29 Odo 184/2001 — Nejvyšší soud

29 Odo 184/2001 citace  Název judikátu:Konkurs. Osoby oprávněné k podání odvolání proti usnesení o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku. Lhůta k podání odvolání. Stav řízení. Důvody zmatečnosti. Ke zmatečnosti podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Právní věta:Osobám uvedeným v ustanovení § 12a odst. 5, věty druhé, zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, začíná běžet lhůta k podání odvolání proti usnesení o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku od doručení rozhodnutí poslednímu z těch dosavadních účastníků řízení, kteří jsou legitimováni k podání odvolání podle § 12a odst. 5, věty první, uvedeného zákona to platí bez zřetele k tomu, zda se takový dosavadní účastník řízení sám práva odvolání vzdal. Podáním včasného odvolání se taková osoba stává dalším navrhovatelem ve smyslu ustanovení § 4 označeného zákona a platí pro ni stav řízení v době, kdy její odvolání došlo soudu. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2003 Spisová značka:29 Odo 184/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.184.2001.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Heslo:Konkurs Dotčené předpisy:§ 4 odst. 4 předpisu č. 328/1991Sb. § 7 odst. 4 předpisu č. 328/1991Sb. § 12a odst. 5 předpisu č. 328/1991Sb. § 90 odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb. § 201 odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb. § 218 odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. § 218 odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. § 229 odst. 4 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:18 / 2005 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 184/2001-85 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci konkursu dlužníka G. a. C. C., a. s. v likvidaci, o návrhu dlužníka na prohlášení konkursu na jeho majetek, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 26 K 72/2000, o dovolání A) Č. k. a., a B) E. G., a. s., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. ledna 2001, č. j. 2 Ko 172/200032, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. ledna 2001, č. j. 2 Ko 172/200032, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Ve výroku označeným usnesením odvolací soud odmítl - odkazuje na ustanovení § 218 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 (dále též jen „o. s. ř.“) - odvolání Č. o. b., a. s., (dále též jen „banka“), proti usnesení ze dne 4. října 2000, č. j. 26 K 72/2000-12, jímž Krajský soud v Plzni zamítl návrh dlužníka na prohlášení konkursu na jeho majetek pro nedostatek majetku. Odvolací soud uvedl, že podle ustanovení § 201 o. s. ř. může rozhodnutí soudu prvního stupně napadnout odvoláním účastník řízení, přičemž okruh účastníků konkursního řízení je ustanovením § 7 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZKV“) vymezen tak, že jimi jsou věřitelé, kteří uplatňují nároky (konkursní věřitelé) a dlužník. Ve fázi konkursního řízení před prohlášením konkursu až do právní moci rozhodnutí o návrhu na prohlášení konkursu je pak účastníkem řízení - dle § 90 o. s. ř. - též navrhující věřitel. Postavení konkursního věřitele - pokračoval odvolací soud - osoba, která má pohledávky za dlužníkem, nezískává automaticky, ale až tím, že pohledávky v konkursu uplatňuje, což je možné jen způsobem uvedeným v § 20 ZKV. Odvolatelka návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka nepodala, takže v řízení neměla postavení účastníka dle § 90 o. s. ř., a pohledávku do konkursu nemohla přihlásit, neboť ten nebyl prohlášen, tudíž se nemohla stát účastníkem řízení ani podle speciálního ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání. Za této situace nelze banku považovat za osobu oprávněnou k podání odvolání. Banka podala proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř., namítajíc, že jsou dány dovolací důvody dle § 241 odst. 3 písm. a/, c/ a d/ o. s. ř., tedy že v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 (písmeno a/), rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (písmeno c/) a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (písmeno d/). Dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. tkví podle dovolatelky v tom, že odvolací soud při rozhodování zcela pominul ustanovení § 12a odst. 5 ZKV, jež jí přiznává právo podat odvolání a tedy i statut účastníka řízení (jako věřitelce s peněžitou pohledávkou za dlužníkem), když podle cit. ustanovení nemusí jít o věřitele, kteří prohlášení konkursu navrhli nebo k návrhu přistoupili. Dovolatelka se též domnívá, že v důsledku nesprávného právního posouzení věci jí byla nesprávným postupem soudu odňata možnost před soudem jednat (ve smyslu § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.). V důsledku rozhodnutí o odmítnutí odvolání se totiž odvolací soud nezabýval odvoláním po věcné stránce a dovolatelka nemohla bránit svá práva. Dovolatelka dále podrobně polemizuje i se závěry soudu prvního stupně a z této argumentace usuzuje na existenci dovolacího důvodu dle § 241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde – ve smyslu bodu 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. – i v této věci, jelikož odvolací soud odvolání rovněž projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001. V průběhu dovolacího řízení ohlásila původní dovolatelka (podáním došlým soudu 27. května 2002), že na její straně došlo k procesnímu nástupnictví (formou singulární sukcese), jelikož dvěma smlouvami o postoupení pohledávek (ze dne 28. března 2002, č. IPB 1001712 a č. IPB 1001812) postoupila pohledávky za dlužnicí, z nichž dovozovala svou legitimaci v řízení (šlo o pohledávky ze dvou smluv o devizovém úvěru ze dne 23. srpna 1996, č. 200996136 a č. 200996137, ve znění dodatků), Č. k. a. Tuto skutečnost pak doložila postupními smlouvami. Č. k. a. pak podáním došlým soudu 6. prosince 2002 a učiněným společně s s obchodní společností E. G., a. s. oznámila, že pohledávku ze smlouvy o devizovém úvěru ze dne 23. srpna 1996, č. 200996137, ve znění dodatků, kterou nabyla od původní dovolatelky smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28. března 2002, č. IPB 1001812, postoupila dále (smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 5. listopadu 2002, č. P ČKA04_128_5210074) obchodní společností E. G., a. s. Uvedené doložila postupní smlouvou. Nejvyšší soud proto v rozsahu, v němž pohledávku původní dovolatelky ze smlouvy o devizovém úvěru č. 200996136 nabyla Č. k. a., jednal jako s dovolatelkou dále s Č. k. a. a v rozsahu, v němž pohledávku původní dovolatelky ze smlouvy o devizovém úvěru č. 200996137 nabyla nejprve Č. k. a. a posléze obchodní společnost E. G., a. s., jednal jako s dovolatelkou dále s obchodní společností E. G., a. s. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 44/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání je přípustné dle § 238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v § 237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. „zmatečnostem“), a (je-li dovolání přípustné) k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je - v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnutí dovoláním napadeno - vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Jelikož jiné vady řízení nejsou dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda řízení je postiženo vadou tvrzenou dovolatelkami. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. je řízení zmatečné i tehdy, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Touto vadou řízení netrpí. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích mnohokrát vysvětlil, že hodnotící úsudek projevený v rozhodnutí (zde závěr odvolacího soudu, že odvolatelka není osobou k podání odvolání oprávněnou) není nesprávným postupem soudu „v průběhu řízení” (srov. např. rozhodnutí uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze