30 Cdo 1812/2002 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1812/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 10. 2002 Spisová značka:30 Cdo 1812/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.1812.2002.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1812/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci navrhovatele V. F., zastoupeného advokátkou, proti České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25 (dále jen ČSSZ), o plný invalidní důchod, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 28 Ca 198/2000, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2002, č.j. 1 Cao 31/2002-40, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 3. ledna 2002, č.j. 28 Ca 198/2000-35, k opravnému prostředku navrhovatele potvrdil rozhodnutí ČSSZ ze dne 21.3.2000, č. 471 109 028, jímž podle § 56 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. odňala navrhovateli od 22.4.2000 plný invalidní důchod s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v T. ze dne 3.3.2000 již není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti o 50%; protože podle uvedeného posudku je již pouze částečně invalidní, o jeho nároku na částečný invalidní důchod bude rozhodnuto dodatečně, a účastníkům nepřiznal náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku uvedl, že vycházel z výpovědi navrhovatele jako účastníka řízení, z obsahu posudkového spisu Okresní správy sociálního zabezpečení v T. a zejména z posudků posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí s pracovištěm v H. ze dne 26.10.2000 a s pracovištěm v P. ze dne 13.9.2001. Z prvooznačeného posudku zjistil, že po vyhodnocení zdravotnické dokumentace navrhovatele posudková komise považuje za rozhodující příčinu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu postižení tlustého střeva. Souhlasí s přiznáním částečné invalidity v r. 1972 a plné invalidity pro chorobu z povolání v r. 1991. Naproti tomu ponechání plné invalidity pro obecnou chorobu v r. 1997 považuje za nadhodnocení zdravotního stavu navrhovatele, neboť jeho zdravotní postižení bylo stabilizováno a nebyl důvod k ponechání plné invalidity. Téhož omylu se dopustila i lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení v T. při prohlídce dne 6.4.1999, když ponechala plnou invaliditu. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti posudková komise stanovila odlišně od lékařky okresní správy sociálního zabezpečení, a to podle kapitoly X, oddělení C, položky 4, písm. d) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. na 50%. Posudková komise zvolila horní hranici procentního rozpětí pro posudkově méně významné postižení páteře a nemoc z povolání. Neshledala důvodu pro zvýšení podle § 6 odst. 4 cit. vyhlášky. Podle názoru posudkové komise může navrhovatel při tomto zdravotním stavu vykonávat lehkou fyzickou práci v dělnických profesích s možností dodržování dietních a režimových opatření. Není schopen těžké fyzické práce spojené se zvedáním a přenášením těžkých břemen, dále s těžkými ručními a vibrujícími stroji. Není vhodná ani práce v nepříznivých klimatických podmínkách a strnulých polohách. Z dalšího označeného posudku zjistil, že posudková komise po vyhodnocení zdravotnické dokumentace a po přešetření odbornou lékařkou z kliniky chorob z povolání dospěla ke shodnému závěru o částečné invaliditě navrhovatele podle § 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. a neexistenci plné invalidity podle § 39 téhož zákona. Celkový zdravotní stav navrhovatele hodnotila jako plně stabilizovaný a míru poklesu soustavné výdělečné činnosti hodnotila taktéž podle kapitoly X, oddělení C, položky 4, písm. d) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. na 35% s tím, že zohledňuje všechny ostatní choroby i původní zaměstnání horníka. Dospěla k závěru, že nepříznivý zdravotní stav navrhovatele v době vydání napadeného rozhodnutí byl podmíněn takřka výlučně stavem po radikálním odstranění části tlustého střeva, bez nutnosti další léčby a bez zjištění recidivy. Celkový zdravotní stav hodnotila jako plně stabilizovaný s přesvědčením, že k posudkovému nadhodnocení ve prospěch navrhovatele došlo při kontrolních lékařských prohlídkách v r. 1997 a v r. 1999, kdy měl být správně posouzen jako pouze částečně invalidní, a to z příčin obecných. Pracovní rekomandaci určila shodně s prvooznačenou posudkovou komisí. Soud prvního stupně převzal hodnocení obou posudkových komisí i lékařky okresní správy sociálního zabezpečení o existenci navrhovatelovy pouze částečné invalidity, neboť míra poklesu jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti činí ve všech třech hodnoceních méně než 66% a nesplňuje tak zákonné podmínky plné invalidity podle § 39 zákona č. 155/1995 Sb.; přihlédl k tomu, že citované posudkové závěry byly formulovány po vyhodnocení obšírné zdravotní dokumentace navrhovatele, včetně přešetření v rámci jednání posudkové komise. Přezkoumávané rozhodnutí ČSSZ soud prvního stupně shledal věcně správným a zákonným, a proto je podle § 250q odst. 2 o.s.ř. potvrdil. Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání navrhovatele rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vzhledem k tomu, že navrhovatel byl poživatelem plného invalidního důchodu přiznaného z důvodu invalidity podle § 29 odst. 2 písm. c) zákona č. 100/1988 Sb., zabýval se odvolací soud – i když to navrhovatel v řízení neuplatnil – především otázkou, zda navrhovatelův nárok je či není možno posuzovat ve smyslu § 78 zákona č. 155/1988 Sb. i nadále podle § 29 odst. 2 písm. c) zákona č. 100/1988 Sb. K tomu bylo nezbytné především zjištění důchodového věku navrhovatele podle § 32 (60 let), § 74 (55 či 58 let podle § 21 zákona č. 100/1988 Sb.), § 76 (nařízení vlády č. 557/1990 Sb., kde je uveden věk 50 let) a § 94 písm. a/ (odbojáři) zákona č. 155/1995 Sb., do něhož k datu 31.12.1995 nesmí chybět více než deset roků. Protože navrhovatel je narozen dne 9. 11. 1947, dosáhl ke dni 31.12.1995 věku 48 roků a pro posouzení podle § 29 odst. 2 písm. c) zákona č. 100/1988 Sb. by proto musel plnit podmínky pro snížený důchodový věk na 50, 55 či alespoň 58 roků věku. Podle rozhodnutí o přiznání plného invalidního důchodu měl hodnocenu dobu zaměstnání (včetně dopočtené doby) 42 roků, z toho v I. pracovní kategorii 5 roků, ve II. pracovní kategorii 20 roků a ve III. pracovní kategorii 17 roků. Podle obsahu připojeného posudkového spisu se navrhovatel vyučil v letech 1962 až 1965 důlním zámečníkem a v této profesi nastoupil v r. 1965. Od roku 1967 pracoval jako horník. V prosinci r. 1972 byl pro recidivující spastickou bronchitidu převeden na povrch dolu. Poté pracoval až do přiznání plného invalidního důchodu v listopadu r. 1991 jako povrchový dělník. Z toho je zřejmé, že neodpracoval v I. pracovní kategorii ani 15 roků, ani 10 roků v I. AA pracovní kategorii (zaměstnání uvedené v § 14 odst. 2 písm. a/ zákona č. 100/1988 Sb. zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm v podzemí v hlubinných dolech) v uranových dolech. Navrhovatelův důchodový věk proto není nižší než 60 roků. Protože ke dni 31.12.1995 nedosáhl věku alespoň 50 roků, nesplňuje podmínky § 78 zákona č. 155/1995 Sb. a jeho invaliditu a nárok na invalidní důchod je tak nutno od 1.1.1996 posuzovat podle § 39 zákona č. 155/1995 Sb. a na jeho základě vydaných prováděcích předpisů. K posouzení invalidity s pracovním úrazem či nemocí z povolání odvolací soud uvedl, že v případě, kdy bylo přezkoumávaným rozhodnutím rozhodováno o dávce plného invalidního důchodu k datu 21.3.2000, je nutno vycházet ze zákona o důchodovém pojištění č. 155/1995 Sb., účinného od 1.1.1996. Ten pak nejenže nemá obdobná ustanovení § 39 a § 36 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., podle nichž zánik souvislosti invalidity (plné či částečné) s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a další trvání invalidity z důvodu obecného onemocnění bylo považováno za nový vznik nároku na dávku, nýbrž v § 70 výslovně uvádí, že důchody starobní, invalidní, částečně invalidní, vdovské, vdovecké a sirotčí přiznané před 1. lednem 1996 se považují za starobní, plné invalidní, částečné invalidní, vdovské, vdovecké a sirotčí podle tohoto zákona, a to ve výši, v níž náležely ke dni 31.12.1995, včetně zvýšení důchodu o pevnou částku podle zvláštních zákonů. Protož