29 Cdo 2853/99 – Nejvyšší soud

29 Cdo 2853/99 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně: L., a. s., zast. advokátem, proti žalovanému: F.n.m.Č.r., zast. advokátem, o uzavření smlouvy, vedené u býv. Krajského obchodního soudu v Praze, nyní Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 247/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. srpna 1999 č. j. 1 Cmo 27/99-55, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl výše uvedeným napadeným rozsudkem, že I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje, II. Na náhradu nákladů odvolacího řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na účet jeho zástupce 2.150,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí a III. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné. V žalobě ze dne 19. 5. 1998 se žalobkyně domáhala, aby žalovanému bylo uloženo uzavřít s ní smlouvu o prodeji privatizovaného majetku S.l. l. T. Žalobu opírala o výsledek veřejné soutěže, vyhlášené podle zák. č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů (tzv. „zákon o velké privatizaci\"). Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 7. 1998 č. j. 48 Cm 247/98-16 žalobu zamítl. Vycházel především z usnesení vlády České republiky z 29. 4. 1998 č. 300, jímž bylo uloženo zrušit výsledek veřejné soutěže a změnit rozhodnutí o privatizaci z formy veřejné soutěže na formu bezúplatného převodu na město T. Ministerstvo financí ČR pak na základě toho vydalo nové rozhodnutí o privatizaci z 3. 6. 1998 č. j. 42/19417/98/LN. Soud prvního stupně uzavřel, s odkazem na ust. § 11 zákona o velké privatizaci, že příslušný majetek dosud nebyl na F.n.m.Č.r. (dále též jen „F.\") převeden, přičemž F. řídí právě Ministerstvo financí. Odvolání žalobkyně po přezkoumání podle § 212 a § 214 odst. 1 o. s. ř. neshledal odvolací soud důvodným. Odvolací soud poukázal zejména na ustanovení § 5, § 12 odst. 3 a § 10 odst. 3 zákona o velké privatizaci a na ustanovení zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o F.n.m., ve znění pozdějších předpisů, jakožto speciální zákonné úpravy v poměru k obecným úpravám v občanském a obchodním zákoníku. Odvolací soud dále odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu ČR pod č. 44/94 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 380/97 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 10, str. 437. Odvolací soud konečně zdůraznil význam úpravy v ust. § 10 odst. 7 a 8 a § 11 odst. 1 a 2 zákona o velké privatizaci o změně rozhodnutí o privatizaci, kteréžto rozhodnutí taktéž nemůže podléhat soudnímu přezkumu. Odvolací soud na základě uvedeného všechny argumenty odvolatelky odmítl a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. Na návrh žalobkyně odvolací soud připustil dovolání podle § 239 odst. 1 o. s. ř. pro otázky zásadního právního významu, obsažené v odvolání žalobkyně (č. l. 25), které dosud obecné soudy neřešily. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání ze dne 3. 11. 1999. Dovolatelka uvádí, že žalovaný vyhlásil dne 24. 10. 1997 oznámením v Obchodním věstníku a Hospodářských novinách „Opakovanou obchodní veřejnou soutěž o nejvýhodnější návrh na uzavření smlouvy o prodeji privatizovaného majetku státního podniku S.l.l.T. č. PP 503 93/2001\"; jediným kritériem soutěže byla výše nabídnuté kupní ceny. Žalobkyně se soutěže zúčastnila a učinila v návrhu na uzavření smlouvy nabídku kupní ceny 301,000.100,- Kč a současně uhradila kauci jako část kupní ceny ve výši 22,000.000,- Kč podle podmínek vyhlášené soutěže. Dopisem ze dne 28. 11. 1997 č. j. 940/3079/97/So oznámil žalovaný žalobkyni, že vyhodnotil její soutěžní návrh jako vítězný a že žalobkyni vznikla povinnost zaplatit do 30 dnů doplatek kupní ceny 279,000.100,- Kč, příp. předložit doklad o finančním krytí tohoto doplatku. Žalobkyně předložila žalovanému několik dokladů, prokazujících finanční krytí doplatku, a to přísliby úvěrů od tří bank a finančních institucí, které žalovaný dne 9. 2. 1998 akceptoval. Ministerstvo zdravotnictví ČR však neuposlechlo jako zakladatel výzvy žalovaného k převodu privatizovaného majetku na žalovaný F. Vláda České republiky přijala dne 29. 4. 1998 usnesení č. 300, v němž podle bodu II.1. „se ukládá F.n.m.č.r. zrušit výsledek posledního kola veřejné soutěže\", což žalovaný oznámil žalobkyni dopisem ze dne 22. 5. 1998 s tím, že složená kauce bude převedena na účet žalobkyně. Usnesení vlády č. 300 bylo přijato přesto, že předchozí vládní usnesení č. 144/96 o veřejné obchodní soutěži již bylo naplněno tím, že byl vybrán vítěz proběhlé veřejné obchodní soutěže. 76 Dovolatelka dovozuje, že zrušení vítězství v obchodní veřejné soutěži, jak to učinil žalovaný s poukazem na posléze přijaté usnesení vlády, nemělo právní oporu ani ve vyhlášených podmínkách veřejné soutěže, ani v obchodním zákoníku či jiném zákoně, ale naopak byl tento právní úkon v rozporu s ustanoveními § 281 an. obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též „obch. zák.\") a tedy neplatný pro rozpor se zákonem. Oznámením o návrhu žalobkyně ze strany žalovaného jako vyhlašovatele došlo mezi žalobkyní a žalovaným ke vzniku smluvního vztahu. Usnesení vlády, které není právním předpisem, nemůže do smluvních vztahů jednostranně zasahovat. Žalobkyně trvala na uzavření smlouvy dopisy ze dne 9. 4. a 12. 5. 1998. Žalobkyně dále uvádí, že ještě před vydáním zamítavého rozsudku soudu prvního stupně rozhodla ministryně zdravotnictví dne 7. 7. 1998 pod čj. KM 22812/98 o vyjmutí a převedení majetku s. p. S.l.l.T. na žalovaného. Žalovaný však závazek vycházející z vítězství žalobkyně v obchodní veřejné soutěži nesplnil a smlouvu o převodu privatizovaného majetku se žalobkyní neuzavřel. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí opírá o usnesení Ústavního soudu III. ÚS 380/97, kde se však jedná o jinou otázku - o možnost vybrat nejvýhodnější nabídku. Odvolací soud nevzal v úvahu, že v daném případě se nejedná o přímý prodej, ale o výsledek proběhlé obchodní veřejné soutěže na základě platného privatizačního rozhodnutí. Žalovaný oznámil žalobkyni vítězství ve veřejné obchodní soutěži, žalobkyně splnila všechny podmínky pro to, aby s ní žalovaný uzavřel smlouvu o převodu privatizovaného majetku a žalovaný sám splnění vyhlášených podmínek žalobkyní uznal. Podle názoru žalobkyně povinností žalovaného jako vykonavatele rozhodnutí státního orgánu o privatizaci státního majetku bylo po oznámení výsledku veřejné obchodní soutěže uzavřít se žalobkyní kupní smlouvu. V době, kdy Ministerstvo zdravotnictví ČR neuposlechlo výzvy žalovaného a nesplnilo předepsanou součinnost k převodu majetku, měl žalovaný na splnění této povinnosti trvat, neboť „nesouhlas organizace s privatizací určitého majetku jej nezbavuje povinnosti poskytnout příslušnému orgánu republiky zákonem požadovanou součinnost\" (rozhodnutí I. ÚS 18/96). Obchodní veřejná soutěž již byla ukončena a byl vyhlášen její vítěz a státní orgány nebyly proto oprávněny vydávat nová rozhodnutí o privatizaci, když již platné rozhodnutí o privatizaci bylo de iure realizováno. Žádný zákonný důvod pro změnu rozhodnutí o privatizaci ze dne 20. 8. 1996 nenastal a „nové\" rozhodnutí o privatizaci vydané Ministerstvem financí ČR dne 3. 6. 1998 pod čj. 42/19417/98/LN, které stanovilo metodu privatizace bezúplatným převodem majetku na město T., bylo v rozporu s ust. § 10 zákona č. 92/1991 Sb. Takové rozhodnutí není vyloučeno ze soudního přezkumu. Soudy jsou oprávněny posuzovat, zda postup při obchodní veřejné soutěži odpovídá zákonu a zda lze vůbec změnit platné rozhodnutí o privatizaci, když již veřejná obchodní soutěž proběhla a byl vyhlášen její vítěz, který splnil všechny podmínky pro uzavření kupní smlouvy. Zákon o velké privatizaci nezná možnost zrušení rozhodnutí o privatizaci, pouze stanoví za určitých podmínek (§ 10 odst. 7 zákona) výjimečně možnost jeho změny. Ministerstvo financí ČR vydalo dne 3. 6. 1998 „nové\" rozhodnutí o privatizaci na majetek, o jehož privatizaci rozhodlo již dne 20. 8. 1996, aniž by toto původní rozhodnutí bylo nějakým právním aktem zrušeno. Je irelevantní, že rozhodnutí ministryně zdravotnictví odkazuje na rozhodnutí o privatizaci ze dne 3. 6. 1998, o privatizaci bylo rozhodnuto již rozhodnutím ze dne 20. 8. 1996. Po převodu privatizovaného majetku na žalovaného bylo jeho povinnosti jako právnické osoby soukromého práva uzavřít se žalobkyní jako vítězem veřejné soutěže kupní smlouvu. Pokud žalovaný „uposlechl nařízení nadřízeného orgánu\", jak uvedl, jednal v rozporu s článk