30 Cdo 1147/2001 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1147/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2002 Spisová značka:30 Cdo 1147/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.1147.2001.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 5 předpisu č. 106/1972Sb. § 6 předpisu č. 106/1972Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1147/2001 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobců A) Z. T., dědice po zemřelém žalobci J. T., B) K. B., K. B. a nezletilé P. B., zastoupené matkou K. B., dědiček po zemřelém žalobci O. B., C) J. P., D) Ing. F. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Z., o odměnu za využití dvou zlepšovacích návrhů a vynálezu, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 7 C 175/83, o dovolání Z. T. a Ing. F. K. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. srpna 1999, č. j. 17 Co 580/96-831, t a k t o : I. Řízení o dovolání Z. T. se zastavuje. II. Dovolání Ing. F. K. se zamítá. III. Dovolání Ing. F. K. proti výroku ad. III. týkajícího se náhrady nákladů řízení se odmítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Okresního soudu ve Zlíně dne 13. 7. 1983 se původní žalobci J. T., O. B., J. P. a Ing. F. K. domáhali zaplacení odměny za využívání dvou zlepšovacích návrhů přijatých žalovaným pod označením ZN 8/82 (Návrh nového technologického postupu na výrobu ostří nožů žací lišty) , ZN 9/82 (Návrh na změnu zařízení a technologického postupu při lisování nožů žací lišty) a vynálezu chráněného autorským osvědčením č. 231845 (Rychloupínací zařízení pro obrábění nožů žací lišty). Rozsudkem ze dne 20. 12. 1996, č. j. 7 C 175/83-722, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 8. 1997, č. j. 7 C 175/83-733, Okresní soud ve Zlíně, jako soud prvního stupně, uložil žalovanému povinnost zaplatit J. T. 46.224,75 Kč, O. B. 44.806,75 Kč, J. P. 47.192,75 Kč a Ing. F. K. 45.977,55 Kč, s úroky ve výroku přesně vyčíslenými. Dalším výrokem zamítl žalobu J. T. v částce 28.109,- Kč, O. B. v částce 29.527,- Kč, J. P. v částce 27.141,- Kč a Ing. F. K. v částce 28.356,20 Kč. Vyšel ze zjištění, že žalovaný využíval zmíněné zlepšovací návrhy a vynález. Po doplnění řízení několika znaleckými posudky stanovil výši odměny žalobců v podstatě podle závěrů znaleckého posudku Ing. O. F. z února 1995. Uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláním jak žalobci, tak i žalovaný. V průběhu odvolacího řízení zemřeli žalobci J. T. (5. 12. 1998) a O. B. (7. 4. 1998), takže Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, jednal s jejich dědici.Rozsudkem ze dne 30. srpna 1999, č. j. 17 Co 580/96-831, změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit Z. T. 42.180,- Kč s 3% úrokem od 1. 9. 1985 do zaplacení a v částce 44.872,80 Kč s úroky z prodlení žalobu zamítl. Dalším výrokem uložil žalobci povinnost zaplatit K. B., K. B. a nezletilé P. B. každé 14.957,50 Kč s 3% úrokem od 1. 9. 1985 do zaplacení. Ohledně částky 29.461,20 Kč pro všechny shora uvedené žalobu zamítl. Dále uložil žalobci povinnost zaplatit J. P. 40.228,80 Kč, Ing. F. K. 46.486,50 Kč, oběma s 3% úrokem od 1. 9. 1985 do zaplacení. Žalobu J. P. zamítl v částce 34.109,95 Kč a Ing. F. K. v částce 27.847,25 Kč i s příslušnými úroky. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zároveň nepřipustil, podle § 95 odst. 2 Občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), rozšíření žaloby navržené v průběhu odvolacího řízení J. P. a Ing. F. K. o zaplacení částky l .085.623,- Kč. Za podstatu celého sporu označil odvolací soud otázku, z jakých ukazatelů je třeba vycházet při stanovení společenského prospěchu a zda se má počítat jen společenský prospěch vzniklý u žalovaného jako výrobce, či zda se má přihlédnout i ke společenskému prospěchu získaného spotřebitelem. Uzavřel, že za předmět ochrany, se kterou jsou spojeny účinky projevující se ekonomickým přínosem, lze považovat jen to, co bylo definováno jako nové vyřešení problému žalobci. U ZN 8/82 to byl technologický postup při výrobě ostří nožů, u ZN 9/82 technologický postup při lisování nožů a zařízení k lisování nožů. U vynálezu se jednalo o zařízení k výrobě nožů. Společenský prospěch pak nastal jen u žalovaného jako výrobce poté, co začal využívat technologie navržené žalobci. Došlo u něj ke zvýšení produktivity práce, úspoře materiálu, elektrické energie a mzdových prostředků. Základem pro výpočet společenského prospěchu je tedy jen prospěch získaný žalovaným na zařízení, které navrhli žalobci a jimi navrženým technologickým postupem. Při zjišťování výše společenského prospěchu vycházel odvolací soud ze znaleckého posudku Ing. O. F. Ten vypracoval čtyři varianty výpočtu tohoto prospěchu, a rozhodnutí o tom, která z variant je v souladu s vyhláškou č. 106/1972 Sb., ponechal na právním hodnocení soudu. Odvolací soud vycházel z varianty IB, která vycházela ze skutečností zjištěných u žalovaného a která byla pro žalobce nejpříznivější. Po podrobném výpočtu obsaženém v odůvodnění rozsudku odvolací soud dospěl k závěru, že celková částka náležející všem žalobcům z titulu odměny za využívání uvedených zlepšovacích návrhů a vynálezu činí 279.993,90 Kč, z toho na každého ze čtyř původních žalobců připadá částka 69.998,50 Kč. Od této částky bylo nutné odečíst sumy, které v průběhu řízení žalovaný vyplatil J. T. ve výši 26.417,70 Kč, O. B. ve výši 24.650,- Kč, J. P. ve výši 28.390,75 Kč a Ing. F. K. ve výši 23.512,- Kč. Pokud jde o odměnu za iniciativní účast při zavádění zlepšovacích návrhů a vynálezu ve smyslu § 21 vyhl. č. 106/1972 Sb., odvolací soud postupem podle § 136 OSŘ stanovil výši této odměny v rozsahu 25 % z odměny příslušející žalobcům za první rok využívání zlepšovacích návrhů a vynálezu, což představuje celkovou částku 26.888,80 Kč. Rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci 15. 10. 1999, napadli Ing. F. K. a Z. T. dovoláním, které nesplňovalo náležitosti stanovené pro tento mimořádný opravný prostředek v § 241 OSŘ. Na výzvu soudu prvního stupně k doplnění dovolání ze dne 31. 1. 2000 reagoval pouze Ing. F. K.. Z. T. ve lhůtě 10 dnů stanovené ve výzvě své dovolání nedoplnil. Ing. F. K. (dále jen dovolatel) podal dovolání toliko za svou osobu a napadl svým dovoláním všechny výroky zmíněného rozsudku, které se týkají jeho osoby a jeho nároků. Pokud jde o dovolací důvody, v prvé řadě vytýká soudům obou stupňů, že zmíněný spor rozhodovali v obou stupních vyloučení soudci (dovolací důvod podle § 237 odst. 1 písm. g/ OSŘ). Poukázal na skutečnost, že po dobu trvání sporu (žaloba napadla v červenci 1983) se mezi žalobci a soudci vyvíjel napjatý vztah, který se postupem doby stupňoval, až přerostl v nepřátelský vztah soudců k žalobcům. Tato podjatost soudců je, podle názoru dovolatele, patrná ze spisového materiálu, a z rozsudků soudů, které jsou v hrubém rozporu s platným právem. Soudní řízení je, podle dovolatele, postiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. b/ OSŘ). Soudy obou stupňů nezajistily od žalovaného podklady pro zjištění společenského prospěchu rozhodného pro výpočet odměn žalobců a nesprávně se orientovaly na vypracovávání řady znaleckých posudků. Rozhodnutí odvolacího soudu napadá dovolatel rovněž z důvodu uvedeného v § 241 odst. 3 písm. c/ OSŘ, tj. že vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. Poukázal na podání žalobců ze dne 27. 3. 1991 na čl. 560 až 576 spisu, kde vyčíslili a uplatnili své nároky ve výši 1.189.340,- Kč. Závěr rozsudku odvolacího soudu, podle kterého žalobci uplatnili tento nárok až v odvolacím řízení, tedy neodpovídá skutečnosti. Odvolací soud rozhodl nesprávně i o nárocích žalobců za iniciativní účast při rozpracování, zkoušení a zavádění vynálezu a zlepšovacích návrhů v tom, že každý z původních žalobců požadoval částku 16.999,- Kč, ovšem odvolací soud v odůvodnění uvedl, že tuto částku požadovali rovným dílem. Napadený rozsudek odvolacího soudu trpí podle dovolatele rovněž vadou uvedenou v § 241 odst. 3 písm. d/ OSŘ, tedy že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel poukázal na ustanovení § 117 odst. 2 zákona č. 84/1972 Sb. a § 4 vyhlášky č. 106/1972 Sb., z nichž vyplývá, že odměna za využívání vynálezu a zlepšovacích návrhů závisí na společenském prospěch