28 Cdo 534/2015 — Nejvyšší soud

28 Cdo 534/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 4. 2017 Spisová značka:28 Cdo 534/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.534.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Privatizace Státní podnik Akciová společnost Dotčené předpisy:§ 18 odst. 1 předpisu č. 428/2012Sb. § 32 odst. 3 předpisu č. 111/1990Sb. § 25 předpisu č. 104/1990Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:26. 6. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 27.6.2017III.ÚS 1996/17JUDr. Milada Tomkováodmítnuto13.9.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 534/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobkyně: Katedrální kapitula při chrámu Svatého Ducha v Hradci Králové, IČO: 64806634, se sídlem v Hradci Králové, náměstí Jana Pavla II. 50, zastoupená Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Zelená 267, proti žalovaným: 1) Stavební geologie, akciová společnost v likvidaci, IČO: 00025755, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 7, zastoupená JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 2121/3, a 2) Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO: 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 6 C 45/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. října 2014, č. j. 19 Co 208/2014-168, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit první žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč k rukám advokáta JUDr. Dušana Diviše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Druhá žalovaná a žalobkyně vůči sobě vzájemně nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 11. března 2014, č. j. 6 C 45/2013-92, určil, že „Česká republika je vlastnicí budovy na pozemku p. č. st. 1 (objekt občanské vybavenosti), pozemku p. č. st. 1, budovy na pozemku p. č. st. 2 (objekt občanské vybavenosti), pozemků p. č. st. 2, p. č. 148/2, p. č. 315/1, p. č. 319, v obci T. n. M. a katastrálním území S. u T. n. M.“ (dále jen „předmětné nemovitosti“), a rozhodl o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti prvního žalovaného. K odvolání první žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2. října 2014, č. j. 19 Co 208/2014-168, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba o určení vlastnického práva České republiky k předmětným nemovitostem zamítá (výrok I), a znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení (výroky II, III a IV). Rozhodováno bylo o žalobě podané církevní právnickou osobou s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu č. 177/2013 Sb. (dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“), jíž byl zpochybňován převod (přechod) předmětných nemovitostí z majetku státu do vlastnictví první žalované uskutečněný v procesu jejího založení a vzniku, při němž bylo nakládáno s nemovitostmi z původního (historického) majetku církve; žalobkyně dovozovala, že se tak stalo v rozporu s ustanovením § 3 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „zákon č. 92/1991 Sb.“). Odvolací soud vyšel ze zjištění, že k předmětným nemovitostem je v katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo první žalované – akciové společnosti, jejímž zakladatelem je stát a jež byla jednorázově založena k 31. 12. 1990 na základě zakladatelského plánu podle zákona č. 104/1990 Sb., o akciových společnostech. Rozhodnutím zakladatele byl do akciové společnosti (postupem dle § 32 odst. 3 zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku) vložen jako nepeněžitý vklad hmotný majetek bez likvidace současně zrušeného státního podniku Stavební geologie (dle rozhodnutí ministra životního prostředí České republiky ze dne 29. 12. 1990, č. j. 4195/BM/90, vydaného na základě předchozího souhlasu vlády České republiky z 19. 12. 1990, č. 361), do kterého patřily i předmětné nemovité věci. Do podnikového rejstříku byla první žalovaná zapsána (a vznikla tak) dne 18. 6. 1991. Na pokladě takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud uzavřel, že dispozice s předmětnými nemovitostmi, uskutečněné v procesu zakládání první žalované, neporušují blokační ustanovení § 3 zákona č. 92/1991 Sb., neboť byly učiněny před 1. 4. 1991, kdy tento zákon nabyl účinnosti, a to včetně splacení nepeněžitého vkladu zakladatelem, k němuž zde došlo zakladatelským plánem. Okamžik vzniku první žalované – dodává odvolací soud – podstatný není, neboť „k odstátnění majetku došlo již jeho vložením do zakládané akciové společnosti, kdy stát přestal být vlastníkem majetku a stal se vlastníkem akcií zakládané akciové společnosti“. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež považuje za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu (spatřujíc přípustnost v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, dovolatelkou formulovaných, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně v jeho rozhodovací praxi dosud nebyly řešeny). Za nesprávné právní posouzení věci, naplňující tak dovolací důvod podle § 241a odst. 1 občanského soudního řádu, dovolatelka označuje řešení otázky „nabytí nemovitostí akciovou společností“, namítajíc, že k němu bylo třeba i vzniku akciové společnosti jejím zápisem do podnikového rejstříku podle § 27 odst. 1 zákona č. 104/1990 Sb. Z toho, že 1. 4. 1992 byly nemovité věci stále ve vlastnictví státu, pak dovolatelka dovozuje, že přechodu věcí z vlastnictví státu do vlastnictví první žalované zabránilo ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. Jako judikaturou neřešenou formuluje dovolatelka otázku, „zda bylo v souladu s ustanovením § 32 zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku, a v něm stanovenou lhůtou (do 31. 12. 1990), aby ministr vydal rozhodnutí o zrušení státního podniku a založení akciové společnosti, ačkoliv nebyl ke dni tohoto rozhodnutí vyhotoven zakladatelský plán ani stanovy akciové společnosti“; v dané věci vydané rozhodnutí zakladatele (označené rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 29. 12. 1990) považuje dovolatelka i z tohoto důvodu za neplatné, neboť se jím dle jejího mínění vkládá majetek zrušeného státního podniku do akciové společnosti, která ještě nebyla ani založena (k jejímu založení mělo dojít až zakladatelským plánem a schválením stanov dne 31. 12. 1990). Za nesprávné považuje dovolatelka také posouzení otázky, „kdy stát přestal být vlastníkem nemovitostí a stal se namísto nich vlastníkem akcií státní akciové společnosti“, opakujíc svou argumentaci, že se tak mohlo stát nejdříve okamžikem vzniku první žalované, jemuž však předcházela blokace majetku zákonem č. 92/1991 Sb., která – podle názoru dovolatelky – zabránila tomu, aby vlastnictví k předmětným nemovitostem nabyla první žalovaná. Odvolací soud dle mínění dovolatelky pochybil i tím, nevzal-li na zřetel, že nabytí vlastnického práva k nemovitostem bylo do evidence nemovitostí zapsáno až v roce 1992. Nesprávnost napadeného rozhodnutí spatřuje dovolatelka i v tom, že jím nebyl respektován Ústavním soudem akcentovaný princip ex favore restitutionis, tedy že restituční předpisy je třeba vykládat ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji. V rovině procesní vyslovila dovolatelka pochybnost o tom, zda odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, tedy první žalovanou, uvádí-li se v něm, „že bude podrobněji doplněno později z důvodu nemoci a nepřítomnosti právního zástupce“ a kdy je na odvolání uvedeno jméno právního zástupce „bez čitelného podpisu a razítka advokáta“. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že jím potvrdí rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo žalobě o určení vlastnického práva vyhověno. První žalovaná označuje dovolání za nepřípustné, považujíc právní posouzení věci odvolacím soudem za souladné s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Tvrzení dovolatelky, že ke dni rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 29. 12. 1990 nebyl schválen zakladatelský plán a stanovy akciové společnosti, dle názoru první žalované neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu, a jako nedůvodnou první žalovaná odmítá i argumentaci