3 Tdo 1423/2010 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1423/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1g 265b/1l Datum rozhodnutí:9. 12. 2010 Spisová značka:3 Tdo 1423/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1423.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokonání trestného činu Pokus trestného činu Dotčené předpisy:odst. 1 písm. h) tr. zák. § 187 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 3. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1423/2010-86U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 9. prosince 2010 v neveřejném zasedání o dovoláních, která podali obvinění V. M., a P. B. W., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 10. 2009, č. j. 11 To 57/2009-5418, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 9/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítají. O d ů v o d n ě n í : V rámci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 45 T 9/2008, v trestní věci obviněných V. M., P. B. W., E. D., R. V., P. W., M. G. a J. S., byl obviněný V. M. uznán vinným pokusem trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 8 odst. 1 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) k § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., jehož se měl dopustit jednáním popsaným ve výroku o vině pod body ad I. – III., dále trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. na skutkovém základě podrobně popsaném v bodě VI. výroku o vině a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zák. na skutkovém základě popsaném v bodě VII. výroku o vině. Za to byl podle § 187 odst. 4 tr. zák. za použití § 40 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen rovněž peněžitý trest ve výši 300.000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil soud náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Obviněný P. B. W. byl rovněž uznán vinným pokusem trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., a to jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit mimo jiné společně s V. M. jednáním popsaným ve výroku o vině pod body ad II. – III. Za to byl podle § 187 odst. 4 tr. zák. za použití § 42 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. a § 36 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let a osmnáct dní, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině a trestu ohledně obviněných R. V., J. S. a E. D., přičemž ohledně obviněných P. W. a M. G. byl vysloven zprošťující výrok. Předmětný rozsudek napadli odvoláním obvinění V. M. a P. B. W. a také státní zástupce, který podal odvolání v neprospěch obou těchto obviněných a dále obviněných D., V. a S. Věc projednal ve druhém stupni Vrchní soud v Praze, který rozhodl rozsudkem ze dne 12. 10. 2009, č. j. 11 To 57/2009-5418, jímž z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř., odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obviněného V. M. ve výrocích o vině v bodech I. až III. a ve výrocích o trestu a ohledně obviněného P. B. W. ve výrocích o vině v bodech II. a III. a ve výroku o trestu. Za splnění podmínek uvedených v § 259 odst. 3 tr. ř. poté nově rozhodl tak, že obviněného V. M. na totožném skutkovém základě jako soud prvního stupně uznal vinným (dokonaným) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. (body I. až III. výroku o vině) a za tento trestný čin a za trestné činy uvedené v bodech VI. a VII. napadeného rozsudku soudu prvního stupně podle § 187 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. ho nově odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou. Opětovně mu uložil také peněžitý trest ve výměře 300.000,- Kč se stanovením náhradního trestu odnětí svobody na šest měsíců. Obviněný P. B. W. byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu § 41 odst. 1 tr. zák. (body II. a III. výroku o vině), za který byl odsouzen podle § 187 odst. 4 tr. zák. za použití § 42 odst. 1 tr. zák. a § 36 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvanáct let a osmnáct dní se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou. Týmž rozsudkem vrchní soud nově rozhodl i o vině a trestu ohledně obviněných R. V., J. S. a E. D., přičemž ve zbývajících výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Odvolání obviněných V. M. a P. B. W. byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 12. 10. 2009 (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl v nezměněných výrocích právní moci i rozsudek soudu prvního stupně (§ 139 odst. 1 písm. b/cc/ tr. ř. per analogiam). Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podali následně V. M. a P. B. W. dovolání, přičemž oba uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obviněný P. B. W. též důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný V. M. v odůvodnění prvního podání ze dne 12. 1. 2010, označeného jako dovolání a vypracovaného obhájcem JUDr. Josefem Průšou, soudům obou stupňů vytknul „nesprávné právní posouzení provedených důkazů“. Vrchní soud při svém rozhodování podle dovolatele nerespektoval zásadu in dubio pro reo, když výrok o jeho vině opřel pouze o svědectví spoluobviněného J. S., které však nebylo podpořeno žádným dalším důkazem, zejména otisky prstů, které by dovolatele usvědčovaly z manipulace se zajištěnými věcmi. Dovolatel označil za nepřiměřeně přísný také uložený trest, když podle něho byly zjevně splněny zákonné podmínky pro aplikaci ustanovení § 40 tr. zák., což však odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, neučinil. Proto navrhl, aby rozsudek Vrchního soudu v Praze byl zrušen v celém rozsahu a Městskému soudu přikázáno, aby o podané obžalobě znovu jednal a rozhodl. Obviněný P. B. W. v odůvodnění svého dovolání poukázal především na to, že jedním z důvodů nesprávného právního posouzení skutků je skutečnost, že soudy nepostupovaly ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a nevytvořily si spolehlivý podklad pro rozhodnutí o jeho vině stíhanými skutky. Dovolatel současně namítl existenci extrémního nesouladu mezi výsledky provedeného dokazování, soudy zjištěným skutkovým stavem věci a jeho následným právním posouzením. Toto tvrzení podložil úvahami o neúplnosti dokazování se zřetelem k obsahu jednotlivých důkazů, ze kterých soudy vycházely při odsuzujícím rozhodnutí. Na základě vlastní analýzy pak dospěl k závěru, že jeho jednání popsané ve skutkové větě výroku rozsudku nebylo řádně a bez pochybností prokázáno, přičemž on sám jakoukoli účast na trestné činnosti popřel. Pokud by přesto byly inkriminované skutky vzaty za prokázané, potom by se podle dovolatele v jeho případě jednalo pouze o účastenství ve formě pomoci k trestnému činu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Vzhledem k odlišnému charakteru dříve spáchané trestné činnosti měl soud ve smyslu ustanovení § 88 tr. zák. zároveň zvážit, zda užití ustanovení § 41 tr. zák. bylo u něho vůbec namístě. Dovolatel je toho názoru, že za zvlášť nebezpečného recidivistu považován být neměl, což by nepochybně mělo zásadní dopad také na délku případně uloženého trestu. V závěru dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky ohledně jeho osoby podle § 265k odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí, tj. rozsudek Vrchního soudu v Praze ve výroku ohledně viny a trestu odnětí svobody a aby podle ustanovení § 265m odst. 1 tr. ř. při zrušení napadeného rozhodnutí tímto dovoláním sám hned rozhodl ve věci rozsudkem, popř. aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, příp. Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále dovolatel navrhl, aby v souladu s ustanovením „§ 265r odst. 1 tr. ř.“ Nejvyšší soud rozhodl výše uvedeným způsobem ve veřejném zasedání. K těmto podáním (dovoláním) obviněných se v souladu s ustanovením § 2