Stručně: Paragraf 36 zákona 140/1961 stanoví, že pokud soud odsuzuje pachatele za nový trestný čin spáchaný před vykonáním dřívějšího trestu a ukládá mu trest stejného druhu, součet obou trestů nesmí překročit maximální výměru povolenou zákonem pro daný druh trestu.
§ 36
Jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Je-li jedním z těchto trestů výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, rozumí se takovou nejvyšší výměrou doba dvaceti pěti let.
Paragraf 36 zákona 140/1961 stanoví, že pokud soud odsuzuje pachatele za nový trestný čin spáchaný před vykonáním dřívějšího trestu a ukládá mu trest stejného druhu, součet obou trestů nesmí překročit maximální výměru povolenou zákonem pro daný druh trestu.
Co to znamená v praxi
Pokud je pachatel odsouzen za další trestný čin, který spáchal ještě předtím, než si odpykal předchozí trest, soud musí dbát na to, aby celková délka trestu nepřesáhla zákonné maximum.
Toto omezení platí pouze pro tresty stejného druhu (např. odnětí svobody).
V případě výjimečného trestu odnětí svobody (nad 15 let) je maximální celková výměra stanovena na 25 let.
Soud tedy při ukládání nového trestu zohledňuje již uložený, ale dosud nevykonaný trest, aby nedošlo k překročení zákonných limitů.
Na co si dát pozor
Ustanovení se týká situací, kdy je nový trest ukládán za trestný čin spáchaný PŘED vykonáním dřívějšího trestu.
Omezení platí pouze pro tresty STEJNÉHO DRUHU.
Pro výjimečný trest odnětí svobody je stanovena zvláštní maximální výměra 25 let.