30 Cdo 346/2020 — Nejvyšší soud

30 Cdo 346/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 5. 2020 Spisová značka:30 Cdo 346/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.346.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Odpovědnost státu za škodu Promlčení Dobré mravy Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 32 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:27. 7. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 2031/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 346/2020-145 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobkyně POLÁRKA s.r.o., IČO: 61461741, se sídlem v Praze 4, Lukešova 1608/38, zastoupené Mgr. Tomášem Lázničkou, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, proti žalované České republice – Úřad průmyslového vlastnictví, IČ: 48135097, se sídlem v Praze 6, Antonína Čermáka 2a/1057, o zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 124/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2019, č. j. 35 Co 237/2019-129, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 17. 5. 2017 (ve znění částečného zpětvzetí žaloby učiněného na ústním jednání před soudem dne 23. 1. 2019, v jehož rozsahu bylo řízení zastaveno pravomocným usnesením) domáhala zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která jí měla být dle jejího tvrzení způsobena nesprávným úředním postupem žalované v souvislosti s řízením vedeným u žalované o zápisu, resp. obnově, kombinované ochranné známky žalobkyně, zn. O-88896, č. OZ 187 241, ve znění „POLÁRKA“ (dále jen „kombinovaná ochranná známka“). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 3. 2019, č. j. 10 C 124/2017-102, byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Dovoláním napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Dne 28. 9. 1998 byl společností Pragolaktos a.s. podán návrh na výmaz kombinované ochranné známky. Dne 30. 9. 1999 byl žalobkyní podán návrh na výmaz slovní ochranné známky POLÁRKA č. 187158, který byl rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví dne 20. 3. 2000 zamítnut (spis č. O-83936). Dne 26. 4. 2000 byla kombinovaná ochranná známka rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví vymazána (spis č. O-88896). Dne 27. 4. 2000 podala žalobkyně proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na výmaz slovní ochranné známky POLÁRKA č. 187158 rozklad, o kterém rozhodl předseda Úřadu průmyslového vlastnictví dne 1. 12. 2000 tak, že jej zamítl a potvrdil napadené rozhodnutí (spis č. O-83936). Dne 26. 5. 2000 podala žalobkyně proti rozhodnutí o výmazu kombinované ochranné známky rozklad, o kterém rozhodl předseda Úřadu průmyslového vlastnictví dne 12. 4. 2001 tak, že jej zamítl a potvrdil napadené rozhodnutí (spis č. O-88896). Dne 24. 8. 2005 rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem, č. j. 6 A 15/2001-65, o návrhu žalobkyně na zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví o rozkladu tak, že jej zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení (spis č. O-83936); dne 20. 1. 2006 bylo opětovně rozhodnuto o rozkladu tak, že tento byl zamítnut a bylo potvrzeno napadené rozhodnutí. Dne 24. 10. 2006 rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem, č. j. 5 A 83/2001-121, o návrhu žalobkyně na zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví o rozkladu tak, že jej zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení (spis č. O-88896). Dne 10. 11. 2006 podala žalobkyně k Úřadu průmyslového vlastnictví žádost o obnovu kombinované ochranné známky. Dne 18. 5. 2007 bylo Úřadem průmyslového vlastnictví žalobkyni sděleno, že uplynula 10letá lhůta pro obnovu zápisu kombinované ochranné známky, byl vyznačen zápis v rejstříku a bylo rozhodnuto o vrácení poplatku (spis č. O 88896); dne 12. 7. 2007 bylo Úřadem průmyslového vlastnictví žalobkyni sděleno, že doba platnosti ochranné známky je stanovena v § 29 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochranných známkách“), jako lhůta hmotněprávní a nelze ji nijak měnit či prominout; dne 21. 12 2007 bylo Úřadem průmyslového vlastnictví žalobkyni ohledně návrhu na deponování platby sděleno, že konkrétní stanovisko lze očekávat po Novém roce 2008 (spis č. O-88896); dne 5. 2. 2008 byla žalobkyně informována Úřadem průmyslového vlastnictví o stavu řízení a o tom, že Úřad průmyslového vlastnictví není oprávněn přijímat do depozita správní poplatek za obnovu ochranné známky (spis č. O 88896). Dne 29. 2. 2008 vydal Městský soud v Praze rozsudek, č. j. 9 Ca 80/2006-65, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví o rozkladu ze dne 20. 1. 2006 tak, že žalobu zamítl (spis č. O 83936); dne 19. 11. 2008 byl vydán rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. 3 As 35/2008, o zamítnutí kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 9 Ca 80/2006-65; dne 1. 3. 2010 byl vydán nález Ústavního soudu, č. j. IV. ÚS 298/09, kterým bylo rozhodnuto, že rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2008, č. j. 3 As 35/2008-94, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2008, č. j. 9 Ca 80/2006-65, a rozhodnutím předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 20. 1. 2006, zn. O-83936, byl porušen čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR a s čl. 1 Listiny základních práv a svobod, a uvedená rozhodnutí byla zrušena. Dne 20. 12. 2010 rozhodl předseda Úřadu průmyslového vlastnictví tak, že napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil orgánu prvního stupně k novému projednání (spis č. O-83936). Podáním ze dne 18. 6. 2013 podala žalobkyně Úřadu průmyslového vlastnictví podnět k vyznačení platnosti a obnovení zákonného stavu ohledně kombinované ochranné známky (spis č. O-88896), požádala o navrácení práv k ochranné známce dle smlouvy TRIPS a uplatňovala opatření proti nečinnosti a vytýkala nepřiměřenou délku a průtahy v řízení. Dne 9. 7. 2013 informoval Úřad průmyslového vlastnictví žalobkyni o tom, že další řízení o kombinované ochranné známce může pokračovat až poté, co bude pravomocně rozhodnuto v řízení o kolizní ochranné známce č. 187158. Dne 17. 10. 2013 proběhlo osobní jednání mezi žalobkyní a Úřadem průmyslového vlastnictví, na kterém bylo dohodnuto, že Úřad průmyslového vlastnictví provede revizi znaleckého posudku s ohledem na přiznané datum zániku ochranné známky a následného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (spis č. O-88896). Dne 22. 10. 2013 sdělil Úřad průmyslového vlastnictví žalobkyni, že kombinovaná ochranná známka zanikla ke dni 25. 4. 2004, neboť nebyla v zákonné lhůtě obnovena. Dne 26. 2. 2015 byl vydán rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. 2 As 138/2014-35, kterým byla zamítnuta kasační stížnost žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2014, č. j. 11 A 169/2013-35. Dne 23. 6. 2015 bylo vydáno usnesení Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 1324/15, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost žalobkyně proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2015, č. j. 2 As 138/2014-35. Dne 18. 6. 2015 sdělil Úřad průmyslového vlastnictví žalobkyni, že žádost žalobkyně ze dne 20. 5. 2015 o obnovení zápisu kombinované ochranné známky považuje za nepodanou s tím, že obnovit lze pouze platnou známku, avšak kombinovaná ochranná známka zanikla ke dni 25. 4. 2004 a poshověcí lhůta uplynula ke dni 25. 10. 2004 (spis č. O-88896). Přípisem ze dne 31. 8. 2015 vyzvala žalobkyně Úřad průmyslového vlastnictví k náhradě škody z titulu nesprávného úředního postupu v řízení o obnovení zápisu kombinované ochranné známky (spis č. O-88896). Úřad průmyslového vlastnictví nárok žalobkyně na náhradu škody odmítl přípisem ze dne 12. 11. 2015. Po právní stránce odvolací soud dospěl k závěru, že je nepochybné, že se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 OdpŠk v řízení o obnovu kombinované ochranné známky (spis č. 88896), neboť žádost žalobkyně ze dne 10. 11. 2006 o obnovení zápisu kombinované ochranné zná