29 Cdo 856/2008 — Nejvyšší soud

29 Cdo 856/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 8. 2009 Spisová značka:29 Cdo 856/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.856.2008.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 856/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Ž. G. a. s., zastoupené JUDr. P. H., advokátem, proti žalované D. U. a. s., zastoupené JUDr. S. H., advokátem, o zaplacení částky 83,664.633,91 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 26 Cm 22/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2007, č. j. 12 Cmo 254/2007-158, takto: I.       Dovolání se odmítá. II.      Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 26. června 2006, č. j. 26 Cm 22/2005-98, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 83,664.633,91 Kč s 6% úrokem z prodlení od 26. srpna 2002 do zaplacení, (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. I. § 32, § 70, §71 a čl. III. § 5 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“) – přitakal závěru soudu prvního stupně, že žalobou uplatněný (regresní) nárok (směnečného rukojmího proti výstavci směnky vlastní) je promlčen. Přitom zdůraznil, že tříletá promlčecí doba k uplatnění práv ze směnky vlastní vůči jejímu výstavci začíná podle ustanovení čl. I. § 70 odst. 1 (ve spojení s ustanovením čl. I. § 77  odst. 1 a § 78 odst. 1) směnečného zákona běžet ode dne splatnosti směnky (a ne až od okamžiku zaplacení směnky směnečným rukojmím, jak nesprávně dovozovala žalobkyně), přičemž směnečný rukojmí (byl-li o zaplacení směnky jejím majitelem žalován) může docílit stavení běhu promlčecí doby (k uplatnění svého regresního nároku vůči výstavci) jen oznámením učiněným vůči výstavci směnky podle ustanovení čl. III. § 5 odst. 2 směnečného zákona. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) zákona              č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. června 2009 [srov. bod 12. přechodných ustanovení obsažených v čl. II., části první, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „o. s. ř.“)] odmítl jako nepřípustné. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení  § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá. Otázku, předkládanou mu v dovolání k řešení, totiž zodpověděl v rozsudku ze dne     18. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1004/2008. V něm uzavřel, že při absenci jiné právní úpravy nelze než promlčení směnečného nároku plnivšího směnečného rukojmího proti výstavci směnky vlastní posuzovat podle ustanovení čl. I. § 70 odst. 1 a § 77 odst. 1 směnečného zákona; takový nárok  se promlčí ve třech letech ode dne splatnosti směnky, a to bez ohledu na to, kdy směnečný rukojmí na směnku plnil. Přitom promlčení svého směnečného nároku vůči výstavci vlastní směnky může směnečný rukojmí zabránit postupem předvídaným           v čl. III. § 5 odst. 2 směnečného zákona. Od výše uvedeného právního závěru pak nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 19. srpna 2009 JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu