlastnictví více vlastníků a tito vytvořili honební společenstvo (§ 6 odst. 3, odst. 4 zákona). Na situace, kdy honební pozemky netvořily vlastní honitbu nebo nebyly součástí společenstevní honitby, pamatovalo ustanovení § 6 odst. 5 zákona. Podle něj byl okresní úřad oprávněn přičlenit takové pozemky k sousední honitbě, přičemž vlastníkům takto přičleněných honebních pozemků příslušela náhrada. To neplatilo v případě, kdy byl vlastník pozemků přičleněných do společenstevní honitby přijat, a to na vlastní žádost, za člena příslušného honebního společenstva. Podle odvolacího soudu z ustanovení § 6 odst. 5 zákona č. 23/1962 Sb. nevyplývá závěr, že by právní úprava ztotožňovala bez dalšího vlastníka honebních pozemků, které byly součástí (byly přičleněny) společenstevní honitby se členem honebního společenstva. Vlastník takových pozemků se mohl stát členem příslušného honebního společenstva, musel však v tomto směru vyvinout aktivní chování, sám učinit úkony směřující k přijetí za člena honebního společenstva. To plyne z doslovného znění § 6 odst. 5 zákona („přijat na vlastní žádost“) i z obecných principů, na kterých je založeno sdružování občanů podle zákona č. 83/1990 Sb. (viz ustanovení § 3 odst. 1), na který se zákon č. 23/1962 Sb. ohledně honebních společenstev výslovně odvolával. Podpůrně k tomu odvolací soud připomněl nynější (pozdější) platnou právní úpravu, která rovněž počítá s projevením zájmu nabyvatele pozemku o členství v honebním společenstvu podle § 26 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb. Podle tohoto ustanovení převede-li člen honebního společenstva vlastnické právo k honebním pozemkům, které jsou součástí společenstevní honitby, jeho členství v honebním společenstvu zaniká. Nabyvatel těchto pozemků se pak stává členem honebního společenstva, pokud do třiceti dnů ode dne vzniku jeho vlastnického práva neoznámí písemně honebnímu společenstvu, že s členstvím nesouhlasí. Při nesporných skutkových zjištěních, podle nichž žalobce nabyl vlastnické právo k honebním pozemkům, jež však netvořily honitbu vlastní, přičemž byly rozhodnutím okresního úřadu přičleněny do společenstevní honitby žalovaného, a při zjištění, že žalobce nikdy neučinil žádný konkrétní úkon (nepodal žádost) směřující k přijetí za člena žalovaného honebního společenstva v přesvědčení, že mu členství vzniklo automaticky spolu s nabytím vlastnického práva k honebním pozemkům, dospěl odvolací soud k závěru, že takový důsledek nemá oporu v příslušné právní normě. Žalobce tak není členem žalovaného honebního společenstva, schází mu tudíž i aktivní legitimace k zpochybňování platnosti rozhodnutí orgánu sdružení, jehož není členem. Bez ohledu na odlišný důvod zamítnutí žaloby soudem prvního stupně (uznání regulérnosti doručení pozvánky na valnou hromadu žalovaného honebního společenstva), je tak jeho rozhodnutí věcně správné, takže bylo odvolacím soudem potvrzeno. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas