29 Cdo 3415/2024 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3415/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2026 Spisová značka:29 Cdo 3415/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:29.CDO.3415.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Směnka Směnečný a šekový platební rozkaz Námitky Břemeno důkazní Dotčené předpisy:§ 175 předpisu č. 99/1963 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3415/2024-613 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce P. S., zastoupeného JUDr. Danem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem v Praze, Tržiště 366/13, PSČ 118 00, proti žalované D. Š., zastoupené JUDr. Jaromírem Císařem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze, Hvězdova 1716/2, PSČ 140 00, o námitkách proti směnečným platebním rozkazům, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 54 Cm 134/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2024, č. j. 12 Cmo 148/2023-423, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2024, č. j. 12 Cmo 148/2023-423, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) směnečným platebním rozkazem ze dne 2. května 2022, č. j. 54 Cm 134/2015-117, uložil žalované (D. Š.), aby zaplatila žalobci (P. S.) směnečný peníz ve výši 2.750.000,- Kč s 6% úrokem od 2. října 2013 do zaplacení, směnečnou odměnu 9.166,66 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 137.959,- Kč (soudní poplatek) a 59.592,50 Kč (náklady právního zastoupení); směnečným platebním rozkazem ze dne 2. května 2022, č. j. 54 Cm 135/2015-109 dále soud prvního stupně uložil žalované, aby zaplatila žalobci směnečný peníz ve výši 1.020.000,- Kč s 6% úrokem od 1. května 2013 do zaplacení, směnečnou odměnu 3.400,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 51.170,- Kč (soudní poplatek) a 38.659,50 Kč (náklady právního zastoupení). Rozhodl tak o zaplacení: a) směnky vlastní vystavené dne 9. ledna 2011 v XY Z. Š. (dále též jen „výstavce“) na řad žalobce na směnečný peníz 2.750.000,- Kč splatné bez protestu dne 1. října 2013 a b) směnky vlastní vystavené dne 12. února 2011 v XY výstavcem na řad žalobce na směnečný peníz 1.020.000,- Kč splatné bez protestu 30. dubna 2013 (dále jen „směnky“). Proti směnečným platebním rozkazům podala žalovaná (bývalá manželka výstavce, který zemřel dne 14. prosince 2013) námitky, podle nichž: a) Okresní soud ve Svitavách schválil dohodu dědiců o vypořádání dědictví po zemřelém výstavci; žalovaná „převzala“ veškerá aktiva dědictví s povinností uhradit jeho pasiva. Žalobce v dědickém řízení přihlásil (mimo jiné) i pohledávky ze směnek, které dědicové neuznali jako pasivum dědictví proto, že žalobce nedoložil existenci půjček, k jejichž zajištění měly směnky sloužit. b) Výstavce nikoho neinformoval o podpisu směnek; v jeho firmách ani v jeho domácnosti se případné finanční prostředky z poskytnutých půjček neobjevily a žalobce nemá žádný důkaz o jejich poskytnutí. c) Z podání vysvětlení žalobce před „Policií ČR“ ze dne 22. února 2015 plyne, že měl poskytovat výstavci v letech 2010 až 2012 postupně finanční půjčky v hotovosti v řádech „statisíců“, přičemž „po čase“ sepsal a vyplnil směnku, na níž uvedl částku, kterou za dané období půjčil výstavci, a předložil ji výstavci k podpisu. U hlavního líčení (v trestní věci) uvedl, že výstavci poskytoval půjčky postupně od roku 2001 do roku 2009, možná i 2010, s tím, že výstavce mu „ke krytí těchto půjček“ vystavil cca 25ks směnek; na přelomu roku 2010 se domluvili, že tyto směnky nahradí směnkami „většího objemu“. „Směnky nepředstavují okamžitý převod peněz, ale je to konstatování dluhu z minula a určité shrnutí a restrukturalizace menších směnek z období r. 2001 až 2009“. Dle žalované není „toto“ tvrzení žalobce pravdivé. Každopádně dle obou tvrzení žalobce jde o směnky nikoli platební, ale zajišťovací; v tom případě námitka, že směny zajišťují neexistující dluh, je námitkou kauzální a je nutné se jí v rámci soudního řízení zabývat. d) Při šetření majetkových a finančních poměrů žalobce (a jeho rodiny) a výstavce (a jeho rodiny) v rámci trestního řízení vedeného proti žalobci u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 64 T 5/2020 (rozsudkem ze dne 25. února 2021 byl žalobce zproštěn obžaloby) [dále jen „trestní řízení“ a „trestní rozsudek“] nebyly dohledány bankovní transakce, které by bylo možné identifikovat jako půjčku žalobce výstavci. V účetnictví (označených) společností vlastněných výstavcem (dále jen „společnosti“) není žádný záznam o půjčkách peněz od žalobce, případně o vkladech výstavce, které by odpovídaly těmto půjčkám. Společnosti nebyly „předlužené či v insolvenční situaci“, čerpaly běžné bankovní úvěry, které řádně splácely. „Firemní“ a osobní majetek výstavce dosahoval řádek desítek milionů Kč; nebyl důvod k tomu, aby si výstavce (jeho společnosti) půjčoval další finanční prostředky. e) Výstavce směnky v roce 2011 nepodepsal; pokud je vůbec podepsal, mohlo se tak stát až v roce 2013 a to pod vlivem „nemoci a alkoholu“. V té době také žalobce výstavce intenzivně navštěvoval v jeho bydlišti, nosil s sebou doklady, o nichž ostatním rodinným příslušníkům nechtěl nic sdělit. Žalovaná se domnívá, že žalobce podpisy na směnkách od výstavce vylákal; využil jeho špatného zdravotního stavu k podpisu směnek, které nekryly žádný reálný dluh. Měla za nereálné, že by žalobce měl k dispozici finanční prostředky k poskytnutí půjček (vyjma směnek šlo dále o směnku ze dne 4. dubna 2010 na částku 6,5 miliónu Kč), když dle daňových přiznání (a majetkových přiznání z Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky) za období let 2001 až 2010 nedosahovaly příjmy žalobce a jeho manželky ani polovinu částky, kterou měl za dané období (údajně) půjčit výstavci; z těchto majetkových přiznání vyplývá, že neměl jiný příjem než „z Poslanecké sněmovny“, splácel hypoteční úvěr a stavební spoření a (po určitou dobu) hradil školné pro svou dceru ve výši cca 470.000,- Kč ročně. Přitom žalobce si v daném období nejen sám půjčoval na bydlení, ale půjčil si i částku 4 milióny Kč údajně na studia své dcery. f) Podepsal-li výstavce směnky, učinil tak v duševní poruše, která nebyla jen přechodná. Jelikož nebyl schopen rozpoznat a posoudit následky svých jednání (jeho rozeznávací a ovládací schopnosti byly podstatně snížené), je právní úkon spočívající v podpisu směnek neplatný. Soud prvního stupně usnesením ze dne 14. června 2022, č. j. 54 Cm 134/2015-135, 54 Cm 135/2015, spojil věci vedené pod sp. zn. 54 Cm 134/2015 a sp. zn. 54 Cm 135/2015 ke společnému projednání, s tím, že řízení bude nadále vedeno pod sp. zn. 54 Cm 134/2015. Rozsudkem ze dne 14. dubna 2023, č. j. 54 Cm 134/2015-324, soud prvního stupně zrušil oba směnečné platební rozkazy ze dne 2. května 2022 (výroky I. a II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky III. a IV.). Cituje § 175 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a odkazuje na skutková zjištění, k nimž dospěl na základě volného hodnocení důkazů, učinil následující závěry: 1) Podpisy výstavce na směnkách jsou jeho pravými podpisy; skutečnost, že datum vystavení směnek neodpovídá skutečnému datu podpisu, nemá vliv na platnost směnek. 2) V řízení nebylo zjištěno, že by zdravotní stav neumožňoval výstavci směnky vystavit (že by nebyl schopen posoudit následky svého jednání spočívajícího ve vystavení směnek). 3) Žalobce neměl dostatek volných finančních prostředků, které by byl schopen výstavci poskytnout, aniž by si musel sám půjčovat. Z čestných prohlášení o majetku a příjmů a závazků z let 2000, 2001 až 2005, 2007, 2008 a dobu od 1. ledna 2009 do 3. června 2010, která předkládal žalobce jako „poslanec Parlamentu ČR“, neplyne ani existence pohledávek žalobce za výstavcem, ani existence směnek. 4) Společnosti neúčtovaly o žádných finančních výpomocech ze strany žalobce; nebylo zjištěno, že by „cizí zdroje“ byly poskytnuty žalobcem. 5) Kdyby žalobce půjčoval výstavci finanční prostředky již v průběhu let 2001 až 2009 a tyto následně „byly zaznamenány“ ve směnkách, není pravděpodobné a věrohodné, že by žalobce „situaci“ neřešil i s žalovanou; viz závažný zdravotní stav výstavce, s nímž měl žalobce přátelský vztah. Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že „žalovaná prokázala s ohledem na to, že nebylo prokázáno, že by došlo k nějakým reálným půjčkám ze strany žalobce výstavci, dále s ohledem na veškeré okolnosti v tomto řízení zjiš